Článek
Po zavedených aerolinkách a národních dopravcích se vracím zpět do low-cost segmentu. Vedle Ryanairu a Wizz Airu tu máme ještě jednoho velkého evropského hráče – britský oranžovobílý easyJet. Na první pohled nabízí vlastně totéž. Levné letenky, základní tarif s malým příručním zavazadlem a za všechno ostatní si musíte připlatit. Přesto na mě easyJet dlouhodobě působí trochu jinak. Jeho marketing není tak agresivní jako u Ryanairu, celá značka je o něco klidnější a podobný pocit mám většinou i po nástupu do letadla.
Flotilu easyJetu tvoří letadla rodiny Airbus A320 a výsledkem je poměrně unifikovaný produkt, u kterého člověk ví, co může očekávat. Za poslední roky jsem s easyJetem absolvoval několik letů po Evropě a paradoxně ani jeden z nich nevedl do Velké Británie. Poprvé jsem s ním letěl z Prahy na milánské letiště Malpensa, později následovaly další evropské destinace a naposledy Basilej.
Na zpátečním letu nás čeká jeden z nejnovějších přírůstků do flotily - Airbus A320neo.
Z Prahy po Evropě
easyJet má v Praze poměrně silné zastoupení a velkou část jeho nabídky tvoří právě spojení do Velké Británie. Vedle nich ale nabízí také řadu dalších evropských destinací, přičemž pro mě jsou zajímavá například některá spojení směrem do Portugalska. A podobně jako Ryanair nebo Wizz Air umí i easyJet nabídnout letenky za několik stovek korun. Pokud cestujete pouze s malým příručním zavazadlem a nepotřebujete další služby, může být výsledná cena opravdu nízká.
Právě nalehko jsme absolvovali také poslední let do Basileje. Odbavení jsme vyřešili online, takže po příchodu na letiště stačilo projít bezpečnostní kontrolou a zamířit rovnou ke gate. Tady přichází první drobnost, která sice sama o sobě o kvalitě aerolinky nic nevypovídá, ale celý odlet dokáže zpříjemnit. Náš let byl odbavován přímo z terminálu přes nástupní most, takže jsme se vyhnuli cestě autobusem ke vzdálené stojánce a následnému nástupu po schodech. U krátkého evropského letu je to detail, který ale cestování dělá o něco pohodlnější.
Káva před odletem je téměř povinnost.
Na palubě easyJetu
Po nástupu nás vítá milá posádka a znovu mám podobný pocit jako při předchozích letech. Interiér je jednoduchý, čistý a překvapivě útulný. Nevím, jestli za to může kombinace barev, osvětlení nebo celkové provedení kabiny, ale rozhodně na mě nepůsobí tak stroze, jak bych u aerolinky postavené především na nízkých nákladech očekával.
Podobné je to se sedačkou. Samozřejmě se stále pohybujeme v low-cost segmentu a nikdo by neměl čekat pohodlí dálkového business class, přesto mi její provedení připadá o něco bytelnější než u některých konkurentů. Sedačka má klasický stolek a síťovanou kapsu na drobnosti, takže nemusím telefon, sluchátka nebo další věci pokládat na zem či je neustále lovit z batohu. Jsou to maličkosti, ale právě z nich se na hodinovém nebo dvouhodinovém letu skládá celkový dojem.
Kontrast oranžové a černé poměrně pěkně ladí i síťkách sedadel.
Bezpečnostní instruktáž probíhá klasickou demonstrací posádky a od gate odlétáme dokonce několik minut před plánovaným časem. Praha mizí pod námi a před sebou máme něco málo přes hodinu letu do Basileje. Nic dramatického se během něj neděje, což je v tomto případě vlastně nejlepší možný výsledek.
Krátce do Basileje
Let do Basileje uteče velmi rychle. Posádka je pohodová, kabina čistá, letadlo vypadá téměř jako nové a sedačka nabízí na poměry evropského low-costu solidní komfort. Nikdo se nesnaží z letu udělat reklamní show a já můžu jednoduše sedět, dívat se z okna a nechat se dopravit z Prahy do Švýcarska.
Do Basileje nakonec přistáváme s předstihem. Po bezproblémovém letu nás tak čeká už jen cesta z letiště do města a deštivé počasí, které je vlastně jedinou kaňkou celého přesunu. Za to ale easyJet skutečně nemůže.
Během zpátečního letu do Prahy na palubě A320neo.
Přestup s low-costem?
Zajímavostí je také služba Connections by easyJet, prostřednictvím které lze kombinovat vybrané lety a vytvořit si spojení s přestupem. Nejde však o úplně stejný produkt jako klasická přestupní letenka u síťových dopravců a podmínky se mohou lišit například při cestování s odbaveným zavazadlem. Osobní zkušenost s touto službou zatím nemám, takže při složitější cestě s přestupem mají pro mě tradiční aerolinky stále určitou výhodu. Pokud bych Connections by easyJet využíval, před samotným nákupem bych si proto vždy ověřil aktuální podmínky konkrétního spojení, zejména způsob odbavení zavazadel a ochranu při zmeškání navazujícího letu.
Low-cost, který si na nic nehraje
Právě podobné lety jsou důvodem, proč mi easyJet ze tří velkých evropských low-costů dlouhodobě připadá nejsympatičtější. Nedělá nic revolučního a pořád je to nízkonákladová aerolinka, u které je potřeba hlídat rozměry zavazadel, podmínky tarifu a počítat s příplatky za další služby. Když ale potřebuji absolvovat krátký let po Evropě pouze s batohem, patří easyJet mezi dopravce, které při hledání letenek vidím rád.
Od low-costu nepotřebuji luxusní salonek, jídlo zdarma ani několik cestovních tříd. Chci levnou letenku, rozumný čas odletu, čisté letadlo, pohodovou posádku a pokud možno minimum zbytečného stresu kolem celé cesty. Původně levná letenka samozřejmě dokáže po přidání zavazadla, výběru sedadla a dalších služeb výrazně zdražit, ale při cestování nalehko dostávám od easyJetu přesně to, co od podobného dopravce očekávám.
Možná právě proto se během mých letů s easyJetem většinou nestalo vůbec nic, o čem by stálo za to psát. Všechno jednoduše fungovalo, letadlo odletělo, posádka odvedla svou práci a do cíle jsme dorazili včas. A u low-costu je to vlastně docela dobrá vizitka.
