Dítě přijelo z tábora zraněné. Kdo za to odpovídá?

Ruku na srdce, kdo totiž má dva měsíce pracovního volna k zajištění péče o své děti?

Na dětských táborech, ať už příměstských, či s přespáním, však mohou kromě nových přátelství, či prvních lásek, vzniknout také různá zranění, úrazy, či majetkové škody. Kdo pak nese za vzniknuvší újmu odpovědnost? Pojďme se na to společně podívat.

Obecně v právu rozlišujeme občanskoprávní, správněprávní a trestněprávní odpovědnost, a v návaznosti na to pak aplikujeme právní předpisy, které danou odpovědnost upravují. V případě občanskoprávní odpovědnosti se použije zejména občanský zákoník, v případě správněprávní odpovědnosti zákon o odpovědnosti za přestupky a konečně u trestněprávní odpovědnosti aplikujeme trestní zákoník. Není vyloučen ani souběh více odpovědností.

Odpovědnost nad nezletilým dítětem vykonávají primárně rodiče, nebo jiní zákonní zástupci dítěte. Občanský zákoník však připouští, že péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě. Na koho je tedy přenesena dílčí část rodičovské odpovědnosti ve chvíli, kdy je dítě dopraveno na dětský tábor?

Na dětských táborech, jakož i na jiných dětských akcích, se můžeme zpravidla setkat s klasickým hierarchickým uspořádáním odpovědných osob, které zde vystupují, a sice od pořadatele tábora, přes hlavního vedoucího, až po oddílové vedoucí a instruktory. Specifické postavení má pak zdravotník, který nese odpovědnost za zdraví dětí. Všechny tyto osoby, které přichází s dětmi do kontaktu, vstupují do celé řady právních vztahů, ze kterých jim plynou určitá práva a povinnosti. Největší díl odpovědnosti však nepochybně leží na hlavním vedoucím.

Ani v jednom případě nelze automaticky svalovat vinu na hlavního vedoucího a požadovat po něm náhradu vzniklé majetkové, či nemajetkové újmy. Ke vzniku občanskoprávní odpovědnosti je totiž kromě vzniku újmy zapotřebí dále protiprávní jednání vedoucí (to může spočívat v porušení dobrých mravů, smluvní povinnosti či zákona, kdy právě porušení zákona bude nejčastější), zavinění škůdce a příčinná souvislosti mezi tím. Tedy aby vedoucí skutečně odpovídal za vzniklou újmu, musel její vznik zavinit porušením své, zpravidla zákonné, povinnosti. Uveďme si pro lepší pochopení několik příkladů.

Pokud dítě běží, zakopne a zlomí si nohu, odpovědnost za toto zranění hlavní vedoucí nenese.

Jinak tomu může být v případě, kdy dítě běží v zápalu nějaké hry, která se odehrává na základě volby hlavního vedoucí na zcela nevhodném místě (např. na nějakém skalnatém terénu), zakopne a taktéž si zlomí nohu. V takovém případě již odpovědnost vedoucího přichází v úvahu, neboť mohl porušit svou obecnou prevenční povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Vše však závisí na vyhodnocení okolností daného případu. Pokud se odpovědnost vedoucího prokáže, může dítě, resp. jeho zákonní zástupci, požadovat kromě majetkové škody (zničené kalhoty, boty), rovněž náhradu za bolestné, ztížení společenského uplatnění (pokud je zranění závažné mající vliv na budoucí život dítěte), či další nemajetnou újmu.

Pokud dítě poběží, vedoucí z legrace nastaví nohu, o kterou dítě zakopne, upadne a zlomí si nohu, lze uvažovat o spáchání trestného činu. Spadlo-li by dítě, aniž by si nohu zlomilo, ale ošklivě se poraní, bude mít podlitiny a škrábance, mohl se vedoucí dopustit přestupku. Zatímco v případě trestního řízení lze uplatnit vedle majetkové škody rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy, v přestupkovém řízení je možné se domáhat toliko nahrazení škody majetkové.

Na závěr nelze než vyjádřit přání, abyste nemuseli odpovědnost pracovníků táborů nikdy řešit a vaše děti si užily bezstarostné léto plné nových zážitků, přátel a radosti.