Rozhledna Závist: podzimním lesem za výhledy na Prahu

Dnes se naposledy vydávám směrem na jih Prahy, tentokrát až na Zbraslav. Právě odtud vede cesta k další rozhledně, která se nachází vysoko nad Vltavou a slibuje krásné výhledy na hlavní město. Z hlavního nádraží cesta vlakem zabere přibližně 25 minut a tentokrát je zážitkem už samotná jízda. České dráhy mají výluku svých jednotek CityElefant, a tak se vezu obstarožním náhradním vozem, ve kterém snad nic pořádně nefunguje.

Vystupuji na zastávce Praha-Zbraslav a během několika okamžiků se ocitám v úplně jiném prostředí. Rušné hlavní nádraží vystřídala malá nádražní budova, za kterou se zvedá zalesněný svah. Přestože jsem stále na území Prahy, okolí působí spíše jako začátek výletu někde daleko za městem. A právě do lesa dnes mířím.

Tentokrát nemám v plánu hledat další zajímavá místa v okolí, ale vydávám se přímo k rozhledně. Na výběr mám několik značených turistických tras, konkrétně žlutou, modrou a zelenou. Všechny mě mohou dovést k cíli, každá však trochu jinou cestou. Volím žlutou, která je o něco delší, ale nabízí několik výhledů ještě před samotným příchodem k rozhledně.

Hned po vstupu do lesa začíná poměrně prudké stoupání. Cesta vede mezi kořeny stromů, na kterých se postupně hromadí první podzimní listí. Navíc je po dešti, takže některé úseky mohou nepříjemně klouzat. K rozhledně mě čekají přibližně dva kilometry, a přestože se jedná o poměrně krátkou procházku, pevnější obuv bych rozhodně nepodceňoval. Ostatně během cesty potkávám i paní s dětským kočárkem, která se snaží překonat prudší úsek. A podle toho, jak s kočárkem zápasí, je zřejmé, že tato trasa pro něj není úplně ideální.

Po překonání prvního stoupání se mezi stromy začínají objevovat výhledy na Zbraslav a okolní krajinu. O něco později přicházím k vyhlídce u Arcibiskupského altánu, která nabízí příjemné místo k odpočinku. Podobných míst k posezení je podél trasy několik, takže není nutné absolvovat celé stoupání bez zastávky. Zároveň se zde kříží turistické stezky. Jedna z nich vede zpět směrem k Vltavě a Jarovu, odkud lze pokračovat do Károvského údolí. Já se však držím původního plánu a pokračuji po žluté.

Za Arcibiskupským altánem se charakter celé cesty postupně mění. Prudší svahy a nižší porost vystřídá mírně zvlněný terén s vysokými stromy, mezi kterými se pohodlně pokračuje dál. Začínající podzim je tu znát na každém kroku. Vlhká půda, spadané listí a především vůně hub, která se po dešti šíří celým lesem. Přestože je již odpoledne, mezi stromy zahlédnu několik houbařů, kteří stále zkoušejí své štěstí.

Přibližně po dvou kilometrech přicházím k hlavnímu cíli dnešního výletu, rozhledně Závist. Ta stojí v prostoru stejnojmenného hradiště, jehož historie sahá hluboko do minulosti. Právě zde se nacházelo jedno z nejvýznamnějších keltských oppid na našem území. Archeologické výzkumy odkryly pozůstatky rozsáhlého osídlení, které byly následně kvůli ochraně znovu zasypány. Dnes tak většinu historických stop přímo v terénu neuvidíme, ale jejich význam přibližují informační tabule a naučná stezka.

Samotná rozhledna je výraznou dřevěnou konstrukcí, která vystupuje nad okolní koruny stromů. Vyhlídková plošina se nachází přibližně 24 metrů nad terénem a vstup na rozhlednu je zdarma. Navíc je volně přístupná, takže není potřeba plánovat návštěvu podle otevírací doby. V okolí se nachází také několik míst k posezení, která využívají turisté k odpočinku po výstupu.

Je víkend a v okolí hradiště potkávám desítky lidí. Někteří sem přicházejí na krátkou procházku, jiní pokračují po turistických trasách dál do okolních lesů. U samotné rozhledny proto chvíli čekám. Nejde ani tak o klasickou frontu, ale spíše o úzké schodiště, na kterém není příliš prostoru pro míjení. Raději si vybírám okamžik, kdy většina návštěvníků sestoupí, a teprve potom se vydávám nahoru.

Výhled z horní plošiny je skutečně nádherný. Na jedné straně se otevírá pohled na zbraslavský kamenolom a okolní lesy, zatímco na druhé se postupně rozprostírá rozsáhlé panorama Prahy. Rozeznávám Jižní Město, klikatící se Vltavu a vzdálená sídliště v Bohnicích. Mezi jednotlivými částmi zástavby se dá najít také Pražský hrad. Na opačné straně výhled doplňuje Radotínský most a v dálce oblast Zličína.

Právě kombinace lesů, řeky, mostů a vzdálené městské zástavby dělá toto místo zajímavým. Praha odtud nepůsobí jako souvislé velkoměsto, ale spíše jako několik různých částí rozložených mezi kopci a údolími. Zatímco některé dominanty jsou dobře rozpoznatelné, jiné se ztrácejí na horizontu. Teprve odsud si uvědomuji, jak rozmanitá krajina hlavní město obklopuje.

Během pozorování okolí mě zaujme jeden z dalších návštěvníků. Společně s dětmi vystoupá až na vyhlídkovou plošinu, ukáže jim několik míst v okolí a vzápětí se vydává zpět dolů. Prý má strach z výšek. Přesto si cestu až nahoru neodpustil. Já naštěstí podobný problém nemám, a tak si mohu výhled vychutnat o něco déle.

Po sestupu z rozhledny pokračuji přes hradiště dál po žluté turistické značce až k rozcestníku, kde odbočuji na zelenou. Ta mě postupně přivádí zpět směrem na Zbraslav. Cesta vede nad Břežanským údolím, ale na rozdíl od výstupu nenabízí mnoho otevřených výhledů. Vysoké stromy většinu okolní krajiny zakrývají, a tak si užívám především klidnou procházku lesem. Po přibližně čtyřech kilometrech celého okruhu se vracím k místu, odkud jsem vyrazil.

U nádraží však zjišťuji jednu nepříjemnost. V bezprostředním okolí nevidím žádný obchod, kde bych si mohl koupit něco k pití. Vlak mi navíc odjíždí až za půl hodiny, a tak se rozhoduji pokračovat ještě několik stovek metrů směrem k Vltavě.

Podél cyklostezky se nachází několik stánků s občerstvením. Nejde o žádný mimořádný gastronomický zážitek, ale po několika kilometrech v lese mi obyčejná malinovka bohatě stačí. Sedám si k řece a sleduji pomalu zapadající slunce. Cyklisté a běžci stále projíždějí kolem, zatímco já si užívám poslední chvíle odpoledne. Nakonec je to příjemné zakončení celého výletu, které jsem původně ani neplánoval.

Tím se prozatím loučím s jižní částí Prahy. V následujících týdnech se přesuneme blíže k centru, kde nám k dalším výletům postačí tramvaj a vlastní nohy. A hned příště začneme stylově, v okolí pražské Cibulky.