Článek
V dobrém slova smyslu klasický rodinný film, něco mezi pohádkovou fantasy a příběhem z devatenáctého století, svou poetikou a obrazovostí navazuje na československé klenoty v daném žánru. Ne náhodou získal film nedávno čtyři ceny na Dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana v Ostrově a jistě nebude bez šancí ani na Českých lvech. Třeba za takovou kameru, režii, scénář, kostýmy, možná hudbu nebo herecké výkony v hlavních či vedlejší rolích by klidně nominován být mohl.
S námětem o jedné mladé odvážné zubařce a síle přátelství a maloměstské ubohosti přišel zubařsky vzdělaný Václav Kostohryz. Scénárista a režisér Pavel Jandourek, který je známý spíše svou televizní tvorbou (natočil například Maharal – Tajemství talismanu) svým vyprávěním odkazuje na tvorbu dětských filmů Karla Kachyni, Václava Vorlíčka, Karla Smyczka či Věry Plívové Šimkové. Film vznikl v česko-slovenské koprodukci a jsou pod ním podepsáni známé osobnosti jako je Miloslav Šmídmajer a dokumentaristka Alena Činčerová.
Cukrkandl je stylizován ve fiktivním městečku Medově a dle kostýmů a nápisů se odehrává v dobách Rakouska Uherska, ale má co říct i dnešním divákům a navzdory „staré době“ působí moderně díky digitálním efektům a „koukatelným“ exotickým exteriérům.
Hlavní hrdinka v podání výborné Terezy Ramby (nedivil bych se, kdyby za tuto roli byla nominována na Českého lva) je mladá slečna zubařka Anička, která zdědí po strýci starodávnou vilu, ve které prý straší. Bojuje s předsudky a okolím, a zatímco ona se snaží léčit, proradný konkurent zubař v podání přesvědčivého Maroše Kramára je spolčený s místním zlým továrníkem (Jiří Dvořák), který používá až skoro mafiánské praktiky a tím, že dodává celému městu sladkosti, zajišťuje zubaři práci a ten zase zpět odvádí část výdělku zpět, jak se to někde stává i v reálném světě. Až v samotném závěru filmu se ukáže, že ten proradný zubař …, ale ne, nebudu vám nic prozrazovat, abych vás neochudil o skvělý divácký zážitek. Snad jen zmínka o tom, že zesnulého hrdinčina strýce dentistu (Martin Myšička) svými intrikami vyšachovali ze hry a o něco podobného se pokoušejí i s jeho krásnou neteří Aničkou, která jim odvážně kazí jejich nekalé podnikatelské praktiky. Hlavní hrdinka přitom vystupuje sama proti okolí, a to jednak jako mladý člověk proti zaběhnutým starým pořádkům, ale také jako žena ve světě „drsných“ mužů, tedy promítne se tu i feministická otázka, se kterou se půvabné herečka uvěřitelně vyrovnává, a přitom se na ni ještě tak hezky kouká. Nakonec jak to má být, dobro zvítězí nad zlem, ale více prozrazovat nebudu.
Po shlédnutí Cukrkandlu mne napadly filmy jako Popelka, Přijela k nám pouť, Valérie a týden divů, Páni kluci, Bylo nás pět (klasický model s tlouštíkem, který pořád jí), shodou hereckých protagonistů pak třeba i Kukačky (otec Marek Adamczyk a jeho syn výborný dětský herec Theo Schaefer, mezi nimiž tu znovu funguje chemie), Anděl páně pak touláním se uličkami krásného městečka s dobovou atmosférou a herci Jiřím Dvořákem s Vicou Kerekes, která tentokrát nepředstavovala žádnou naivku, ale proradnou učitelku. Tři veterány mi zase navozovaly hraniční kameny, napětím a tajemstvím Ať žijí duchové či exotické putování v Lotrandovi a Zubejdě, možná i kvůli bázlivému starostovi v podání uvěřitelného Pavla Zedníčka. Obecnou školu tím, jak jeden z chlapců musel pořád hlídat svou mladší sestru a motivem zděděného starého domu ve kterém straší pak snad trochu i Troškovy Babovřesky, ale nesrovnávám zde kvalitu provedení, ale jen podobně nastavenou výchozí situaci.
Exotiku dodal vyprávění opičák Pepito a snový a hlavní hrdince se zjevující kouzelný dědeček Plant v podání výborného Jiřího Lábuse (byl to hodný dědeček, a nikoliv zlá Bába z mokřin, jako ve Třech bratrech). Za zmínku ještě stojí výkon napraveného koktavého Jaroslava Plesla, který si svou roli koktavého pohůnka navýsost užíval a postupně se z ní dobře dostal, však uvidíte sami. Naštěstí je tu vše bráno s humorným nadhledem.
„Tati já jsem tak ráda, že jsme šli na ten film do kina. Moc se mi to líbilo, fakt moc,“ zaslechl jsem vedle sedící holčičku, která si pochvalovala příjemné zpestření podzimních prázdnin.
A ještě pro zajímavost ta hezká místa, která ve filmu uvidíte, se natáčela v Luhačovicích (vyvěrá tu totiž horká bublavá voda, okolo které se děj točí), také v Hodoníně, v Úštěku, v Zubrnicích, ale i na Slovensku. Kromě již zmíněných slovenských herců Vicy Kerekeš a Maroše Kramára se v epizodních rolích objevili i méně známí slovenští herci.
Tak neváhejte a běžte se sami přesvědčit, co pěkného se zase česko-slovenským filmařům podařilo natočit a třeba si příště rozmyslíte, jestli svému dítěti koupíte sladkosti, nebo raději zubní pastu…
