Článek
Uprostřed noci zazvonil režiséru Dušanu Kleinovi telefon. Volal filmový kritik Pavel Melounek se zprávou, které se nechtělo věřit. Pavel Kříž emigroval. Klein to nejprve pokládal za žert, jenže už druhý den našel ve schránce pohlednici z Vancouveru datovanou 7. října 1988. Napsal mu ji herec, se kterým nedávno dotočil třetí díl Básníků. „Pane režisére, já vím, že je to průšvih, ale taky věřím, že Vy se na mne nezlobíte, protože mě trošku znáte a pochopíte, že chci žít normálně.“ Připojil ještě dovětek. „Moc jsem odpočíval, teď musím moc pracovat.“
Žít normálně. Pro sedmadvacetiletého Kříže to tehdy znamenalo opustit rozjetou hereckou kariéru a začít znovu v cizině.
Narodil se 18. dubna 1961 v Brně, kde jako dítě hrál v dětském studiu Divadla na provázku a v amatérském souboru Pýrko. Z rodného města se mu odcházet nechtělo, ale brněnská konzervatoř nový ročník neotevřela, a tak zamířil do Prahy. Ve filmu z roku 1982 si zahrál romantického středoškoláka Štěpána Šafránka a díky dalším dílům Básníků jeho popularita dál rostla. Vedle Básníků ale přicházely i nabídky, o které nestál. Tlačili ho do rolí politicky uvědomělých mladíků, což se mu hnusilo, a údajně ho chtěli obsadit i do armádního seriálu Chlapci a chlapi. Přání odejít z Československa v něm přitom zrálo delší dobu. Chtěl žít jinde a normálně, třeba i za cenu jiné profese Lákalo ho poznávat svět, jenže si nemohl koupit ani obyčejnou jízdenku do Vídně.
Do Rakouska utekl oklikou přes Jugoslávii a nakonec skončil v uprchlickém táboře. Požádal o přijetí do Spojených států i Kanady a jako první ho přijala Kanada. Rozhodnutí podle něj nebylo tak těžké, jak si dnes lidé představují. Byl mladý, věřil, že se o sebe postará, a nepočítal s tím, že komunistický režim už za rok padne. Odcházel tak s představou, že se domů nikdy nevrátí. Doma soud rozhodl bez něj. „Dneska už to může znít absurdně, ale já byl za nedovolené opuštění republiky v nepřítomnosti odsouzen na pět let nepodmíněně. Ten rozsudek mi byl skutečně do Kanady doručen,“ řekl později. Po revoluci se na něj sice vztahovala amnestie, přesto byl při první návštěvě vlasti nervózní.
Nový začátek ve Vancouveru
Ve Vancouveru začínal od nuly. Šest hodin denně chodil do školy na angličtinu a sháněl práci, divadlo si ho však našlo samo. Lékař a teatrolog Josef Skála, šéf místního českého Divadla za rohem, měl od Milana Kundery svolení uvést hru Jakub a jeho pán, jenže marně hledal herce do role pána. Pak se doslechl, že se ve městě objevil Kříž, a do týdne se s ním setkal. Od ledna 1989 spolupracoval s krajanským souborem a o rok později si zahrál hlavní roli Macheatha v Havlově Žebrácké opeře. Celkem s divadlem nastudoval šest her a inscenaci Safari sám režíroval.
Uživit se ale potřeboval jinak. Medicína, která ho lákala od mládí, by mu bez přírodovědného základu zabrala dalších deset až dvanáct let, a tak zvolil psychoterapii. Studium si platil prací nemocničního zřízence. Na kanadských školách ho zaujalo, že studenti, kteří si vzdělání sami hradili, se nebáli profesorů na cokoli zeptat a ti s nimi jednali s respektem. Překvapila ho i taková samozřejmost jako pauzy na kávu. Po patnácti minutách se kolegové sami zvedli, zamáčkli cigarety a vrátili se k práci. Aby nezůstal sedět sám, zvedl se s nimi. Hůř si ovšem zvykal na obrovské vzdálenosti a na to, že místní nedávají najevo city. Dlouho mu připadali chladní, než pochopil, že jde o zdvořilost a ohled na okolí. Při práci v nemocnici poznal Bonnie Glover, animátorku a ilustrátorku z Victorie na ostrově Vancouver.
Dvě profese, dvě země
Před kameru ho v roce 1993 vrátil čtvrtý díl Básníků. Scénář mu poslal sám Dušan Klein a Kříž měl pocit, že mu něco dluží. Po emigraci totiž nevěděl, jestli svým útěkem nezpůsobil potíže režisérovi a filmu, a chtěl také znovu vidět rodiče a přátele. Natrvalo se však tehdy nevrátil. V Kanadě už měl zázemí a manželku, které se v Česku sice líbilo, ale kvůli jazyku a odlišnému způsobu života by pro ni bylo stěhování těžké.
V roce 2003 už natáčel páté Básníky, přestože se původně bál, aby v nich nemusel předstírat mládí a naivitu. Herectví v Česku tehdy střídal s prací psychoterapeuta v Kanadě, kde trávil čtyři až pět měsíců ročně. Během léta a kolem Vánoc, kdy si kolegové brali dovolené, zaskakoval na volné noze v tamních nemocnicích a domovech pro seniory. Když ho novinář označil za lékaře, Kříž upřesnil, že je psychoterapeut. Střídání profesí mělo podle něj tu výhodu, že na herectví nebyl fatálně závislý. O užitečnosti herectví pochyboval už před emigrací. Tyto pochybnosti mu časem pomohl zmírnit i dopis jedné z divaček, kterou podle jejích slov Básníci odvrátili od nejhoršího rozhodnutí. V roce 2011 už Kříž s Bonnie žili v Praze a do její rodné Victorie jezdili na léto a Vánoce.
Krátce se objevil i v jednom z filmů série Mission Impossible. V Kanadě přitom o filmové role dlouho neusiloval a neměl ani agenta. Změnilo se to až při natáčení Pražských orgií, kde se ho kanadský kolega z Toronta zeptal, proč nehraje také v Kanadě, a doporučil mu agenta. Už na druhém či třetím castingu pak získal větší roli v seriálu pro Netflix natáčeném ve Vancouveru. Další seriál ho během pandemie covidu zavedl na zhruba tři měsíce do Dublinu.
Soukromí a falešné obvinění
O rodině Kříž před novináři téměř nemluvil. Řekl, že ho Bonnie požádala o jedinou věc. „Dělej si, co chceš, ale nás z toho vynech.“ Jeho kanadští příbuzní prý ani nevěděli, že nějaké Básníky natočil. Obsáhlejší rozhovory poskytoval nerad, protože měl pocit, že Češi nemají rádi emigranty. Na veřejnost se přesto dostala zpráva, že Bonnie během cesty do Prahy potratila. Dušan Klein řekl, že se oba na dítě velmi těšili a Kříž ztrátu nesl statečně.
Manželství s Bonnie trvalo čtyřiadvacet let, než po dlouhé nemoci zemřela. V roce 2018 pak bulvár zveřejnil fotografie Kříže s Jolanou Kijonkovou, jeho pozdější druhou manželkou, a začal spekulovat o nevěře. Články se ptaly, zda Kříž tají rozchod s kanadskou manželkou, kterou už dlouho nikdo neviděl, a jeden z titulků hlásal: „Tulí se k nové ženě. Co na to manželka, Pavle?“ Kříž byl přitom už vdovec.
Spekulace o nevěře nakonec skončily před soudem. Kříž s Jolanou Kijonkovou zažalovali vydavatele Czech News Center a obvodní soud jim dal za pravdu, nařídil omluvu a každému přiznal 150 000 korun. U odvolacího soudu však narazili, protože ten jejich nároky zamítl. Obrat přišel až v říjnu 2022, kdy Nejvyšší soud zamítavé rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. V lednu následujícího roku se objevila zpráva, že mají oba získat celkem 300 000 korun. Nejvyšší soud zároveň odmítl argument, že měl Kříž spekulacím předejít tím, že novinářům oznámí smrt své manželky. Nic takového jim říkat nemusel.
Zdroje: blesk.cz | afi.sk | blesk.cz | zakonyprolidi.cz | blesk.cz | https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/odpocival-jsem-ted-musim-pracovat-zduvodnil-kleinovi-emigraci-pavel-kriz.A110105_181332_filmvideo_jaz | https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/na-herectvi-nejsem-zavisly.A_2003M245V08A | https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/veronika-gajerova-o-dospele-puberte.A120405_141855_spolecnost_job | video dostupné na YouTube: Pavel Kříž: Z komunistického Československa až na Netflix. Bez kontaktů, kanál Brouk cast
