Článek
V nálezu Ústavního soudu ze dne 5.2.2025 sp. zn. I. ÚS 2364/24 uvedl, že „ve své judikatuře Ústavní soud vždy zdůrazňoval individuální okolnosti případu a nejlepší zájem dítěte. Představa, že dokonale symetrická střídavá péče (model 50:50) s intervalem střídání po jednom týdnu je modelem preferovaným, nemá žádnou oporu v zákoně ani v ústavním pořádku. Taková představa vychází z mylného přesvědčení některých rodičů, že každý z nich má „právo na ideální polovinu dítěte“. Takový přístup však nebere na zřetel, že hlavním účastníkem řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je právě dítě, jehož nejlepší zájem stojí nade všemi ostatními zájmy.“
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dlouhodobě označuje střídavou péči za výchozí model. Z žádného nálezu však nelze dovodit, že by tímto modelem měla být jen její symetrická varianta (tedy rozložená 50:50). Naopak Ústavní soud výslovně připustil, že střídavá péče může být rozložena asymetricky. Rovněž z pohledu společenských věd je střídavou péčí situace, kdy dítě tráví alespoň 30 % času v domácnosti druhého rodiče. Není tedy žádný důvod dovozovat, že by výchozím modelem pro úvahy soudu mělo být vždy zcela symetrické rozložení péče mezi oba rodiče.
Nález se týkal rozhodnutí odvolacího soudu – Městského soudu v Praze, kdy nezletilé děti zůstaly v rovnoměrné střídavé péči obou rodičů (rozložené 50:50) i přesto, že ve věku 8 a 10 let vyjadřovaly s tímto uspořádáním nesouhlas. Obě děti setrvale vyjadřovaly přání být více s matkou, u otce chtěly také být, ale nikoli celý týden. Odvolací soud dospěl k podstatně odlišným skutkovým zjištěním než nalézací soud, aniž by sám provedl dokazování, a aniž by vyslechl nezletilé děti, kterých se řízení týká především. Tímto porušil participační práva nezletilých dětí, neboť jeho odlišný skutkový závěr se týkal právě jejich názoru, který však odvolací soud sám nezjišťoval.
Přání dítěte má být východiskem pro hledání jeho nejlepšího zájmu a předním hlediskem při rozhodování o péči o dítě. S ohledem na to je logické, že právě případná změna přání dítěte může být důvodem pro změnu režimu péče. Odvolací soud se však původním postojem dětí ke střídavé péči vůbec nezabýval a zaměřoval se pouze na postoj rodičů k výchově dětí. Ten je sice jedním z kritérií, která by měly opatrovnické soudy brát v úvahu, avšak stále platí, že výchozím bodem pro hledání nejlepšího zájmu dětí by měl být právě jejich názor.
Pokud soud rozhoduje o střídavé péči, mnoho lidí si představí a požaduje striktně model 50:50 – dítě tráví stejnou dobu s oběma rodiči. Nejnovější rozhodnutí Ústavního soudu z února 2025 ale znovu opakuje, že to není pravidlo a střídavá péče může mít více podob tak, aby odpovídala potřebách nezletilých dětí a rodiny. Soudy však někdy paušálně aplikovaly rovnoměrnou střídavou péči, možná, aby slepě následovaly jednoduchý návod nebo si ulehčily práci, možná ustupovaly agresivním rodičům anebo z nepochopení. Jako tomu bývá u některých rodičů, kteří střídavou péči považují za rovnítko pro rozhodování o nákupu trička.
S ohledem na blížící se novou úpravu péče bude více než kdy jindy potřeba nalézt dohodu, oprostit se od pojmů, touze po moci, ale i matematické spravedlnosti rozdělení času. Klíčová je vzájemná dohoda rodičů. Ideální je najít kompromis, který bude vyhovovat především dítěti.
Dělení 50 % - 50 %, tedy na půl, není standard. Tento nález by měl tak každý u soudu, ale i v rámci mediace znát a pochopit, co znamená vůle, přání, ale hlavně nejlepší zájem dítěte.
