Článek
Díl první – jak vlezl do OF
Byl podvečer 17. Listopadu 1989. To jsme z Albertova šli podél Vltavy. A najednou průvod, v podstatě náhle a neočekávaně, zahnul u Národního divadla na Národní třídu. Nebo lépe řečeno čelo průvodu, ti, co šli v čele, otočili kroky těch, co šli za nimi, jiným směrem než bylo domluveno. Vím to, protože dohoda byla, že půjdeme na most Legií a pak na Malou Stranu…Když to píšu, vyloupnula se mi z paměti příhoda z roku 1969: To jsme od svatého Václava šli po Václaváku dolů. Po pravé straně. Kluci vepředu najednou zastavili před Aeroflotem. Byly tu čerstvě navezené, jako by pro ten účel připravené, dlažební kostky. Kluci začali cosi řvát a najednou pár z nich mělo v ruce po dlažce. My ostatní je napodobili. A už to lítalo do výlohy aerolinek… A od Vodičkovy se ozývaly policejní sirény. Pak některý z kluků co nás tam přivedli zakřičel : „Pojďte říct Dubčekovi, co se to tady děje, určitě to neví…!“ A kluci se chytli pod paždí a vedli nás Na Příkopy … Za chvíli tu byli policajti s pendrekama a my dostali nářez. Ale nikoho z těch kluků v čele průvodu jsem přitom výprasku už neviděl…
Ale zpátky… Někdo náš průvod z Albertova nasměroval na Národní. Co se tam stalo, všichni víme… Za pár dní došlo k založení Občanského fóra. A jednoho dne se v Laterně objevil pan ředitel Prognostického ústavu ČSAV Valtr Komárek. S ním v závěsu muž s velkými kostěnými brýlemi, Klaus Václav,inženýr. A tomu se tu chci trochu věnovat. Michal Kocáb ve své knize Vabank píše, že dnes už ví, že jsme ho do OF neměli pouštět… Neměli! Ing. Václav Klaus pracoval dlouhá léta v národní bance. Kam ho přijímal její šéf, významná postava pozdního socialismu, Svatopluk Potáč. Potáč byl i zástupcem ČSSR u RVHP v Moskvě…A tam taky zřejmě vznikla následující idea.
Po roce 1956, kdy moskevské vedení nechalo utopit v krvi maďarské „jaro s lidskou tváří“, si soudruzi na ÚV KSSS řekli, že na to musí jít jinak. A v oddělení socialistických zemí začali prosazovat myšlenku výběru vhodných zájmových osob. Tj. takových, které v případě potřeby, převedou některé politické exponenty stávajícího režimu „suchou nohou“ přes rozbouřené vody blížících se politických a ekonomických zvratů ve společnostech socialistických zemí. Soudruhům šlo především o to, aby bylo s kým navázat na spolupráci, koho požádat o prosazování zájmů velkého Ruska. (Příkladem je třeba inženýr A.Babiš, doporučený KGB pro svou loajalitu k sovětským soudruhům v období, kdy pracoval na petroúzemí v Maroku,které bylo územím jejich zájmovým územím!) K takovým osobám, o kterých se předpokládalo, že významně pomohou řešit problémy v jednotlivých zemích, patřil u nás V.Klaus, M.Zeman a několik dalších. Ke svému budoucímu angažmá byl doporučený právě Svatoplukem Potáčem. Další myšlenkou sovětských soudruhů, především J.Andropova, bylo založit i u nás pracoviště, kde se budou vybraní lidé věnovat prognozování budoucího vývoje společnosti. A tak v roce 1984 vznikl Kabinetu prognóz ČSAV, později přejmenovaný na Prognostický ústav ČSAV. Někdy kolem roku 1987 doporučil Svatopluk Potáč Václava, inženýra Klause, jako vhodného kandidáta na zaměstnání v Prognosťáku. Byl to ve všem naprosto vyjímečný ústav akademie věd.
Jeho pracovníci si mohli dělat co chtěli! Nemuseli, na rozdíl od běžných občanů, žádat o výjezdní doložky, nemuseli se starat o valuty… Mohli cestovat po světě, jak chtěli. A žádný závazek jim z toho neplynul – ani je nikdo nenutil, aby psali informace z cesty a proč byla uskutečněná. (Například ing.Karel Dyba odjel do USA a pobyl tam cca dva roky,vrátil se po listopadové revoluci a stal se ministrem v Klausově vládě.) Klaus, i když nestraník, adoroval socialismus. Projevilo se to nejvíc v září, říjnu, 1989, kdy byl na pracovní cestě v Rakousku. Tehdy vystoupil v místní televizi a poučoval o plánovitém socialistickém hospodářství, o tom, že do pár let tento způsob výroby, tento ekonomický model, překoná kapitalistický výrobní proces a pošle tržní hospodářství do propadliště dějin! Občanské fórum mezi sebou ekonomy nemělo. A tak přivolali k jednomu jednání, kdy už bylo rozhodnuto o tom, že stávající garnitura Adamcovy vlády to balí, Valtra Komárka, ředitele PÚ ČSAV. (Bývalý ekonomický poradce kubánského ministra hospodářství Che Guevary.) A v jeho stopách se do centra OF vetřel i Klaus. A už zůstal. Ze začátku byl k ruce M.Kocábovi. Spolu objížděli sovětská vojska alokovaná na našem území. To ale netvalo dlouho…Po té, co padla Adamcova vláda a bylo třeba vytvořit nové vládní struktury, doplnit poslanecké sbory, proto museli opustit špičky disentu. A zatím co oni šli na Hrad, na ministerstva, do parlamentu… Klaus tuneloval OF, majetek převedl na nově vzniklou partaj ODS. (My jak blbci jsme je ještě před pár týdny skládali na vybavení kanceláří OF po republice, aby tam byli kopírky, faxy atd.) Venda, to byl první tunelář v republice!
Díl druhý
Jak se trh stal jeho bohem a jak to všechno zaonačil
Klaus Václav, inženýr. Ten to těm disidentům vysvětlil. Vysvětlil jim i nám, že je ze všech nejvzdělanější, a to nejen v oblasti ekonomie. A že tou správnou cestou je pro nás tržní hospodářství…A tak byl delegován na federálního ministra financí. První, co prosadil a vlastně vymyslel, bylo ekonomické perpetuum mobile. To bylo tak: Připravovala se kuponová privatizace. Vytypovávali jsme podniky, které „spadnou“ do první vlny. Vyjímkou byly banky. Banky se nebudou privatizovat! Řekl! Vznikly investiční fondy. Podle zákonných úprav mohl takový fond založit každý, třeba i skupina osob, která sdruží finanční prostředky a zaplatí 30 milionů korun. Každý, kdo zaplatil 50 milionů, dostal licenci na zřízení banky. Ihned se na tuto eventualitu vrhly banky, našlo se i pár osob-například Petr Kellner. Stát začal prodávat kupónové knížky. A teď to perpetuum mobile: Nejvíc státních podniků privatizovaly fondy bank. Takže státní podniky přešly do správy majetku fondů, které patřily neprivatizovaným, tedy státním, bankám! Tak to vymyslel on, inženýr. Ale ministr federálních financí neúnavně pokračoval ve svých aktivitách…Bylo potřeba připravit zákon, který by určil, jak mají fondy nakládat s majetkem, který získaly v privatizaci. Ministr pozdržel přípravu zákona. To stačilo k tomu, aby fondy svolaly valné hromady a transformovaly se na akciové společnosti! Pro zjednodušení – do transformace na akciovky byly fondy pouze správci majetku. Za to správcovství bylo pár drobných! Ale, když vznikly akciové společnosti, tak každý, kdo měl akcii, měl velký majetek. Je třeba k tomu ještě dodat drobnost. Že ten občan, který vložil své kupóny do fondu, o ně přišel, protože od transformace na akciovky byl majetek jen akcionářů! Ještě bych se rád zastavil u licencí, co stát prodával za 50 milionů korun. Ano, šlo o licence pro zřízení banky. Ten, kdo ty peníze měl, koupí licence neprohloupil. Mnohdy „vydělal“ stovky milionů. Jak? Bylo to prosté. Kdo měl licenci na zřízení banky, mohl si na mezibankovním trhu půjčovat hotovost za daleko lepších podmínek. Majitel banky ty půjčené peníze půjčoval klientům své banky, a to za zcela jiných podmínek, než za kterých je získal. A byli mezi nimi takoví, kteří přes nastrčené, zdánlivě cizí firmy, vytahali z privátní banky i přes tři miliardy korun. Po skončení kupónové privatizace se tu zjevili jako zázrakem mladí,draví a bezskrupulózní mužové. Dali si jméno Motoinvest. Poradcem této firmy, za kterou stál například Pavel Tykač, byl nám už důvěrně známý Svatopluk Potáč. A ten hochům poradil. Přišli tenkrát s kampaní „Akcionáři plačte“. A lidi jim za drobnou úplatu nastrkali své „bezcenné“ akcie…V majetku Motoinvestu se tak ocitlo několik bank(např.Agrobanka) a řada firem. Do toho přichází náš protagonista, myslím, že už jako předseda vlády (ale časovou sousledností si jist nejsem), předseda politické strany. A zřizuje „popelnici“. Konsolidační agentura, byla spravována některými vybranými politiky z vybraných stran. A vybíral je VK. Účelem bylo hlavně to, aby jim nikdo nepovolaný neviděl pod prsty… Do „popelnice“ se házely dluhy. Třeba P. Tykač tam naházel něco přes 35 miliard. Kouzlo bylo v tom, že když tam dotyčný dluhy naházel, mohl si své dluhy odkoupit za zlomek hodnoty dluhu – a stát se tak nezadluženým, čistým jak lilium. Mohl si koupit i jiné pohledávky, než svoje, a mohl s nimi obchodovat. Ale tím, jak o tom rozhodovali vybraní politici, se k takové informaci a možnosti, nemohl dostat každý. (Nevím to přesně. Ale říkalo se, že P. Tykač ty své dluhy odkoupil za cca 35 milionů.) Václav Klaus a jeho blízcí sdělili svým kamarádům, že stačí sepsat podnikatelský záměr na dvaceti řádkách jedné A 4. Pak s tímto „dokumentem“ měli ti vybraní jít do některé ze státních bank a vyinkasovat částku, kterou pro uskutečnění svého záměru potřebovali…Vím konkrétně o čem mluvím. Znal jsem se v té době s ředitelem spořitelny v Praze. A ten mi jednoho dne ukázal škrabopis, v ruce popsanou jednu stránku A 4-podnikatelský záměr. Autor k jeho uskutečnění potřeboval 200 milionů korun. Pan ředitel mně ten dopis nechal dočíst a pak řekl: „Představte si, že jsem ty cancy užuž chtěl hodit do koše a vyhodit toho pána, co je přinesl… V tom ale zazvonil telefon. Volali mi z centrály. Abych okamžitě požadované peníze vyplatil a zajistil transakci…No, co sem měl dělat. Operaci jsem uskutečnil a požadavky uspokojil…“ K tomu jen dodám, že jsem se o pána s balíkem prachů zajímal, zajímal jsem se o realizaci jeho podnikatelského záměru. Ta osoba zmizela někde ve Francii…Potom jsem zjistil, že žena VK je v dozorčí radě zmíněného bankovního ústavu…. Uvedl jsem tu jeden jediný příklad, ale takových bylo samozřejmě víc. A mnohdy to byly daleko větší sumy. Vzpomeňme tu šíbrů jako Soudek, Stehlík,architekt atd. Státní banky pak všechny nedobytné pohledávky naházely do „popelnice“.
Ještě bych tu mohl napsat pár detailů o tom, jak VK uvolnil, po dohodě, 18 procent akcií Československé pojišťovny, které držel stát. A komu je uvolnil ? No, přece představiteli PPF. O dohodě toho moc nevím, jen vím, že tehdejší federální ministr Kočárník se stal doživotním předsedou dozorčí rady pojišťovny…A pro Petra Kellnera to zbyl krok k opravdu velkému businessu…Pak se ještě povídá, že když VK skončil ve funci, tak prvního jeho cesta vedla do Nizozemí, do sídla PPF…
Druhý prezidentský mandát končil. A tak, v zájmu bezpečnosti svých milců, podepsal prezident milost…. TEČKA! (první varianty)
