Pro stranu ožebračil rodinu, vyčetla vdova Ransdorfovi nad rakví. Přitom bral 200 tisíc měsíčně

V listopadu 2002 Miloslav Ransdorf uzavřel s podnikatelem Vratislavem Šlajerem smlouvu o bezúročné půjčce na deset tisíc eur, v tehdejším přepočtu asi tři sta tisíc korun. Peníze měl vrátit do 1. února 2003 a ve smlouvě stálo, že za každý den prodlení se dlužná částka zvýší o půl procenta. Ransdorf v termínu nezaplatil a nezaplatil ani po opakovaných výzvách. Do KSČ vstoupil v roce 1972 a později působil ve Federálním shromáždění i v Poslanecké sněmovně. V roce 2004 získal mandát v Evropském parlamentu a o dva roky později dluh vůči Šlajerovi písemně uznal, přesto ho nesplatil.

Přibližně v roce 2007 Ransdorfa oslovil bývalý spolužák Jiří Včelař Kotas a nabídl mu sbírku obrazů světově známých malířů za zlomek jejich hodnoty. Kotas mu vyprávěl o obrazech po německém šlechtici, které se ocitly v Čechách, a ukázal mu fotografie. „Říkal jsem si, že když za války zmizely desítky tisíc uměleckých děl, tak tady nějaká pravděpodobnost je,“ vysvětloval později, proč nabídce uvěřil. Do obchodu zapojil několik dalších známých, mezi nimi bývalého generálního ředitele koncernu Marila balírny Vladimíra Řípu. Ten se s Kotasem setkal v Ransdorfově kanceláři v pražském Kongresovém centru, kde se jednalo o čtyřech stech obrazech za dvanáct milionů korun. Společně pak zaplatili milionovou zálohu. „Věřil jsem tomu, jelikož informace jsem dostal od člověka, kterého si vážím, tedy pana Ransdorfa,“ vypověděl Řípa policii. Po třech měsících, během kterých se nic nedělo, ale od smlouvy odstoupili. Ransdorf navíc Kotasovi předal přes sto tisíc korun na znalecké posudky a peníze už nikdy neviděl.

Spor o původní půjčku mezitím dospěl k soudu, kde Šlajer žádal jistinu a smluvní pokutu za období od 2. února 2003 do 31. března 2004, která sama přesáhla 650 tisíc korun. Obvodní soud pro Prahu 4 mu vyhověl a v srpnu 2011 verdikt pravomocně potvrdil Městský soud v Praze. S náklady řízení tak Ransdorf dlužil skoro milion korun. Jeho právní zástupce namítal promlčení a rozpor pokuty s dobrými mravy. Tvrdil také, že dluh měl být uhrazen v eurech, což by částku snížilo asi o pětinu. Předsedkyně senátu Irena Nosková ale odpověděla, že uznáním závazku začala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. O pokutě, která dluh několikanásobně převyšovala, s ohledem na délku prodlení konstatovala, že „nikterak nepřekračuje dobré mravy“.

Na jaře 2012 vymáhali po Ransdorfovi dva exekutoři starší pohledávky za deset milionů korun a hrozilo mu, že přijde o vilu i byt v Praze. V dubnu se pak objevila další směnka, podle které měl europoslanec 6. července 2011 Miroslavu Branovi zaplatit sedm milionů korun. Celková částka tehdy uváděných pohledávek u tří věřitelů tak činila sedmnáct milionů korun. Brana peníze nedostal a podal návrh na vyhlášení Ransdorfova úpadku. Soud ho odmítl, protože Brana nedoložil okolnosti týkající se dalších dvou věřitelů, Šlajera a spořitelního družstva Unibon. O sedmimilionové směnce se Vlasta Ransdorfová dozvěděla až ve chvíli, kdy jí dokument ukázal televizní reportér. Manželé tehdy dál bydleli pod jednou střechou, ale nemluvili spolu. „Za měsíc si zvyknete na ledasco, takže…“ řekla na kameru.

V dubnu 2013 mířil Ransdorfův majetek do exekuční dražby a v tisku kolovaly dvě verze původu dluhů. Mělo jít buď o půjčku na vilu, nebo o pomoc přátelům. Ransdorf přišel s třetím vysvětlením. „V podstatě jsem zaplatil volby,“ odpověděl na otázku, jak se do situace dostal, a upřesnil, že má na mysli volby do Evropského parlamentu. Jeho vlastní advokát Roman Havlín to ale popřel. „Pan Ransdorf chtěl pomoci kolegovi, který ho požádal o deset tisíc eur. V žádném případě nešlo o financování kampaně,“ řekl. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš doplnil, že evropskou kampaň strana standardně financovala. „Pokud si pan Ransdorf zaplatil něco navíc, je to jeho věc,“ dodal. Havlín viděl problém jinde: „Pan doktor je v určitých věcech naivní. Když na něj zatlačíte a on se domnívá, že by mohl působit neseriózně a vy budete bez morálních zábran, tak na něm vymůžete, aby vám podepsal směnku, úpis, uznání dluhu, cokoli.“ Za 93 měsíců v Bruselu si přitom podle tehdejšího propočtu jen na základním platu vydělal 17,9 milionu korun hrubého. A v této částce ještě nejsou započítané vysoké náhrady, které europoslanci pobírají ke svému platu.

V létě téhož roku dostala dohru i několik let stará epizoda s obrazy. Detektivové zjistili, že sbírka pocházela od obchodníků se starožitnostmi Pavla Kováříka a Jiřího Kreuzera, kteří prodávali napodobeniny Chagalla, Noldeho či Kandinského pod legendou o pozůstalosti šlechtického rodu. Kovářík nechával obrazy desítky hodin stárnout v upravené udírně. Plzeňské krajské státní zastupitelství pak podalo obžalobu na pět mužů a jednu ženu.

Do sedmnáctimilionového součtu spadal také dluh ve výši tří milionů a 39 tisíc korun vůči družstvu Unibon, které bylo v likvidaci. Ransdorf dražbu svého majetku dvakrát na poslední chvíli odvrátil, naposledy v listopadu 2013, kdy exekutorce doložil, že má na byt kupce. Na začátku března 2014 Ransdorf prodal byt 3+1 ve třetím patře panelového domu v pražských Záběhlicích. V katastru nemovitostí se jako nová majitelka objevila Helena Suchá z Blovic na Plzeňsku, vedoucí Ransdorfovy europoslanecké kanceláře. Na koupi použila hypoteční úvěr a vlastní prostředky, uvedl Havlín. Znalec byt ocenil na 2,3 milionu korun. „Pan Ransdorf má své dluhy splacené a to je jediné, co vám k tomu řeknu,“ řekla Suchá. Ústředí KSČM mezitím zařadilo Ransdorfa na čtvrté místo kandidátky pro květnové eurovolby a on mandát obhájil.

Vladimír Huněk, v minulosti odsouzený za podvody, Ransdorfa v roce 2015 zlákal ke spolupráci na získání pohádkového dědictví údajně uloženého ve švýcarské bance. Počátkem prosince pak Ransdorf spolu se třemi Slováky přišel do Curyšské kantonální banky jako Huňkův zástupce. Švýcarské a slovenské úřady uváděly, že banka přivolala policii kvůli pozměněným údajům v předložených dokumentech. Ransdorf strávil 47 hodin ve švýcarské vazbě a později tvrdil, že ho policie obvinila z falšování dokladů. Europoslanec vinu odmítal. Tvrdil, že doklady dostal bezprostředně před příchodem do banky: „To jsem technicky – ani kdybych to uměl – nemohl udělat.“ Dodával, že šlo o kopii dokumentu, jehož pravost si ověřil a který uznal i český soud. K Huňkovi řekl: „Já bych tuto věc srovnal s tím, jak kdysi vystupoval Masaryk ve prospěch Hilsnera.“ A dodal: „Tvrdím také, že v této konkrétní věci má pan Huněk pravdu.“ Do vyjasnění případu požádal o pozastavení členství v levicové frakci GUE/NGL.

Miloslav Ransdorf zemřel v lednu 2016 ve věku 62 let. V pátek 29. ledna se s ním v krematoriu v pražských Strašnicích rozloučilo kolem čtyř set lidí včetně předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Pohřeb zaplatila komunistická strana. Rodina se kvůli Ransdorfovým dluhům vzdala dědictví. Vdova Vlasta Ransdorfová ve smutečním projevu nešetřila výčitkami: „Nikdy bych nežádala o finanční pomoc, kdybys ve prospěch strany neožebračil vlastní rodinu,“ řekla nad rakví.

V lednu 2020 vyšly najevo výsledky policejního vyšetřování Vladimíra Huňka. Ten mezitím zemřel a berounská státní zástupkyně Ivona Berková jeho stíhání zastavila. Vyšetřovatelé si ale ještě předtím nechali v Rakousku a Švýcarsku ověřit pravost jeho listin. Prověrka ukázala, že část dokumentů byla pravá, část upravená a část zcela padělaná, včetně dopisů, bankovních výpisů a dopisu ze švýcarského Spolkového úřadu pro migraci. Padělaný byl podle policie i Huňkův vysokoškolský diplom, díky němuž se podepisoval tituly PhDr. a Ing., a z podvodu ho podezíraly i švýcarské úřady. Takovými dokumenty Huněk podle vyšetřovatelů přesvědčil i Ransdorfa, aby se v roce 2015 vydal do Švýcarska.

Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz | lidovky.cz | tn.nova.cz | novinky.cz | ct24.ceskatelevize.cz | | seznamzpravy.cz | novinky.cz | www.idnes.cz/zpravy/domaci/ransdorf-dluhy-podrizena-kancelar-sucha-europoslanec.A140512_112427_domaci_hv