Linec: mrazivá silvestrovská pohádka

S blížící se zimou je čas ohlédnout se za minulým Silvestrem, který jsme se rozhodli strávit v rakouském Linci. Na dvě noci jsme sem vyrazili především kvůli změně prostředí, zimní atmosféře a možnosti přivítat nový rok zase trochu jinak. Žádný velký program jsme dopředu neplánovali, chtěli jsme si projít město, posedět v kavárnách a užít si několik dní bez zbytečného spěchu.

Linec jsme dosud trochu přehlíželi. Přitom se nachází jen několik hodin od Prahy a nabízí dostatek možností, jak strávit krátký víkend. A tak jsme se rozhodli zjistit, co všechno se dá v tomto rakouském městě během dvou dnů zažít.

Do Lince vyrážíme vlakem Českých drah. Přímé spojení z Prahy trvá necelé čtyři hodiny a při včasném nákupu se dají jízdenky pořídit za dobré ceny. Nás jeden směr vyšel přibližně na 300 korun, což mi vzhledem ke vzdálenosti připadá jako skvělá nabídka. Navíc nemusíme řešit parkování ani cestu autem. Prostě nastoupíme do vlaku a necháme se odvézt až do Lince.

Překvapením je samotný vlak. Přestože cestujeme v období mezi vánočními svátky a Silvestrem, souprava je téměř prázdná. Máme tak dostatek prostoru a celá cesta probíhá v naprostém klidu. Za okny se mění krajina a po necelých čtyřech hodinách vystupujeme na hlavním nádraží.

Ubytování máme na pomyslném okraji města, ale vzhledem k jeho velikosti to nepředstavuje žádný problém. Prakticky všude, kam se chceme podívat, se dá pohodlně dojít pěšky. Během celého pobytu tak nevyužijeme městskou dopravu ani jednou.

První den věnujeme procházce historickým centrem. Linec je sice třetím největším městem Rakouska, ale jeho centrum působí poměrně komorně. V ulicích potkáváme místní obyvatele i turisty, kavárny rozhodně nezejí prázdnotou, ale zároveň se nikde netlačíme hlava na hlavě.

Naše kroky vedou na Hauptplatz, rozlehlé náměstí obklopené historickými domy s barevnými fasádami. Odtud pokračujeme menšími uličkami směrem k lineckému hradu, který stojí na vyvýšeném místě nad Dunajem. Výstup není nijak náročný a odměnou je pohled na město z trochu jiné perspektivy. Počasí nám ovšem připomíná, že je konec prosince. Teploty se drží pod bodem mrazu, a tak se pravidelně zastavujeme v některé z kaváren, kde se můžeme ohřát a dát si něco dobrého.

Z historického centra se vydáváme také k Dunaji, který město rozděluje na dvě části. Podél řeky vede promenáda s výhledy na oba břehy a moderní architekturu. Míjíme výraznou budovu muzea umění Lentos a pokračujeme podél vody. Přestože je mrazivo, procházka kolem řeky je příjemnou změnou oproti historickým uličkám.

Cestou nás zaujme také místní chodník slávy s pamětními prvky zasazenými do dlažby. Je to jedna z drobností, kterých si člověk při procházce všimne spíše náhodou a které jsme ani neměli v původním plánu.

Silvestrovská atmosféra je v Linci trochu jiná, než jsem očekával. Centrum ožívá, ale všechno probíhá v poměrně klidném tempu. V ulicích se navíc koná tradiční silvestrovský běh, který přilákal řadu účastníků i diváků.

My se ovšem do žádného sportovního výkonu nehrneme. Zatímco běžci zdolávají svou trasu v mrazivém počasí, my sedíme ve vyhřáté kavárně, popíjíme kávu a celé dění pozorujeme za okny. A musím říct, že takový způsob účasti na silvestrovském běhu mi naprosto vyhovuje. Ulice jsou plné běžců a lidí, kteří je přišli podpořit, ale celá akce působí přátelsky a bez zbytečného shonu.

Samotný příchod nového roku trávíme na hotelovém pokoji, ze kterého máme výhled na menší náměstí. Právě tam se o půlnoci rozbíhá ohňostroj, a tak nemusíme nikam chodit ani mrznout venku. Stačí se podívat z okna a sledovat oslavy z pohodlí hotelu. Nejde o žádnou velkolepou show, ale po celém dni stráveném v zimních ulicích je to docela příjemné zakončení roku.

Poslední den, ještě před odjezdem zpět do Prahy, se rozhodujeme podívat do části města, která se od historického centra výrazně liší. Naším cílem je linecký přístav, kde se nacházejí rozsáhlé plochy pokryté graffiti a velkoformátovými malbami.

Projekt Mural Harbor proměnil část průmyslového prostředí v galerii pod širým nebem. Na stěnách skladů a dalších budov se nacházejí obrovské malby, některé přes celé fasády. Po předchozím dni stráveném mezi historickými domy se tak najednou pohybujeme v prostředí průmyslového přístavu, který má úplně jinou atmosféru.

Procházíme veřejně přístupnými částmi přístavu a prohlížíme si zdejší street art. Ne všude se dá dostat volně, ale i tak je co obdivovat. Průmyslové prostředí s obrovskými malbami je zajímavým zakončením našeho pobytu a zároveň připomínkou, že Linec má i úplně jinou tvář než tu, kterou jsme poznali v historickém centru.

Z Lince si odvážím především pocit, že jde o trochu neprávem opomíjené město. Ne snad proto, že by bylo prázdné nebo bez turistů. V ulicích bylo živo, kavárny a restaurace měly své návštěvníky a během Silvestra se centrum zaplnilo běžci i diváky. Přesto jsme nikde nezažili nepříjemné davy a celé město na mě působilo klidněji, než bych očekával.

Za mě je Linec ideálním místem na dva až tři dny. Historické centrum, procházky podél Dunaje, kavárny i netradiční přístav nabízejí dostatek možností, jak strávit krátký víkend. Navíc se sem z Prahy dostanete pohodlně přímým vlakem. Náš silvestrovský pobyt byl přesně takový, jaký jsme si představovali, a klidně bych se sem vrátil. Třeba zase v zimě, protože právě ta mu podle mě sluší.