Článek
Jeho působení ve funkci strategického koordinátora Odboru strategické komunikace (STRATKOM) na Úřadu vlády je učebnicovým příkladem dezinformační manipulace, absurdního utajování veřejných informací a zneužívání rétoriky „boje proti hybridním hrozbám“ k potlačování transparentnosti a veřejné kontroly.
Jedním z největších skandálů Foltýnova působení je nezákonné utajování jmen zaměstnanců STRATKOMu, tedy lidí, kteří jsou placeni z veřejných peněz, aby realizovali strategickou komunikaci vlády. Žádost o jejich seznam podle zákona o svobodném přístupu k informacím (zákon 106/1999 Sb.) byla odmítnuta s naprosto absurdním odůvodněním: zveřejnění by údajně mohlo poškodit zaměstnance, vést k jejich ohrožení a zpochybňování jejich práce.
To, že jsou ve veřejné správě pracovníci odpovědní a jejich jména dostupná veřejnosti, je však zcela běžný princip demokratické společnosti. Úředníci na úřadech práce nebo policisté čelí mnohem větším hrozbám než referenti STRATKOMu – a přesto jejich jména nikdo neutajuje. Jaké privilegium si tedy Foltýn nárokuje pro své lidi? A proč?
Dalším bodem, který staví Foltýna do role nejhybridnější dezinformační hrozby, jsou obrovské finanční prostředky, které STRATKOM čerpá, aniž by bylo jasné, co vlastně za ně občané dostávají. Rozpočet STRATKOMu v roce 2024 činil 60 milionů Kč, z čehož bylo prozatím vyčerpáno přes 43 milionů Kč. K tomu navíc oddělení disponovalo dalšími téměř 8 miliony Kč „na dopady války na Ukrajině“.
Co za tyto peníze občané dostali? Jak se měří efektivita této „strategické komunikace“? Jaké reálné výstupy byly za desítky milionů korun vytvořeny? A jak může Foltýn mluvit o „efektivitě“, když zároveň tvrdí, že pokud by byla jména jeho zaměstnanců zveřejněna, tak by „raději zalezli do kanceláří a nevystrčili nos“? To se za takové peníze opravdu vyplatí.
Úroveň Foltýnovy komunikace
Foltýnova činnost není jen nekompetentní a netransparentní, ale zároveň i provokativní a manipulační. Jako příklad můžeme vzít jeho neustálé veřejné stížnosti na to, že je obětí nenávisti, přičemž opakovaně ukazuje v médiích obrázek křídou nakreslené šibenice s nápisem „Žid Foltýn bude viset“. Přestože je takový čin jednoznačně odsouzeníhodný, podobným útokům čelí mnoho veřejně činných osob – od novinářů po politiky.
Zatímco jiní lidé se s podobnými projevy nenávisti musí vypořádat, Foltýn je využívá jako nástroj k prosazování svého narativu o „nebezpečí“, kterému čelí jeho oddělení, a k ospravedlňování svého utajování informací. Realitou však je, že pokud někdo čelí výsměchu veřejnosti, pak především Foltýn sám – a to kvůli svým absurdním výrokům a arogantnímu vystupování.
Podstata problému je však hlubší než jen Foltýnova osobní neschopnost. Celé pojetí strategické komunikace vlády se stává nástrojem propagandy, kde namísto boje proti dezinformacím vidíme budování neprůhledné instituce, která má sama monopol na pravdu.
Foltýnovo předchozí působení ve Vojenské policii, kde měl údajně budovat utajené jednotky, je jen dalším dokladem jeho autoritářských tendencí. Je naprosto skandální, že člověk s takovou historií nyní hraje klíčovou roli v určování toho, co je a co není pravda v českém informačním prostoru.
Navíc zde existuje další zásadní problém: Otakar Foltýn není zaměstnancem Úřadu vlády, a přesto v praxi rozhoduje o tom, co vláda zveřejní a co ne. Zaměstnanci STRATKOMu nejsou „Foltýnův tým“, nýbrž spadají pod svého ředitele, kterým je Oldřich Bruža.
Kdo tedy vlastně Foltýna kontroluje? Proč vláda umožňuje, aby osoba bez formální odpovědnosti ovládala klíčovou složku státní komunikace? Jak je možné, že někdo s tak pochybnou minulostí získal takové pravomoci?
Facebookové komentáře k výstupům Fialovo-Foltýnovské STRATKOM
Pokud existuje něco jako hybridní hrozba pro transparentnost a veřejnou kontrolu, je to právě model, který Otakar Foltýn nastolil – absolutní utajování, manipulace veřejným diskurzem, rozdělování společnosti na „demokratický“ a „nedemokratický prostor“ a především budování státní propagandy s nulovou odpovědností.
Otakar Foltýn nechrání demokracii, ale ohrožuje ji. Fialovo-Foltýnovskou strategickou komunikací onálepkovaní občané, tzv. „dezinformační scény“ tak ani nemusí nic vymýšlet – stačí se podívat na jeho kroky a realita mluví sama za sebe. STRATKOM se pod jeho vedením stal neprůhledným, neefektivním a v konečném důsledku vlastně zbytečným orgánem, jehož existence slouží především k jeho vlastní sebezáchově.
Pokud chceme v Česku skutečně bojovat s hybridními hrozbami, měli bychom začít odstraněním těch, kteří je sami vytvářejí. A Otakar Foltýn je toho nejlepším příkladem.
Zdroj:
