Článek
Minulé léto jsme měli se ženou chuť na pizzu. Z původního vtipu, že bychom si na ni mohli zaletět přímo do Itálie, se po jedné krátké kontrole cen letenek stal překvapivě dobrý nápad. Zpáteční letenky byly levné, volný víkend jsme měli a představa pravé italské pizzy zněla čím dál lépe. Původní plán byl jednoduchý – uděláme si prodloužený víkend v Miláně. A tak neváháme a kupujeme zpáteční letenky za zhruba 1 200 korun do Bergama, které leží přibližně 50 kilometrů od Milána.
Před odletem zbývá vyřešit ubytování. Je léto a při pohledu na ceny hotelů v Miláně začíná levná letenka působit skoro jako past. Chvíli hledáme levnější hotely a přemýšlíme, kde bychom mohli bydlet, když přichází poměrně zásadní změna plánu. Co kdybychom v Miláně nejen nebydleli, ale vůbec tam nejeli? Bergamo je výrazně levnější, z letiště se do města dostaneme během několika minut a při bližším pohledu zjišťujeme, že ani za dva dny se tady rozhodně nudit nebudeme. Proč se tedy po příletu trmácet další hodinu směrem do Milána, když můžeme zůstat přímo tady?
Noční cesta přes Prahu
Odlet máme v šest hodin ráno a tentokrát se rozhodujeme pro malé dobrodružství v podobě nočních linek pražské MHD. Přes celou Prahu se třemi přestupy cestujeme téměř hodinu a půl. Zkusit se má všechno, některé věci však bohatě stačí jednou. Na letiště nakonec přijíždíme včas a alespoň máme další zkušenost, kterou už pravděpodobně nebudeme potřebovat opakovat.
Při letech do Itálie se pohled na Alpy nikdy neokouká.
Let probíhá bez komplikací a po zhruba hodině a půl přistáváme v Bergamu. Z letiště pokračujeme autobusem do města a vystupujeme u vlakového nádraží. První překvapení přichází prakticky okamžitě. Je kolem osmé hodiny ranní, začátek léta a město je téměř prázdné. Žádné davy turistů, minimum aut a jen několik lidí mířících za svými povinnostmi. Check-in máme až odpoledne, takže před sebou máme několik hodin a můžeme začít zjišťovat, jestli rozhodnutí zůstat v Bergamu nebyla chyba.
První espresso a vzhůru do Città Alta
Od nádraží vyrážíme směrem k náměstí Vittorio Veneto, kde si na chvíli sedáme. Přestože cestujeme jen s malými batohy, po nočním přesunu přes Prahu a ranním letu se nám úplně nechce okamžitě šlapat do kopce směrem k historickému centru. Pokračujeme proto na Piazza Pontida, kde nacházíme otevřenou kavárnu. Pravé italské espresso a čerstvé pečivo jsou přesně tím, co v tu chvíli potřebujeme. A zároveň dostáváme první ochutnávku toho, proč se nám nakonec z Bergama nebude chtít odjíždět.
Takový klid v osm ráno jsem doopravdy nečekal.
Po snídani nám to přece jen nedá. Historická část města nad námi vypadá příliš lákavě na to, abychom ji nechali až na další den, a tak postupně stoupáme vzhůru k hradbám Città Alta. Jakmile se dostaneme nahoru, únava jde alespoň na chvíli stranou. Na jedné straně se v dálce rýsují Alpy, na druhé se otevírá krajina směrem do Lombardie a přímo pod námi leží modernější část Bergama. Ještě větším překvapením je ale klid. Ani tady nepotkáváme žádné velké množství lidí a na hradbách není problém najít prázdnou lavičku, sednout si a jednoduše nikam nespěchat. Při pohledu z hradeb nám začíná docházet, že změna původního plánu možná vůbec nebyla špatný nápad.
Pizza, kvůli které to vlastně celé začalo
Pomalu se blíží čas oběda a nastává chvíle, kvůli které celý výlet původně vznikl. Nacházíme nenápadnou pizzerii, která zvenčí ničím zvláštním nezaujme. Letmým pohledem dovnitř ale zjišťujeme, že u stolů sedí hlavně místní, což bereme jako dobré znamení. Po usazení navíc zjišťujeme, že polední meníčka nejsou jen českou výsadou.
Na výběr jsou tři pizzy a součástí nabídky je také domácí citronáda. Žádné složité vybírání z několikastránkového jídelního lístku. Jednoduchá pizza, studené pití a kolem nás lidé, kteří si sem evidentně odskočili na běžný oběd. Za všechno nakonec platíme přibližně 22 eur včetně spropitného. Když si vzpomenu, že celý výlet začal větou o tom, že bychom si mohli zaletět do Itálie na pizzu, máme vlastně už po několika hodinách splněno.
Pizza v Bella Napoli absolutně bez výhrad.
Po obědě míříme rovnou na hotel, kde nás naštěstí ubytují o něco dříve. Kombinace nočního cestování, ranního letu a několika kilometrů po Bergamu si vybírá svou daň a prakticky okamžitě usínáme. Do města se vracíme až večer a naše další kroky nepřekvapivě vedou do jiné pizzerie.
Tentokrát máme zpočátku lehké podezření na turistickou past. Jídelní lístek je pouze přes QR kód a stejným způsobem probíhá i objednávka. Moderní systém uprostřed Itálie v nás úplně nevzbuzuje představu malé rodinné restaurace. Stačí ale první sousto a veškeré pochybnosti mizí. Druhá pizza během jediného dne a zatím nemáme jediný důvod si stěžovat.
Bergamo, které stojí za víc než jen cestu z letiště
Další dny trávíme především touláním po Città Alta, tedy historické části Bergama. Tady už je turistů podstatně více než během našeho prvního ranního průzkumu, ale ani jednou nemáme pocit, že bychom se museli prodírat davem. Zastavujeme se u baziliky Santa Maria Maggiore a následně se bez konkrétního cíle motáme úzkými uličkami starého města. Nemáme připravený seznam deseti památek, které musíme během jednoho dne odškrtnout. Stačí se procházet, občas odbočit do vedlejší uličky, dát si kávu a pokračovat dál.
Nejrušnější místo u baziliky Santa Maria Maggiore.
Kontrastem k historickému městu na kopci je modernější Città Bassa. Kolem Via XX Settembre je znatelně živěji a společně s historickým centrem právě tady potkáváme asi nejvíce lidí. Stále to ale není nic, co bychom si spojovali s přeplněným italským městem uprostřed hlavní turistické sezony. Oproti téměř prázdnému Bergamu, které nás přivítalo první den ráno, město pouze konečně trochu ožilo.
Během pobytu postupně střídáme staré město, modernější centrum, kavárny a samozřejmě další restaurace. Nikam se příliš neženeme a právě to nám na Bergamu vyhovuje. Je dostatečně malé na to, abychom většinu míst zvládli pěšky, ale ani po několika dnech nemáme pocit, že bychom se nudili.
A co tedy Milán?
Na původní plán vyrazit alespoň na jeden den do Milána si během celého pobytu prakticky nevzpomeneme. Neviděli jsme milánský dóm, neprošli se po Galleria Vittorio Emanuele II a z našeho původního itineráře vlastně nezůstalo skoro nic. Místo toho jsme několik dní pili espresso, jedli pizzu, procházeli se po hradbách a bez většího plánu objevovali město, které jsme původně ani nechtěli navštívit.
Staré město nabízí mnoho zákoutí a krásných staveb.
A možná právě proto na tento výlet vzpomínám tak rád. Bergamo jsme před cestou brali především jako letiště, na kterém přistaneme a odkud budeme pokračovat dál. Po několika dnech už pro mě ale není letištěm „u Milána“. Je to město, kvůli kterému bych si příště koupil letenku do Bergama právě proto, abych zůstal v Bergamu.
Příště ještě v Itálii zůstaneme. Přesuneme se ale mnohem jižněji do Říma, kde jsme při návštěvě udělali jednu poměrně zásadní chybu. Co přesně se stalo, se dozvíte zase za týden.
