Manžel ji bil a připravil o dítě. Švédka z afghánského harému utekla, on pak vystřílel ambasádu

V roce 1925 přijela čerstvě rozvedená Aurora Nilssonová do Berlína, aby se tam mohla věnovat hudbě. V místní kavárně se seznámila s mladým mužem, který seděl u vedlejšího stolu. Byl to Asim Khan, syn bývalého afghánského ministra, jenž studoval techniku na náklady afghánské vlády. Asim mluvil plynně francouzsky, choval se jako moderní Evropan a při společných procházkách po Unter den Linden ji ujišťoval, že Afghánistán se rychle mění. Jeho král Amanulláh Khan prosazoval reformy a budoval školy pro dívky, jeho manželka Soraya Tarzi se dokonce objevovala na veřejnosti bez závoje. V srpnu 1925 se vzali. Afghánská ambasáda sňatek uznala poté, co Aurora podepsala prohlášení, že přijme afghánské zvyky a časem přestoupí na islám, což se ale nikdy nestalo.

Koncem roku 1926 přišla z Kábulu výzva, aby se Asim vrátil a Aurora odjela s ním. Na dlouhé cestě se její manžel začal chovat jinak, než ho znala. Řeči o moderním Afghánistánu vystřídalo vysvětlování, jak se má po návratu chovat. Během cesty ji také poprvé uhodil. Když se ho zeptala, proč to udělal, řekl, že si ho málo váží. Druhá facka přišla ještě před příjezdem do Kábulu. Vrátit se nemohla. Peníze na cestu neměla a doručení dopisu do Švédska by trvalo týdny.

V Kábulu ji čekalo další překvapení, na které nebyla připravená. Manželova rodina bydlela v tradičním domě se dvory oddělenými vysokými zdmi. Muži a ženy tam žili striktně odděleně. Aurora okamžitě dostala čador, dlouhý zahalující oděv, a musela dodržovat přísná pravidla. Ven směla jen s manželovým svolením, na veřejnosti nesměla s nikým mluvit. Při každém nákupu ji musel doprovodit manžel a mluvit za ni směl jen on. Okna jejího pokoje byla zamřížovaná, ne kvůli zlodějům, ale proto, aby se ženy nedívaly ven. Brzy navíc zjistila, že žena, která jí uklízela pokoj, není služka, ale Asimova druhá manželka. Nikdo jí o ní nic neřekl. V Berlíně o ní nepadlo ani slovo.

Asim se vracel s očekáváním, že po studiích v Evropě dostane místo ve státní správě, žádný úřednický post ale nedostal. Jeho manželka nebyla muslimka, a právě to mu v Afghánistánu zavřelo cestu k práci. Aurora proto dostala povolení vycházet z domu a snažit se pro manžela najít zaměstnání. Chodila na vládní úřady a dostala se i ke královně Soraye Tarzi a královské matce. Setkání byla zdvořilá, ženy ji vyslechly a nechaly ji předvádět tanec i cvičení, fotila je a trávila s nimi čas. Pro Asima se ale žádné místo nenašlo.

Neúspěch se brzy obrátil proti Auroře. Asim jí dával najevo, že za jeho situaci může ona. Jednou jí řekl, že ji zabije. Jindy, že ji prodá. V Kábulu tehdy žila také německá žena, vdova po muži jménem Abdullah Khan. Po jeho smrti se s dětmi pokusila uprchnout. Chytili ji a prodali na veřejné aukci. Na svobodu se dostala až poté, co ji za sedm tisíc marek vykoupila německá mise.

V dalších měsících Asim Auroru bil opakovaně. Po jednom z útoků potratila. V domě byla pod nepřetržitým dohledem žen z manželovy domácnosti i služek. Jakýkoli pokus stěžovat si nebo hledat pomoc končil stejně. Nikdo jí nevěřil. Obrátila se proto na německou misi, která pomohla i vdově. Afghánské úřady by ji nikdy nepustily. Němci jí pomohli s rozvodem, což byl v tehdejším Afghánistánu zcela výjimečný krok. Žena se nerozváděla. Z manželství se odcházelo jen smrtí.

Rozvod Aurory a Asima vyvolal v Kábulu pozdvižení. Afghánské úřady se ji snažily zastavit. Tvrdily, že je muslimka, a proto rozvod není platný. Požadovaly afghánský pas, který neměla. Nabízely jí dokonce peníze, aby se k manželovi vrátila. Němci jí našli pokoj v hotelu, kde čekala na peníze ze Švédska. K hranici se dostala až napodruhé. Tam ji zastavili znovu. Ještě jednou jí nabídli peníze, aby se vrátila. Aurora odpověděla: „Ne, nepotřebuji žádné peníze. Nepotřebuji nic z Afghánistánu. Jen svou svobodu.“ Čtvrtého března 1928 překročila hranici.

Do Švédska se vrátila na jaře 1928 a ještě téhož roku vydala knihu Flykten från harem, tedy Útěk z harému. Podrobně v ní popsala život v harému, dvorské intriky, fyzické násilí i útěk z Afghánistánu. Pro historiky se kniha stala důležitým pramenem o afghánské společnosti dvacátých let, o fungování purdahu a o životě žen na královském dvoře. Aurora popisovala věci, které Evropané znali jen z pohádek tisíce a jedné noci, a ukázala, že realita byla daleko drsnější. V roce 1930 se znovu provdala za Carla Abrahamssona, hokejového funkcionáře, a v Södertälje si spolu otevřeli obchod s galanterií. Zemřela v roce 1972 ve věku sedmdesáti osmi let.

Rozvod Asima Khana znamenal v Kábulu veřejné zostuzení. Zároveň ho definitivně vyřadil z politického prostředí. O několik let později se podílel na útoku na britskou ambasádu v Kábulu, při kterém byli zastřeleni tři úředníci. Cílem bylo vyvolat konflikt mezi Británií a vládou krále Mohammada Nadira Šáha a otevřít cestu k návratu sesazeného krále Amanulláha Khana. Asim Khan byl dopaden a popraven.

V roce 1926 přijel král Amanulláh Khan s královnou Sorayou Tarzi do Evropy. V Londýně je vítal princ z Walesu, v ulicích je zdravily davy lidí. Král se vracel domů s plány na modernizaci.

Chtěl zrušit závoj, zakázat polygamii a otevřít školy pro dívky. Koncem roku 1928 v Afghánistánu vypukla občanská válka a v lednu následujícího roku král abdikoval a odešel do exilu. Jeho reformy byly zrušeny, školy zavřely, ženy se vrátily za zamřížovaná okna.

Aurora Nilssonová překročila afghánskou hranici 4. března 1928. Utekla předtím, než se reformy zhroutily.

Zdroje: en.wikipedia.org | nordicwomensliterature.net | es.wikipedia.org | grokipedia.com | migrationonline.cz | moderndiplomacy.eu | en.wikipedia.org | time.com | arabnews.com