Článek
Minulý týden jsem psal o Kenya Airways, se kterými jsem za poslední rok absolvoval několik příjemných letů. Jedinou větší vadou na kráse byla cena. Právě ta mě postupně přivedla k otázce, jestli se dá po Africe létat výrazně levněji, aniž by člověk musel dělat zásadní kompromisy. A zkušenosti z Keni i Jihoafrické republiky ukázaly, že rozdíl může být opravdu značný.
Létání po Africe totiž rozhodně nepatří mezi levné způsoby dopravy. Na řadě tras mají silnou pozici národní dopravci a jejich ceny někdy odpovídají spíše prémiovým aerolinkám. Přitom příliš nezáleží na tom, jestli se jedná o mezinárodní, nebo vnitrostátní let. Pokud zrovna neprobíhá nějaká promo akce, ceny dokážou být překvapivě vysoké. Během svých cest jsem proto vyzkoušel také dvě nízkonákladové společnosti – keňský Jambojet a jihoafrický FlySafair. Zajímalo mě především to, co za výrazně nižší cenu vlastně dostanu.
Jambojet: z Nairobi k Indickému oceánu
Na cestu z Nairobi do Mombasy jsem se rozhodl vyzkoušet místní Jambojet, nízkonákladovou aerolinku létající především na vnitrostátních linkách. Její flotilu tvoří turbovrtulové Dash 8-400 s kapacitou kolem 80 cestujících. Hlavním důvodem mé volby ale nebylo letadlo ani touha testovat další aerolinku. Byla to jednoduše cena.
Zpáteční letenka mě vyšla v přepočtu přibližně na 1 800 korun. Ve stejném termínu chtěla Kenya Airways téměř 8 000 korun. Za cestu mezi stejnými dvěma městy tak najednou platím méně než čtvrtinu a přesně v takové chvíli začíná být low-cost v Africe opravdu zajímavý.
Pohled od předních dveří během nástupu.
Vnitrostátní lety jsou v Nairobi odbavovány z terminálu 1D. Absolvuji první bezpečnostní kontrolu, check-in, druhou bezpečnostní kontrolu a ocitám se uprostřed jedné z nejmenších částí nairobského letiště. Je zde i salónek Kenya Airways, kam se jdu ze zvědavosti podívat. O gastronomickém zážitku nemůže být příliš řeč. Několik oschlých smažených závitků, extrémně hořká káva a trochu ovoce. Míst k sezení je ale dostatek a pro krátké čekání před vnitrostátním letem svůj účel splní.
Nástup do letadla probíhá pěšky. Žádný nástupní most ani autobus. Prostě vyjdeme z terminálu a zamíříme přímo k letadlu. Vzpomínám si na návštěvu Rotterdamu, kde se nastupovalo podobně, a osobně mám tento způsob docela rád. Člověk se alespoň na chvíli dostane přímo na letištní plochu a může si letadlo prohlédnout z trochu jiné perspektivy.
Už při příchodu k našemu Dashi mám pocit, že stojím před poměrně novým strojem. Podobně působí také interiér. Na palubě nás vítá letuška a já usedám na své místo. Sedačka je naprosto standardní pro tento typ regionálního letadla, žádný luxus se nekoná, ale zároveň zde není nic, co by mi na necelou hodinu letu vadilo.
Co mě zaujme mnohem více, je čistota. Sedadlo, koberec i okolí jsou čisté a dokonce ani okénko nevypadá, jako by za sebou mělo několik měsíců bez hadru. Trochu mě mrzí pouze to, že letíme večer a z okolní krajiny prakticky nic neuvidím. Po nástupu následuje demonstrace bezpečnostních postupů, která působí překvapivě sehraně, a podle přízvuku kapitána tipuji, že pochází z Anglie. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že nás čeká úplně obyčejný a příjemný regionální let.
Po přistání v Mombase nás opět čekala procházka k terminálu.
Po startu nabíráme kurz na východ. Mombasa leží na pobřeží Indického oceánu a nachází se zde největší přístav v Keni. Já sem tentokrát neletím pracovně. Po pobytu v Nairobi si chci na pár dní odpočinout u oceánu. Tomu odpovídá i skladba cestujících. Odhadem polovinu tvoří místní a druhou část expati a turisté mířící za pobřežím a bílými plážemi.
Během letu posádka nabízí nápoje a drobné občerstvení a zanedlouho už začínáme klesat na Mombasu. Celý let proběhl tak obyčejně, až je to vlastně nejlepší hodnocení, které mohu Jambojetu dát. Kdybych nevěděl, že letím v Keni, klidně bych mohl mít pocit, že sedím na palubě některé z evropských regionálních aerolinek.
FlySafair: třicetiletým Boeingem přes Jihoafrickou republiku
FlySafair v Jihoafrické republice je podobný případ, jen v trochu větším měřítku. Místo turbovrtulových regionálních letadel jsou základem jeho flotily Boeingy 737. Mně se navíc letos poštěstilo proletět se dnes už podstatně méně běžnou verzí 737-400. Letadlem, které bylo přibližně stejně staré jako já.
Také v Jihoafrické republice hrála při výběru hlavní roli cena. Pro svůj let z Johannesburgu do Kapského Města jsem mohl zvolit národního dopravce, jenže cenový rozdíl byl příliš velký. Zpáteční letenka s FlySafair mě vyšla přibližně na 2 700 korun, zatímco varianta se South African Airways se pohybovala kolem 9 000. Při takovém rozdílu pro mě bylo rozhodnuto.
Téměř raritní Boeing 737-400.
Vnitrostátní terminál v Johannesburgu působí ve srovnání s Nairobi podstatně moderněji a nabízí také výrazně více služeb. Rozdíl je patrný i v letištním salonku. Ten je na vnitrostátní terminál srovnatelný s mnoha salonky, které jsem navštívil jinde ve světě. Velký výběr nadprůměrného jídla, slušná káva a pohodlná místa k sezení. Před dvouapůlhodinovým letem nepotřebuji nic dalšího.
Tentokrát se k letadlu přesouváme autobusem. Aby nástup proběhl rychleji, zaměstnanci letiště cestující rozdělují podle čísla řady k předním a zadním dveřím. Samozřejmě se najde někdo, kdo systém ignoruje, nastoupí špatnými dveřmi a následně se prodírá celým letadlem na své místo někde za řadou 30, čímž spolehlivě zablokuje uličku. Naštěstí potkávám jen jednoho takového zbloudilce a za chvíli už sedím na svém místě.
Že se nacházím ve více jak 30 let starém letadle, prozrazuje zejména panel nad hlavou.
Prostor odpovídá tomu, co bych očekával od jakéhokoli jiného Boeingu 737 v nízkonákladové konfiguraci. Podobně jako u Ryanairu jsou bezpečnostní instrukce umístěné přímo na sedačce a opěradlo nejde sklopit. A osobně jsem za to rád. Na krátkém letu mi pevné opěradlo nijak nevadí a alespoň mi cestující přede mnou několik minut po startu nepřistane téměř v klíně.
Přestože je náš Boeing více než třicet let starý, interiér tak na první pohled nepůsobí. Některé detaily samozřejmě jeho věk prozrazují. Ovládání ventilace a další prvky nad hlavou odpovídají době, kdy letadlo vzniklo, jinak ale kabina působí čistě a svěže. Po bezpečnostní instruktáži vyrážíme na vzletovou dráhu a tentokrát se těším i na výhled. Letíme přes den, takže by konečně mohlo být co pozorovat.
Po startu prochází posádka kabinou s nabídkou placeného občerstvení a nápojů. Za dvě a půl hodiny zvládne servis dokonce dvakrát a překvapuje mě, kolik cestujících si něco kupuje. Půlku letu jsou ale pode mnou hlavně mraky, a tak místo krajiny pozoruji křídlo a snažím se najít co nejvíce detailů, kterými se tahle stará 737-400 liší od mnohem známější 737-800. Na první pohled chybí winglety, tedy typické zahnuté konce křídel, postupně si ale všímám i rozdílných zakončení pylonů a několika dalších detailů.
Před přistáním se rozplynula oblačnost a bylo možno pozorovat Jihoafrickou republiku z výšky.
Před přistáním oblačnost konečně mizí a já mám možnost pozorovat Jihoafrickou republiku z výšky. Radost ale netrvá dlouho. Před Kapským Městem opět zalétáme do hustých mraků a samotné přistání je poměrně tvrdé. Z letadla tentokrát vystupujeme pěšky, což mi vůbec nevadí. Naopak mám poslední možnost si starou 737-400 zblízka prohlédnout a vyfotit. Podobných strojů bude na pravidelných linkách už jen ubývat.
Je africký low-cost opravdu jiný než evropský?
Po zkušenostech s Jambojetem a FlySafair bych řekl, že vlastně není. A právě to mě na obou letech překvapilo nejvíce. Před první cestou jsem byl zvědavý, zda se výrazně nižší cena nějak projeví na organizaci, čistotě letadel, pohodlí nebo profesionalitě personálu. Nic podobného jsem ale během těchto letů nezaznamenal.
V obou případech byl cenový rozdíl proti národním dopravcům výrazný, aniž bych měl pocit, že jsem kvůli levnější letence musel dělat zásadní kompromis. Africké low-costy na mě proto udělaly velmi dobrý dojem. Pokud od nich člověk očekává především efektivní přepravu z bodu A do bodu B bez zbytečných služeb navíc, není podle mé zkušenosti příliš co řešit. Čistá letadla, profesionálně působící posádky a servis, kterému na podobně dlouhých letech nemám co vytknout. V případě FlySafair navíc možnost proletět se Boeingem, který už dnes začíná být malou raritou. Pokud budu při dalších cestách po Africe rozhodovat především podle ceny, nemám důvod se těmto aerolinkám vyhýbat.
A příští týden zůstaneme u Boeingu 737, jen se na létání podíváme z úplně jiné perspektivy. Místo klasické sedačky pro cestující budu sedět na jumpseatu v kokpitu při letu do Karibiku a následně přes Grónsko. Jaké je sledovat celý let přímo z pilotní kabiny, od přípravy před startem až po přistání? Na to se podíváme příště.
