Článek
Lze to vnímat jako souboj o globální dominanci. Global Gateway, hlavní investiční iniciativa Evropské unie, bývá často popisována jako evropská odpověď na čínský megaplán Pás a stezka (BRI), který po celém světě podporuje rozsáhlé infrastrukturní projekty.
Během šesti let má Global Gateway přinést až 300 miliard eur investic (cca 3 300 miliard švédských korun) do tzv. globálního Jihu – tedy do rozvojových zemí Latinské Ameriky, Afriky a Asie.
Mezi dosud spuštěné projekty patří například rozšíření přístavu v Senegalu nebo rozvoj lokálních elektrických sítí na Madagaskaru. „Cílem je propagovat Evropu, evropský průmysl a evropské hodnoty,“ říká komisař Jozef Síkela v rozhovoru pro SvD během své návštěvy Švédska.
Soukromé finance jsou klíčové Pouze malá část z plánovaných 300 miliard eur půjde přímo z rozpočtu EU. Většinu mají tvořit investice soukromých firem. A zapojit do toho švédské podniky prý není podle Síkely žádný problém.
„Když se potkávám s firmami jako Ericsson, odcházím vždy s dobrým pocitem a vírou v budoucnost Evropy,“ říká.
Přesto nejsou tato setkání s byznysem bez kontroverzí. Global Gateway bývá kritizována, že víc než rozvoj chudých zemí podporuje velké evropské korporace. Síkela tuto výtku odmítá. Podle něj je účast soukromého sektoru nutnou podmínkou, pokud chce Evropa investovat takové prostředky.
„Existuje jen jediný způsob, jak financovat globální cíle udržitelného rozvoje – a to za účasti soukromého sektoru. Jinak je ta investiční propast příliš velká. Na rozvojovou spolupráci je k dispozici asi 200 miliard eur veřejných prostředků ročně, ale pět největších soukromých správců aktiv dohromady disponuje více než 20 biliony eur,“ říká Síkela.
Projekty v rámci Global Gateway, které má Síkela na starosti, se zaměřují na Cíle udržitelného rozvoje (SDG). Aby se do nich zapojily soukromé firmy, musí být i ekonomicky smysluplné.
Bývalý bankéř a ministr průmyslu s tím nemá problém. V průběhu rozhovoru se opakovaně vrací k tomu, že jako byznysmen je zvyklý být hodnocen podle výsledků: „Jsem hluboce přesvědčen, že pokud chceme skutečně pomoci partnerským zemím, musíme se zaměřit na projekty, které mají dopad na ekonomiku. Udržitelnosti dosáhneme jen tehdy, když vytvoříme udržitelná pracovní místa, udržitelné zemědělství a podobně.“
Riziko uprchlické vlny
Nejdůležitější, co může EU udělat, je podpora zajištění lepších podmínek pro rozvoj byznysu ve svých partnerských zemích – například pomocí půjček, záruk, ale také grantů a poskytováním pomoci s vytvářením férových a předvídatelných pravidel.
Ale proč by se evropské firmy vůbec měly zajímat o investice v chudších zemích? „Musíme si uvědomit, že evropská konkurenceschopnost se bude odvíjet i od našich aktivit v zahraničí – Asii, Latinské Americe, a především v Africe. Musíme si zde vytvářet vhodné příležitosti proaktivně, popisuje Síkela, který ale zároveň varuje před případným selháním.
„Pokud ale selžeme – ať už ve vzdělávání mladé generace, pokud nezvládneme pomoci s klimatickou změnou, pokud nepomůžeme s tvorbou pracovních míst, povede to k větší nestabilitě a tlak na růst migrace,“ říká Síkela.
Současně přiznává, že evropský přístup k projektům není bezchybný. Ještě než stihne redakce položit první kritickou otázku, sám vypočítává, co je třeba zlepšit.
„Když mluvím s firmami, je jasné, že musíme být méně složití a pracovat rychleji. Naší ambicí je být těmi, kdo jednají jako první – tzv. first mover. Ale to samé chtějí i naši konkurenti. A často je to právě Čína, kdo přichází se svou ‚win-win‘ nabídkou jako první,“ říká a dodává:
„Jenže to, co se má tvářit jako výhodné pro obě strany, je nakonec výhodné hlavně pro Čínu.“
Rovnoprávné partnerství místo kontroly
Je to jedna z mála chvílí, kdy Síkela Čínu v rozhovoru přímo jmenuje. Většinou mluví o „konkurentech“ Global Gateway. Je zřejmé, že věří, že Evropa má oproti Číně výhodu, pokud jde o budování vztahů a důvěry. Ale zároveň přiznává, že konkurence s Čínou je náročná.
„Někdy soutěží férově, jindy ale používají neférové metody – například podstřelují ceny. My nabízíme rovnoprávné partnerství zemím, které nechtějí být řízeny zvenčí. Zatímco Čína chce mít v praxi kontrolu nad vším,“ popisuje.
Síla Evropy, když se spojí
Oproti čínskému programu Belt and Road působí Global Gateway malým dojmem. Od svého spuštění v roce 2013 investovala Čína do projektů přes 1 200 miliard dolarů – i když z velké části formou úvěrů. Jen letos plánuje přidat dalších 70 miliard dolarů.
Jak s tím může Global Gateway vůbec soupeřit? Poprvé během rozhovoru dává Síkela najevo rozčilení.
„Myslím, že někdy podceňujeme sílu Evropy, když se dokážeme shodnout. Nejsme zvyklí jednat jednotně. Ale pokud to dokážeme, máme velkou sílu – uvědomme si fakt, že jsme ekonomika se 450 miliony z nejbohatších lidí na světě,“ říká.
Co se týče druhého globálního rivala – Spojených států – chce Síkela, aby Evropa byla vnímána jako stabilní a spolehlivý partner. To je nepřímý kontrast ke krokům administrativy Donalda Trumpa.
„Je škoda, že se USA stahují z různých rozvojových projektů. Není to dobrý signál. Evropa v této oblasti dál doručuje výsledky – a to často nad rámec své ekonomické kapacity.“
Celý rozhovor naleznete zde: https://www.svd.se/a/mPbdPl/svenska-foretag-ska-hjalpa-eu-mota-kinas-offensiv - autor: Mikael Törnwall
