Klaus

Privatizace nebo penzijní fondy? Kdo za tomůže?

Jednoho dne, kdy už bylo jasné, že komunistická mašinérie se stává minulostí, přemýšlely špičky Občanského fóra, co udělat dál. Jak a kam nasměrovat vývoj v republice. Problém byl ten, že nikdo z nich nebyl čistokrevný ekonom… A zřejmě, už si to moc nepamatuju, to byla Rita Klímová, která řekla, aby Vašek Havel pozval do Laterny ředitele Prognostického ústavu ČSAV. Dříve se tomu zařízení posměšně říkalo Jakešova věštírna. Nikdo vlastně o tomhle pracovišti Akademie věd nic nevěděl. A nevíme to ani dnes. Nějak ale mezi lidi prosáklo, že to bylo to nejprivilegovanější pracoviště v republice. Jeho lidi mohli cestovat po celém světě, bez ponižujících formalit (výjezdní doložka). Měli nadstandardní platy a nikdo nekontroloval jejich činnost. Ruku nad nimi držel nějaký Štrougal a nad ním od začátku konání nějaký Andropov (KGB, ÚV KSSS) a posléze i nějaký Gorbačov. No tak, kdo by si na ně troufnul…. Ředitelem byl, od počátku až skoro do konce, Valtr Komárek. Ten Valtr Komárek, co dělal poradce ministrovi průmyslu na Kubě - Che Guevarovi. Ale to bylo jen do chvíle, než slavný vrah Che prohlásil, že už ho nebaví poklidný život ministra. Že chce dělat revoluci! A i přes naléhání Fidela Castra odjel do Latinské Ameriky, a tak odjel i Komárek. Ten ale do ČSSR. A zřejmě za zásluhy o skvěle fungující kubánskou ekonomiku, dostal flek. Založil v ČSAV Kabinet prognóz. Léta běžela. Z Kabinetu se stal Prognostický ústav. A přišel listopad 1989 a s ním i hvězdná hodinka ředitele. Valtr Komárek nakráčel do OF… A za ním, jako stín, šel jakýsi Klaus Václav a mlaďoch Vladimír Dlouhý (později jsme se dozvěděli, že byl šéfem komunistů v ústavu). Ředitel vysvětlil, že ekonomika je základ a tu je třeba reformovat. To když se zvládne, budeme žít jako v ráji… A mluvil, a mluvil, a mluvil. Mluvil dlouho a … nic. (Nikdo tenkrát netušil, že je to jenom prázdné mluvení…) Uběhlo pár týdnů, z ředitele Prognosťáku je najednou místopředseda vlády a z Klause Václava je federální ministr financí… Ale než rozvinu jeho činnost, pojďme trošku zpátky v čase…. To bylo tak:

Klaus Václav byl v hledáčku vnitráků, lépe řečeno StB, už dlouho. Vedli na něj dokonce složku. Zvláštní je, že tato složka těsně před srpnem ´68 zmizela. Ano, mluvím tady o roce 1968! A jenom v krátkosti, abych to neroztahoval moc do šířky, se tu musím zmínit o tom, že v tehdejším SSSR byli soudruzi velmi nespokojeni s vývojem ve své nejzápadnější evropské gubernii. Jakýsi Novotný jim už po několikáté zaříznul jejich plán! Ten měl za hlavní cíl ustanovit trvalou vojenskou posádku na území ČSSR… A tak bylo rozhodnuto, že na oddělení ÚV KSSS musí vzniknout odbor, který bude vytypovávat nové osoby. Nové, ve smyslu vývoje v jednotlivých zemích. Aby se předešlo tomu, co museli udělat v Maďarsku, v roce 1956. Druhá věc byla iniciovat odvolání Novotného, s tím, že náhrada je ihned k mání! -Vždyť tady u nás, v Moskvě, studuje Saša. Ten je přece náš. Takový hodný, úslužný a poslušný chlapec…- A tak se Alexander Dubček stal generálním tajemníkem KSČ. Cíl byl jasný. Dostat sem nejméně 10 tisícovou posádku. Natrvalo…Přece v Bavorsku mají Američané také své vojáky! A tady se prameny poněkud rozcházejí! Potvrzeným faktem ale je, že po roce 1989 se ve Varšavě, v  jednom archivu, našly plány. Plány Varšavské smlouvy k útoku na Západ, na státy NATO. A Československo mělo zaútočit právě na Bavorsko… Těsně před srpnem ´68 se ztratil svazek s názvem KLUK, vedený na jistého Klause Václava. On totiž ten Václav patřil mezi ty vytypované nové, mladé tváře… Uběhlo pár let. A do Státní banky československé (SBČS) nastupuje nestraník, kterého si velmi brzo oblíbil Svatopluk Potáč. To bylo socialistické eso! Byl to náš zástupce v Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). To byl orgán (pro zjednodušení), který rozhodoval o tom, kde se co bude nebo nebude vyrábět. My si třeba mysleli, že naši výrobci tramvají udělají lehké vozy pro metro… Omyl. Po srpnu ´68 jsme museli akceptovat těžké, neforemně hnusné vozy vyráběné v Rusku…Škodovka chtěla dělat špičková osobní auta, jejich prototypy nám začali závidět v Rakousku, Německu i Itálii. Ale RVHP to Škodovce zařízlo! Atd.atp. Pak se ale v SSSR stal malý zázrak. V tamní stranické gerontokracii se zrodil vůdce, řekněme, drobet osvícený. Výhodou bylo, že měl pod palcem KGB, byl jeho šéfem. A tak si ho soudruzi zvolili za genseka KSSS. Jurij Andropov… A u nás byl založen Kabinet prognóz při ČSAV. Jaký byl hlavní důvod k založení, do dneška nevíme. Jen víme, že jako prognostici, tj. lidé, kteří předvídají, co se stane, tam začali pracovat noví lidé. Noví ve smyslu předpokládaného budoucího vývoje společnosti… Když se v Moskvě Svatopluka Potáče ptali, jestli by do ústavu, který už se přejmenoval a rozrostl, někoho z SBČS nedoporučil, doporučil VK.

A tak se Václav zabydlel v Prognosťáku, začal jezdit po světě, přestal chodit do T-klubu na Jungmannově náměstí, kousek od prvního pražského hostince „U Pinkasů“. Drobnou perličkou je, že estébáci si nedali pokoj. Na VK založili novou složku. Ale nebylo jim přáno. Den před jmenováním ministrem financí, tuším, že to bylo 9. prosince 1989, i tato složka zmizela… (A jak mizely složky vytypovaných osob po listopadu ´89? To si vám takhle zavolali ze sekretariátu náměstka ministra vnitra vystudovaného kybernetika, generála ing. A.Lorence sanitku. Ta zajela do útrob budovy na Letné. Naložili ji a pak zase vyjela na povrch. Jednu takovou jsme s fotografem zastavili a zdokumentovali… Místo vnitráka v poinfarktovém stádiu jsme na podlaze viděli naházené desky se jmény. Cíl: Kobylisy - vyložit a spálit!) A tím se vracíme do druhé poloviny roku. To si zrovna Václav vyjel do Vídně (někdy v září) a vyprávěl tam v televizi, že to nebude dlouho trvat a naše socialistické plánovité hospodářství dostihne a předstihne hospodářské výdobytky kapitalismu… … Přišel listopad! Když se Valtr Komárek dostatečně vymluvil, nastoupil Klaus a řekl, že on je nejlepším ekonomem pod sluncem. Že zná všechny ekonomické teorie na světě. Že četl veškerou podstatnou ekonomicky orientovanou literaturu…

Nová vláda začala fungovat. A zdálo se, že se připravuje malý zázrak. Taková národní resuscitace. Z popela se za pomoci chytrých a vzdělaných lidí měl zrodit nový prosperující, bohatnoucí stát. Plný spokojených a šťastných lidí. Plně odpovědných za svůj majetek, nabytý v připravované privatizaci… Bohužel. Bylo to jen zdání. Začalo se totiž projevovat zadání z Moskvy: umožnit stranickým a bezpečnostním (StB) strukturám přechod do nové doby. Pod vedením vytypované hlavní figury (těch figurek bylo víc, ale tady mluvíme o té nejvýznačnější). Toto zadání bylo taženo tím, že KGB chtělo zachovat svůj vliv a postavení v naší zemi, protože tato organizace věděla daleko dřív než stranické vedení, že sovětské imperium se blíží bodu zániku… Působení Václava na ministerstvu financí začalo tím, že, bez vědomí parlamentu, nařídil odeslání 1,3 miliardy dolarů do Moskvy. Ona to sice přislíbila komunistická vláda Adamce…ale, byl to jen příslib! Myslím, že by to tehdy obnovovaný parlament zaříznul. Peníze jsme tenkrát potřebovali doma víc…Zařizoval to jakýsi Z.Rachač, spolupracovník ruských tajných služeb. A byl tu i Klausův náměstek Vladimír Rudlovčák, spolupracovník z Prognosťáku… A světe div se, Václav, když to prasklo a peníze už jsme na účtě neměli, řekl, že on nic, že za to může Rudlovčák. (Jeho bývalý spolupracovník už byl v té době pár let mrtvý. Takže už to Václavovo tvrzení nemohl potvrdit ani vyvrátit.)

Ekonomové připravili strategii. Chtěli všechny podniky v zemi privatizovat. Hlavní myšlenkou bylo vrátit majetek do rukou občanů. Co občan, to majitel podniku nebo jeho části. Bylo to myšleno i tak, že když bude občan vlastnit podnik, ponese za něj odpovědnost-copak o to, teorie zněla hezky… (Moc jsem to tenkrát nepochopil a nechápu to vlastně ani dnes! Státní podniky patřily státu, tedy nám všem. Takže, když jsme si řekli, že je budeme privatizovat, to bude jako, že z jedné, třeba pravé ruky, je přendáme do levé… Navíc každý z národních podniků měl okruh odběratelů, měl svůj trh. A to znamená, že jeho hodnota by musela být vyjádřena včetně této hodnoty. To se ovšem nestalo!) Tomáš Ježek postavil teorii na nohy, vypracoval metodu. A byl tu i Dušan Tříska, kterého měl Klaus velmi v oblibě. Ten říkal, že se nejedná o žádný majetek, že jsou to zplundrované národní podniky a nejlepší bude se jich zbavit. Pak ale na něj vyplavalo, že je aktivním agentem StB, a tak se stáhnul a i Klaus o něm přestal mluvit… Kdo měl 30 milionů korun, mohl si založit privatizační fond, kdo měl 50 milionů korun, tak si mohl koupit bankovní licenci a založit banku. Výhodou bylo, že když jsi měl bankovní licenci, půjčoval sis na mezibankovním trhu levnější peníze. A tvoje banka je s profitem půjčovala dál (poskytovala úvěry). Byli tady ekonomové, kteří se snažili vyvolat debatu o tom, že zbavovat se majetku je nesmysl. Například František Nepil, ekonom, analytik trhů, který v ´68 emigroval do Londýna, publikoval článek, ve kterém psal, že „…privatizovaný (státní) majetek byl z velké části vytvořen ze staletých úspor českých a slovenských lidí na stáří. A pokud ho stát v rámci připravované privatizace zdarma rozdá, zůstane mu penzijní břemeno spojené s výplatou budoucích penzí. Připraví se ovšem o zdroj jejich financování…Aby stát zachoval stejnou úroveň služeb sociálního zabezpečení, bude muset tyto ztracené příjmy nahradit novým zdaněním. Tyto nové daně nepostihnou každého stejně. Čím mladší občan, tím déle je bude platit. Nová daň pro něj bude vyšší než příjem z jeho kupónového podílu. Dojde tak nakonec k situaci, že lidé, kteří nedostanou nic, budou platit daň za majetek, který někdo jiný dostane zdarma…“ V červenci 1990 publikovala redakce Financial Times dopis, který do redakce, o situaci u nás, zaslal už zmíněný ekonom. A tam byla i jedna hrozivá věta: „Stát se (svým záměrem privatizovat) nezbavuje svého příslibu penzí, ale současně se zbavuje svých (příjmů z) penzijních fondů…“ A navrhoval založit penzijní fondy a burzu… Jenže nejchytřejší ekonom na světě to nějak nepochopil. VK bouchl pěstičkou do stolu. A sám pro sebe si zřejmě řekl, že to udělá jak on bude chtít. A nikoho do toho nenechá mluvit! Přece tohle řeší ministr financí, ne?! Možná v tom bylo i zadání z Východu… To dnes už nikdo nezjistí. Faktem ale je, že počátek našich problémů se sociálním zabezpečením, s penzemi, se datuje od té doby! Pan ing. Nepil měl naprostou pravdu… Klausovi šlo zřejmě i o to, zbavit se odpovědnosti za majetek a nějakým způsobem ho přihrát zainteresovaným. (To ostatně po rozpadu státu přiznal i poslední federální premiér, když potvrdil, že byla skupina privilegovaných lidí, kteří dostávali úvěry na základě dvacetiřádkových podnikatelských záměrů… To mohu dosvědčit. Seděl jsem u ředitele pražské spořitelny na kafi, když přišel pán a že by chtěl půjčit 200 milionů korun. Předložil k tomu asi tak dvacetiřádkový, ručně psaný, podnikatelský záměr… Ředitel chtěl pána, i s tím papírem, vyhodit. Zazvonil telefon. Z ústředí. A pražská pobočka České spořitelny úvěr procesovala.) Začaly se tisknout kupónové knížky… Jako houby po dešti vznikaly privatizační fondy. Heslo dne: PRIVATIZACE ! Vyjimkou budou jen banky, ty zůstanou státní. Pochopitelně, že i ty banky založily privatizační fondy… A tak je VK první na světě, co vymyslel ekonomické perpetuum mobile. Privatizační fondy bank, tedy stát, získaly do svého vlastnictví výrobní podniky… Jinak řečeno – státní podnik byl privatizován, aby se stal majetkem fondu státní banky (a posléze se s ním dalo lépe „obchodovat“). Ale pozor. To byl jen první krůček. A druhý ? I přes naléhání Tomáše Ježka ministerstvo financí (VK) zdržovalo přípravu zákona o privatizačních fondech. A tady, jak se říká, je zakopán pes. Následky tohoto kroku naše společnost stále pociťuje. Lidé vědí, že je stát podvedl. Klaus se bil v prsa, mluvil o tom, že ON právě privatizací zachrání naší ekonomiku. Všichni občané získají majetek… Ten zákon měl přísně a přesně oddělit správu privatizačního fondu od majetku, získaného na základě kupónové knížky. Za správu měli podle zákona dostávat zakladatelé nějaké malé procento. Privatizační fondy ale nečekaly na zákon. Je možné spekulovat, zda to bylo na základě prosáklých informací, ale faktem prostě bylo, že fondy se transformovaly na akciové společnosti. Ve svém důsledku to znamenalo, že kdo drží akcie, ten vlastní majetek! Takže lidé, kteří své kupóny z kupónové knížky svěřili do správy některému z privatizačních fondů, o ně přišli. Respektive přišli o majetek, který jim stát sliboval… No a pak byl konečně přijat zmiňovaný zákon…To se tehdy Václavovi opravdu „povedlo“! Ale vraťme se na chvilku i k těm bankovním licencím. Soukromé banky začaly tunelovat SBČS a bankovní systém. A všechno, co si na mezibankovním trhu napůjčovaly, „rozdaly“ formou úvěrů spřízněným firmám. Většinou firmám svým nebo svých příbuzných či známých. Posledním dílkem ve skládačce bylo vyřešení problému, který se týkal financí. Jen málo kdo totiž vracel půjčené peníze. (Například ten pán, o kterém jsem psal, těch 200 milionů nikdy nevrátil. Zmizel kdesi na Korsice.) Nikoho k tomu nic nenutilo. Nápad i realizace byl z jedné líhně. Navíc se ukázalo, že řešení má v sobě bonus! Proto vznikla POPELNICE. Jinak řečeno, nejprve KBP-Konsolidační banka Praha, která se následně transformovala do České konsolidační agentury. Popelnice byla organizačně zařazena, jak jinak, pod ministerstvo financí. A měla velmi zvláštní statut. „Hlídali“ jí vybraní členové některých politických stran. Do popelnice se házelo všechno. Uvedu příklad. Nemalý dluh Pavla Tykače…Zasvěcení, ale jen zasvěcení, věděli, že dluhy se dají „smazat“. A tak třeba zmíněný P. Tykač odkoupil své miliardové dluhy, které podle skromného odhadu dělaly tak 40 mlrd korun. A on, stejně jako jiní zasvěcení, je z popelnice vykoupil za zlomek hodnoty. A v tu chvíli přestal být dlužníkem. Byl čistý, jako lilium! Ne náhodou VK a PT pracovali se stejnou osobou. A podle všeho tak docházelo i ke sdílení informací. Tou osobou byl už zmíněný Svatopluk Potáč, který před popelnicovou částí tohoto vyprávění pracoval pro Motoinvest. Byl to velmi dobře placený poradce! Pamatujete? Třetí vlna privatizace. VK se stal předsedou vlády, Motoinvest získal třeba Agrobanku a další menší banky - to se to úvěrovalo. Klaus tenkrát říkal, že je potřeba na pět minut zhasnout?! A tak se nejlepším podnikatelem stal Viktor Kožený, který s sebou táhl partu estébáků – B. Vostrý, F. Stehlík (dědeček Viktora Koženého) řečený Franta č.sv.2242, J. Široký a řada dalších, jejichž svazky byly včas skartovány. A Viktor, jako vyznamenání za úspěšnou privatizaci získal od Čermáka, mistra vnitra, pistoli s vykládanou rukojetí. VK tenkrát říkal: „Jen víc takových Kožených!“ Dalšími, o nichž VK prohlašoval, že postaví hospodářství na nohy byli třeba jistý Soudek, agent StB č.24939 (Škoda Plzeň) nebo arch.Stehlík (světoznámá značka Poldi Kladno) – skončili v úpadku. Junek, Charouz a další, kteří vytunelovali banku IPB a nešlo o drobné, ale o miliardy, skončili se svými podniky podobně. Jájín Klaus Václav byl hlavním hybatelem, jeho zadání je z dnešního pohledu jasné. Umožnit nižší komunistické nomenklatuře přežít a pokud možno bez šrámu přejít do nové doby… A to se pochopitelně týkalo i lidí z represivních složek socialistického Československa, především aktivním členům Sboru státní bezpečnosti (se zvláštním zřetelem na aktivní agenty ve službách KGB). Lidé, kteří zakládali Občanské fórum, postupně opouštěli Špalíček, protože jejich služeb bylo potřeba ve státní sféře. Řada z nich byla kooptována do parlamentu, řada z nich odešla pracovat na ministerstva atd. Jednou z výrazných osobností, a téměř posledních, kteří odešli, byl, na naléhání Václava Havla, Petr Pithart. Stal se předsedou české vlády. Občanské fórum osiřelo. A toho využil Klaus Václav a stává se na chvíli předsedou – řekl bych, že to bylo naprosto cílené. Od té chvíle to s OF šlo skopce! Klaus objížděl republiku. Ukecával všechny ve sdruženích ve velkých městech (a nejen tam), aby vstoupili do jeho nové strany ODS. On se totiž, kromě toho, že vymyslel ekonomické perpetuum mobile, stal prvním tunelářem v republice. My všichni jsme se po listopadu skládali na to, aby se mohli koupit kopírky, telefony , zařídit kanceláře OF po celé republice… Klaus to Občanskému fóru sebral-bez náhrady. (Ze svého bídného platu redaktůrka jsem do toho tenkrát dal 5 tisíc korun… Nejde ale o mě, byli lidé, kteří dávali mnohem větší částky – jen, aby to mohlo fungovat a komunisti šli konečně do háje! Každý chtěl prostě přispět!) Je řada hlášek, kterými se VK jistě vepsal do historie, ale mě nejvíc zarazilo a pak i zaujalo to, když prohlásil, že neví, co jsou špinavé peníze. (Rozumím. Světový ekonom vlastně přiznal své propojení s mafiánským světem Mrázka, Babiše a všech estébáků!)

Zůstala velká spousta otázek. A také pachuť toho, že všechny sliby o prosperitě vzaly za své…Jedna z nejvíce palčivých otázek, jak se mi zdá, je, kam se ztratil majetek KSČ. Lépe řečeno, kam se ztratily peníze, které měli komunisté v bance (SBČS). A nešlo o nějaké drobné miliony…. Nevím, ale mám pocit, že tehdejší ministr financí by o tom měl něco vědět,nebo ne ?