Článek
Lidem ve skutečnosti vůbec nejde o to, zda je něco pravda či ne. O správném fungování světa má každý člověk své vlastní hluboké přesvědčení. A pokud snad někdo vnímá tuto problematiku povrchněji a nechce nad tím příliš přemýšlet, přikloní se k názorům někoho ve svém bezprostředním okolí. V konečném důsledku touží každý výhradně jen po svém scénáři politického vývoje. Názorně to vídáme na předpovědích volebních výsledků. Pokud má někdo potřebu volební výsledky předpovídat, promítá si do takové předpovědi pouze svá přání. Často jsme svědky zcela zcestných předpovědi i od známých politických komentátorů či samotných politiků. Jak ve svých predikcích, tak i ve svých názorech jsme vždy plně pod vlivem vlastního názorového přesvědčení. A teprve až dodatečně řešíme, zda se skutečně jedná o jednoznačná fakta, odhady, či snad dokonce o výmysly. Až teprve z důvodu obavy, aby nám nemohl někdo prokazatelně vytknout, že jsme chybovali. A k tomu přispívá i skutečnost, že co vlastně je či není pravda, není v drtivé většině případů jednoznačně prokazatelné. A kdo z nás kdy zažil situaci, že by na základě prokazatelného zpochybnění nějaké verze někdo změnil svůj názorový postoj? O takovém případu jsem nikdy od nikoho neslyšel.
Základní názorovou osou, podle které je dnešní svět rozdělen, je míra mezilidské tolerance a osobních svobod. Historický vývoj lidstva spočívá v postupném snižování míry sobectví. Bez tohoto procesu by nikdy nemohlo docházet k tak enormním nárůstům lidské populace a zároveň je tento proces bezpodmínečně nutný k tomu, aby ohromná lidská populace sama sebe nezničila.
Vývoj mezilidské tolerance se v poslední době zvyšuje nesrovnatelně rychleji, než kdykoli předtím. Rychlé změny jsou pro člověka vždy psychickou zátěží. Pro někoho může být současná rychlost změn nesnesitelná. Téměř každý se někdy dostane do horší životní situace a když k tomu přičteme poslední světový vývoj, může člověk propadnout enormní touze prudce dupnout na brzdu. Společnost je rozdělena na ty, kteří vyžadují návrat ke starým pořádkům a na ty, kteří se se současným rychlým vývojem dokážou bez problémů smířit.
Každý z nás je více či méně ukotven v jedné z těchto dvou názorových rovin. Pokud někdo přijde s jednoznačně vypovídající informací proti mému hlubokému přesvědčení, mé zakořeněné názory to nezmění. Buď odmítnu této informaci uvěřit nebo si ji zdůvodním tím, že se jedná o výjimku, potvrzující pravidlo. Pokud budu nadprůměrně korektní, přistoupím ke změně názoru pouze velmi okrajově. Pokud příliš korektní nebudu, dojde pouze k tomu, že se mi můj názorový odpůrce zprotiví.
