Článek
Včera jsem v květinářství pořizovala cibulky mečíků a hlízy jiřin. Zhruba desetiletý chlapec přede mnou ve frontě kupoval růže pro maminku, krásné macaté. Chybělo mu ale 19 korun, aby nemusel koupit sudý počet. Bez váhání jsem rozdíl doplatila a za těch pár korun koupila „dobrý pocit“. Nejen pro mladého pána a částečně i prodavačky, které se ještě pár minut poté něžně usmívaly, ale hlavně pro sebe.
Každá drobná laskavost se vám vrátí. Nejen bezprostředně v moment, kdy ji učiníte – v podobě dobrého pocitu, ale i tím, že ji pošlete dál. Energie musí proudit. Jak ji nasměrujeme, záleží jen na nás.
Laskavost je nakažlivá
Nedávno mě zaujal facebookový post v jedné skupině. Paní v něm děkovala neznámé zachránkyni. A deklarovala, že energii laskavosti a pomoci bližnímu hodlá poslat dál. Konkrétně napsala toto: „Nevím, zda se to dostane kam má, ale moc bych chtěla veřejně poděkovat slečně, která se mnou dnes seděla v čekárně na pohotovosti v nemocnici. Starala se a když viděla, jak na omdlení vypadám, tak mi ještě koupila Colu. Hrozně mě mrzí, že jsem Vám ji nemohla zaplatit, ale moc si té pomoci vážím a vzkazuji, že jste úplný anděl. Snad tu pomoc budu moci oplatit zase dál. Opravdu moc a moc děkuji.“
V ten moment se ve mně rozblikala „zelená kontrolka“. Přesně takto to totiž má fungovat. A mnohokrát jsem si ověřila na vlastní kůži, že to tak skutečně funguje. Ať už ve společnosti, nebo klidně i v rodině. Dokonce existují i výzkumy, že na laskavá slova a myšlenky reaguje i voda.
Japonský spisovatel a výzkumník Emoto Masaru podnikl sérii pokusů, z nichž vytvořil teorii, že lidské podvědomí má přímý vliv na stavbu molekul vody. Krystaly ledu se podle něj formují podle toho, jak s nimi komunikujeme. Jeho poznatky jsou však českou i světovou vědní komunitou považovány za tzv. pseudovědu.
Čeho litujeme na smrtelné posteli
Dobré skutky a slova každopádně prokazatelně fungují jako bumerang. Úsměv, podržené dveře, upřímný kompliment – to všechno může mít dopad. Laskavost se vrací v podobě dobrého pocitu tomu, kdo ji poskytuje, ale i odráží dál. Je zkrátka nakažlivá. Stačí být jejím svědkem, abychom se cítili lépe. V ideálním případě ji pak máme tendenci předávat dál a ona se může šířit jako ten nejlepší virus.
Nezištné dobro je pak v jistém smyslu nemateriální investicí. A že nemateriální svět je v důsledku mnohem důležitější než ten materiální, dokazuje například to, čeho lidé litují na smrtelné posteli. Že nevydělávali víc peněz mezi to rozhodně nepatří. Nejdůležitější jsou pro ně vztahy mezi lidmi.
Proto bychom měli, dokud jsme plni sil, vztahy pěstovat a hýčkat. A to nejen ty nejbližší. Tím, jak se chováme, můžeme formovat svůj svět a dělat ho vědomě takovým, ve kterém bychom chtěli žít a cítit se dobře.
Nejsme bezmocní
V dnešní rozhárané, geopoliticky i materiálně nestabilní době, je to možná jediný způsob, jak žít spokojený život. Média a sociální sítě jsou akcelerátorem globalizace, my ale nežijeme zdaleka jen ten „velký život“, který nemůžeme ovlivnit, ale mnohem více ty naše „malé“ každodenní životy. V nich můžeme úzkost a protivenství eliminovat právě jen tím, jak se chováme ke svému bezprostřednímu okolí.
A to, co zažíváme, můžeme velmi snadno ovlivnit. V tom nejsme bezmocní a nemůžeme se vymlouvat na vládu a jiné skryté či zjevné vnější síly. Možná nemůžeme změnit svět, ale můžeme ovlivnit to, jak se k němu v jeho každodennosti postavíme. A to není málo.
Podle memetické legendy, která bývá připisována indiánskému kmeni Čerokézů, se uvnitř každého z nás odehrává konflikt mezi dvěma vlky. Jeden je zlý, představuje sobeckost, vztek, namyšlenost, sobeckost a nenávist. Druhý je hodný, je zobrazením štědrosti, lásky, skromnosti, empatie a důvěry. Který zvítězí? Ten, kterého krmíte.
Pokud jsme ke svému okolí i k sobě samým laskaví, sytíme toho „dobrého vlka“. „Smečka dobrých vlků“ má pak už celkem velkou sílu a může ovlivnit nejen náš osobní život.
Zdroje:
