Článek
Od soudu odchází maminka ročního chlapečka, kterého si pořídila s agresivním poživatelem marihuany. Nevěděla, co je zač, až po půl roce těhotenství s modřinami to zjistila. Soudkyně tvrdí, že ji Ústavní soud nutí do střídavé péče, takže rozhodne, že otec má právo na kontakt s dítětem dvakrát týdně a každý víkend v sobotu i v neděli s přestávkami hodinu na kojení.
Syn má právo na oba rodiče. Matka má už začít přestat kojit, rok stačí, kdyžtak odstříkat do láhve a dát otci. Oba víkendy jsou odůvodněny, protože otec přece pracuje, matka ne. A pouto mezi ročním dítětem a matkou? Nic důležitého, však ono si to dítě zvykne.
Matka je degradovaná na roli trpěné kojné, protože přece umělé mléko by to tátovi vyřešilo (i přes celosvětově uznávaný přínos kojení nad umělými náhražkami). A dokonce má matka v Čechách horší postavení než v živočišné říši, tam se uznává pouto matky a dítěte, u lidí už moc ne. Trochu to připomíná socialistické JZD, kráva tele porodí, a to se dá od matky po několika hodinách na samotku. Aby si nevytvořilo k matce pouto. Takto argumentují i soudci, čím méně bude dítě s matkou, pak s ní bude mít menší pouto a zvládne brzy střídavou péči.
Pak se bohužel nelze divit, že každý týden do naší advokátní kanceláře zavolá žena, která otěhotní v zahraničí s otcem ze spermabanky. Český stát by měl být transparentní a vysvětlit, co Ústavní soud udělal s rozhodováním opatrovnických soudů, a co zákonodárce zrušením druhů péčí vlastně zamýšlí.
Ženy a dívky by se tedy měly začít učit to, že v Čechách platí následující – porodíte dítě, pokud si vyberete špatně partnera a vztah se rozpadne po měsících či po pár letech, tak dítě automaticky přechází do režimu podobnému střídavé péče. Tedy dvouleté dítě přestanete kojit a budete ho vídat každý druhý týden. Ať už bylo v rodině domácí násilí, ať už dítě snáší či nesnáší odloučení od matky, ať už bydlí rodiče kdekoliv v republice, i na opačném konci, ať už se o něj bude starat osobně otec nebo úplně třetí osoba – milenky, příbuzní, chůvy, to soud nezajímá. Zájem dítěte je jen ten, že oba rodiče mají stejná práva. Toto by měl každý vědět předtím, než si pořídí dítě.
Mluvíme o lidských právech, právech menšin, právu vybrat si pohlaví a gender, ale začíná se tady plíživě omezovat jedna skupina lidí – práva matek malých dětí a práva malých dětí.
Střídavá péče musí být především v zájmu dětí, a to není, když se malé děti stěhují od rodiče k rodiči. Malým dítětem myslím i mladší školní děti. V první třídě pak vidíte rozdíly mezi dětmi zatíženými střídavou péčí. A především je pak vidíte, jak dopadnou s odstupem let.
Naše kancelář funguje deset let, už jsme viděli případy, resp. dopady na mnoha dětech našich klientů. Nezávidím jim. Střídavá péče totiž může fungovat jen u rozumných lidí a lidí, co děti mají skutečně rádi. Ví, že jim je dobře s mámou, tak je u ní nechají a užijí si „jen prodloužený víkend“ a opačně.
Disclamer: Udělali jsme mnoho proto, aby nedocházelo k bránění ve styku jednoho rodiče druhému (většinou bránily matky otcům), byli jsme průkopníky žaloby na ochranu osobnosti v těchto věcech. Snažíme se o to zastupovat vždy strany rozumně a vést je k rozumné dohodě. To, co se ale děje poslední roky v opatrovnických řízeních, je ale naprostá šikana matek malých dětí. A spousta kolegů advokátů raději rodinné právo z těchto důvodů už nepraktikuje. Předpokládám, že tento článek bude interpretován různými subjekty negativně, hlavně ne objektivně. Je to zamyšlení nad postavením matek malých dětí u soudů a aktuální praxi, která z mého pohledu rozkládá vztahy a zdraví v rodině. Žádná paušální kritika střídavé péče, ani snižování role otců. Ale stále je ještě rozdíl mezi matkou a otcem. Možná by se také mělo začít přemýšlet o důvodech poklesu porodnosti v širším rozsahu.
