Článek
V minulých dílech jsme společně navštívili tři zajímavá místa na jihu Prahy. Od netradiční umělecké rozhledny Řetězovka v Radotíně přes dvě vyhlídkové věže u soutoku Berounky s Vltavou až po rozhlednu Závist, která mě svými výhledy skutečně překvapila. Každé z těchto míst je trochu jiné, ale všechna se dají propojit do jediného výletu. A právě to jsem se rozhodl vyzkoušet. Čeká mě dvanáct kilometrů podél dvou řek a nakonec i pořádné stoupání do kopce.
Tentokrát tedy nebude hlavním cílem jediná rozhledna, ale samotná cesta mezi jednotlivými vyhlídkami. Začínám na nádraží v Radotíně a skončím ve Zbraslavi. Většina trasy vede po rovině, takže jedinou výraznější překážkou bude závěrečný výstup na Závist. A protože už všechna tři místa znám z předchozích návštěv, mohu se tentokrát více věnovat samotné cestě a jejímu okolí.
Z Radotína podél Berounky
Z nádraží Praha-Radotín se rovnou vydávám k první zastávce, kterou je rozhledna Řetězovka. Netradiční umělecké dílo v areálu bývalé továrny mě při první návštěvě zaujalo především svou konstrukcí. Dodnes přemýšlím nad jejím hlubším významem, ale ani dnes nejsem o mnoho moudřejší. Znovu si ji prohlížím a samozřejmě si jdu ověřit, zda se výhled od minulé návštěvy nějak nezměnil. Nezměnil, což asi nikoho nepřekvapí.
Díky děrovanému plášti Řetězovky se ale dají pořídit alespoň zajímavé snímky.
Od Řetězovky pokračuji zpět směrem k nádraží a následně Věštínskou ulicí až k Berounce. Zde se napojuji na cyklostezku A1, která mě bude doprovázet podél řeky směrem k Lahovičkám. Městská zástavba postupně ustupuje otevřené krajině a po chvíli mám na jedné straně Berounku a na druhé pole. Přestože jsem stále v Praze, okolí připomíná spíše venkov než hlavní město.
Samotná cesta nenabízí žádné mimořádné výhledy ani zajímavé památky, ale to mi vůbec nevadí. Nemusím nikam odbočovat, hledat turistické značky ani přemýšlet nad další trasou. Provoz cyklistů není nijak závratný, a tak si mohu užívat pohodovou chůzi podél řeky. Po několika kilometrech se však přede mnou objevuje Strakonická ulice a s ní i další zastávka.
Dvě věže a soutok dvou řek
Přicházím k dvojici vyhlídkových věží, které jsem navštívil při jednom z předchozích výletů. Nacházejí se na mostě přes Berounku a nabízejí pohled na její soutok s Vltavou. Tentokrát však nemám potřebu znovu zdolávat devatenáct schodů jedné z věží. Jelikož stejně potřebuji překonat Berounku, procházím kolem ní a pokračuji po chodníku přes most. I odtud je soutok obou řek dobře viditelný, přestože okolní automobilová doprava celému místu příliš nepřidává.
Po přechodu mostu v Lahovicích znovu scházím k vodě, abych se alespoň na chvíli vzdálil hluku Strakonické. Právě toto místo jsem si oblíbil už při minulé návštěvě. Zvolňuji krok a pokračuji podél řeky směrem k Radotínskému mostu, kde mě čeká další překonání řeky. Zatímco u Strakonické jsem přecházel Berounku, tentokrát se potřebuji dostat na druhý břeh Vltavy.
První část cesty vede kolem Berounky.
Pod Radotínským mostem vede lávka pro pěší a cyklisty, po které se dostávám na druhou stranu. Pod nohama mám kovovou mřížovou podlahu, skrze kterou vidím hladinu řeky hluboko pode mnou. Je to trochu nezvyklý pocit, ale zároveň zajímavý zážitek. Po překonání Vltavy scházím na cyklostezku A2 a pokračuji směrem ke Zbraslavi.
Tady už je provoz o poznání živější. Cyklisté, běžci i lidé na procházce využívají oblíbenou trasu podél Vltavy, a tak při první příležitosti odbočuji blíže k řece na modře značenou turistickou cestu. Ta mě postupně přivádí na místo, které už velmi dobře znám.
Malinovka před posledním stoupáním
Nedaleko zbraslavského nádraží se nachází několik stánků s občerstvením, u kterých jsem se zastavil i během předchozího výletu. A protože mám za sebou přibližně sedm kilometrů, rozhodnutí je jednoduché. Dávám si malinovku, na chvíli usedám a užívám si krátkou přestávku u Vltavy. Nikam nepospíchám, ale zároveň vím, že nejnáročnější část dnešního výletu mám stále před sebou.
Následně je potřeba překonat i Vltavu.
Od Vltavy už pokračuji do kopce směrem k rozhledně Závist. Tentokrát volím opačnou cestu než při minulé návštěvě. Nahoru stoupám po zelené turistické značce, která je o něco kratší a nabízí táhlejší stoupání. Žlutá trasa má naopak prudší úsek hned na začátku, a ten si tentokrát nechávám až na cestu zpět.
Rozhledna Závist jako vrchol celého výletu
Stoupání lesem je příjemnou změnou po dlouhých kilometrech podél řek. Místo otevřené krajiny mě obklopují stromy a cesta postupně nabírá výšku. Přestože už mám několik kilometrů v nohách, výstup není nijak dramatický. Stačí zvolit pohodlné tempo a nespěchat. Oproti předchozím úsekům však konečně dostávají trochu zabrat i nohy.
U rozhledny Závist je i dnes poměrně živo. Návštěvníků je dost, ale to mě od dalšího výstupu rozhodně neodradí. Musím se přiznat, že právě tuto rozhlednu jsem si z celé trojice oblíbil nejvíce. Nejen kvůli samotné stavbě, ale především díky výhledům, které nabízí. Po několika kilometrech podél řek mám najednou velkou část okolní krajiny pod sebou. A právě kvůli tomuhle výhledu se sem budu rád vracet.
Chvíli se rozhlížím a užívám si pohled do okolí. Navíc se nedaleko nachází letiště Točná, další místo, které mě dlouhodobě láká. Příště tak možná spojím výlet na rozhlednu s pozorováním letadel na tomto legendárním pražském letišti. Zatím však zůstávám u výhledů a užívám si poslední delší zastávku dnešního výletu.
Sestup do Zbraslavi a cesta domů
Zbývá poslední úsek, který vede po žluté turistické značce směrem ke Zbraslavi. Touto cestou jsem při minulé návštěvě stoupal, dnes ji absolvuji opačným směrem. Výhledy zůstávají stejně krásné, ale samotný sestup mi připadá náročnější než cesta vzhůru.
Výhled z rozhledny Závist je prostě neskutečný.
Pod nohama mám spadané listí, na kterém mi boty místy podkluzují, a musím si dávat větší pozor na každý krok. Obecně mám raději výstupy než sestupy a právě tady se mi to znovu potvrzuje. Zatímco při cestě nahoru si mohu jednoduše upravit tempo, při sestupu mám pocit, že musím neustále brzdit. Nakonec jsem rád, když se dostávám na rovnější úsek a pokračuji směrem k nádraží. Zejména v podzimních měsících bych proto doporučil pevnější obuv, protože mokré listí dokáže i jinak příjemnou cestu trochu znepříjemnit.
Celý výlet zakončuji na železniční stanici Praha-Zbraslav, odkud se vracím vlakem zpět do centra. Tentokrát mám navíc štěstí, protože spoj mi jede přibližně za deset minut.
Dvanáct kilometrů jižní Prahou
Dvanáct kilometrů, tři vyhlídkové stavby a cesta podél Berounky i Vltavy. Tak by se dal jednoduše shrnout dnešní výlet, který lze pohodlně zvládnout během půl dne. Pokud si však chcete dopřát delší zastávky, posedět u řeky nebo strávit více času na rozhledně Závist, není problém si na něj vyhradit celý den. Většina trasy je nenáročná a vede po rovině, pouze závěrečné stoupání a následný sestup vyžadují trochu více úsilí.
Přestože jsem všechna tři místa navštívil opakovaně, neznamená to, že se na ně budu vracet stejně často. Některá mi stačilo vidět dvakrát, jiná se postupně zařazují mezi moje oblíbené cíle. Rozhledna Závist mezi ně rozhodně patří.
A právě to mě na podobných výletech baví. Někdy si vyberu několik míst na mapě, ale nakonec mě nejvíc překvapí cesta, která je spojuje.
