Článek
Tak dobře, jako jsem se najedl v Hotelu Helios v Jeseníkách v Lázních Lipová na našem firemním teambuildingu, jsem se nenajedl asi ještě nikdy v životě. Měl jsem na večeři čtyři chody a kdybych neměl strach, že puknu, dám si ještě chod pátý.
náš večerní raut
Bylo to vynikající a výběr byl tak velký, že jsem úplně všechny kousky pozřít ani nestačil. Touto cestou bych chtěl poděkovat za moc dobré pohoštění, které se nám dostalo na našem dvoudenním pobytu v Jeseníkách.
Nemohl jsem se rozhodnout, co sníst dřív. Lahůdky masové, lahůdky sladké, lahůdky sýrové, lahůdky jiné. Slovy neumím ten výběr popsat, protože některé chuťovky, které byly na mističkách, jsem předtím asi nikdy nepozřel.
zdravá strava k večeři
A dostalo se nám kromě výborného jídla také zajímavých her. V mládí jsem jezdil na tábory jako instruktor a vedoucí, takže některé hry, které si pro nás organizátoři připravili, jsem v pozměněné podobě znal. Přesto tady chci vypíchnout pár zajímavých venkovních aktivit, ke kterým skoro nepotřebujete žádné pomůcky. Určitě hru doporučím dceři, která pojede na tábor poprvé jako vedoucí a musí pro děti připravit různé hry.
Hráli jsme celkem šest her a mě nejvíc zaujaly dvě. Střelbu ze vzduchovky na maličké biatlonové terče nepočítám, i když mne bavilo, jak jsem terčíky postupně sundával a hezky padaly a ani nemluvím o jízdě autíčkem na dálkové ovládání, které bylo také legrace, zejména jak se mi obrátilo na bok a instruktor mi neumožnil do něj nohou kopnout a pootočit ho, takže jsem měl trestný bod.
Nejvíce se mi líbila hra na ovečky, které měl pasáček dopravit do chlívku, a protahování pavučinou.
Při hře prostrkávání hráčů pavučinou musíte mít mezi stromy natažený provaz ve kterém jsou různě velká oka. A těmi postupně prostrkáváte všechny hráče vašeho družstva. A samozřejmě se nesmí tělem dotknout provázku. Když se dotkne, tak všichni zpátky a zkoušíte to znovu. Podařilo se nám prostrčit pět hráčů, šestá paní mi bohužel vypadla při prostrkávání otvorem a já jsem se do žádné díry bohužel nevešel, tak jsem se o to ani nesnažil.
A možná ještě víc se mi líbila hra na dopravování oveček do chlívečku. K této hře prakticky nic nepotřebujete (a to se mi na tom nejvíc líbí, že ji můžete hrát kdykoliv, kdekoliv). Označíte si prostor, který je chlívek (třeba z provazu na zemi nebo můžete z čehokoliv) a pak stačí zavázat oči všem ovečkám nebo jim dát černé brýle, přes které není vidět. Jeden z týmu je pasák a právě ten navádí ovečky, které nevidí, do chlívečku. Nesmí při tom mluvit ani se jich nesmí dotýkat. A na domluvu-instrukce má každé družstvo omezený počet minut, čím víc byste chtěli hráčům hru ztížit, tím kratší jim dáte čas na to, aby si řekli, jak je bude pasák navádět. Oni předem samozřejmě nevědí, kdo bude pasák. Vyřešili jsme to, ostatně jako skoro všechny týmy, tleskáním, ale více napovídat nebudu, abych vám neradil. Tuto hru jsme si náramně užili.
A na závěr musím ještě jednou zmínit to jídlo, které bylo tak dobré, že jsem za ty dva dny několik kilo přibral i přes to, že jsem jel na teambuilding z Brna do Jeseníků a zpět na kole.
jednohubky k večeři
Krásné dva dny to byly s kolegy a novými známými z jiných spřátelených firem v Lázních Lipová v Jeseníkách v Hotelu Helios, kde jsme měli takové lahůdky jako třeba tatarák řepa s kozím sýrem, tvarůžkový tatarák, tataráček z lososa, křepelčí vejce s hráškovým pyré, variace nakládaných sýrů, zabijačkové pochoutky, hovězí tatarák, čokoládovou fontánu, kuřecí a vepřové řízečky, grilovaného lososa a mnoho dalších pochoutek, na které mi tady ani v břichu už nezbylo místo.
