Článek
Na východní straně Prahy se nachází několik rozhleden a vyhlídkových míst, která se dají navštívit samostatně během kratší procházky nebo odpoledního výletu. Když se ale podívám na mapu, zjišťuji, že od sebe vlastně nejsou tak daleko. Rozhoduji se proto všechna místa spojit do jedné trasy a zjistit, jestli z nich dokážu poskládat pohodový celodenní výlet.
Trasu neplánuji jen podle jednotlivých vyhlídek. Když už mám strávit většinu dne na cestě, chci se také dobře najíst, někde se na chvíli zastavit a nakonec se pohodlně dostat domů vlakem. Vyrážím proto trochu později a začínám na konečné metra B na Černém Mostě. Přede mnou je přibližně 21 kilometrů přes Dolní Počernice, Kyje, Rajskou zahradu a Hutě až do Kbel.
Přes Dolní Počernice za zubry
Od metra vyrážím přes park U Čeňku a kolem rybníka Martiňák do Dolních Počernic. Místo cesty přímo do jejich centra pokračuji Dercsényiho ulicí směrem k cyklostezce A258. Po ní se postupně dostávám až k výběhu zubra evropského, ke kterému přicházím ze severní strany.
První vyhlídková plošina nabízí především pohled do okolní krajiny a směrem k Praze, zatímco zubry hledám až z druhé kovové plošiny. Mám štěstí a opět je vidím, takže se tu na chvíli zastavuji. První vyhlídku dne mám za sebou a místo návratu stejnou cestou se napojuji na žlutou turistickou značku.
Cesta začíná v parku U Čeňku.
Ta mě přivádí k Počernickému rybníku, podél kterého pokračuji až do zámeckého parku. Tady mám naplánovanou první delší zastávku. Čeká mě totiž oběd v Al Mulino a jejich špagety carbonara jsou pro mě dostatečným důvodem, proč trasu vést právě tudy. Po prvních kilometrech navíc přichází pauza přesně vhod.
Přes Čihadla k Doubravce
Po obědě procházím zámeckým parkem a pokračuji kolem Nejmenší pražské rozhledny. Tentokrát si odpouštím i náročný výstup na její vrchol. Sedm schodů si nechávám na někdy příště. Místo toho se zastavuji v geologické zahradě a pročítám si informace o jednotlivých kamenech, které se zde nacházejí. Samotná rozhledna je opravdu malá a návštěva zabere jen několik minut, takže se dá bez problémů přidat i do této delší trasy.
Pokračuje kolem výběhu zubrů.
Odtud pokračuji přes Tůně na Čihadlech a postupně se napojuji na cestu vedoucí pod vrchem Horka, který téměř celý obcházím. Městská zástavba na chvíli ustupuje a právě tahle část je příjemnou spojnicí mezi Dolními Počernicemi a další rozhlednou.
K Doubravce přicházím od Kyjí. Chvíli přemýšlím, jestli mám vůbec lézt nahoru. Už jsem tu několikrát byl, výhled znám a v nohách mám slušnou porci kilometrů. Nakonec ale neodolám a znovu vyrážím po dřevěném schodišti na vrchol. Výhledy se samozřejmě od poslední návštěvy nezměnily, ale pořád stojí za to. Navíc by bylo trochu zvláštní naplánovat trasu po vyhlídkách a jednu z nejvýraznějších rozhleden v této části Prahy obejít jen proto, že jsem na ní už několikrát stál.
Geologická zahrada se nachází hned vedle nejmenší pražské rozhledny.
Po chvíli se vracím dolů a pokračuji směrem k Rajské zahradě. Přírodní část výletu na chvíli střídá klasická městská Praha. Procházím sídlištěm kolem Centrálního parku až k metru a železniční zastávce, rušnou Chlumeckou překonávám po lávce vedoucí k nádraží a pokračuji dál směrem na Hutě.
Z města postupně mezi pole
Za Rajskou zahradou se okolí opět začíná měnit. Ulicí Za Černým mostem postupně mizí větší obytné domy, přibývají rodinné domky a za chvíli už se pohybuji téměř mezi poli. Na jejich konci míjím jezdecký areál, přes most překonávám Novopackou a dostávám se ke kbelskému letišti.
Tady mířím rovnou k jeho oplocení a podél něj pokračuji k poslednímu vyhlídkovému místu dne. Tentokrát nejde o rozhlednu ani oficiální vyhlídkovou plošinu. V mapách tu žádný výrazný bod nenajdete. Je to jednoduše místo na okraji pole, odkud se díky otevřenému prostoru nabízí široký pohled směrem na Prahu.
Výhled z Doubravky směrem, kterým budu pokračovat.
Mám navíc jeden plán. Chci sem dorazit před západem slunce a právě tady celý den symbolicky zakončit. Počasí se mnou ale tentokrát příliš nespolupracuje. Obloha se postupně zatahuje a chvíli to dokonce vypadá, že začne pršet. Déšť nakonec nepřichází, ale žádné velké představení zapadajícího slunce se také nekoná. Nezbývá tedy než si výhled užít takový, jaký zrovna je.
21 kilometrů zakončených ve Kbelích
Od vyhlídky se vracím podél letiště směrem do Kbel. Po více než dvaceti kilometrech už žádnou další zacházku neplánuji a mířím rovnou do Kbelského pivovaru. Po celém dni venku přichází večeře vhod a musím uznat, že zde vaří snad ještě lépe než v Zastávce U Srubu, kterou jsem navštívil při předchozí cestě po Kbelích.
Po večeři mě čeká už jen několik posledních stovek metrů na železniční zastávku Praha-Kbely. Právě tady po téměř 21 kilometrech celý výlet končí. Začínal jsem u metra na Černém Mostě, prošel přes Dolní Počernice k zubrům, pokračoval kolem Nejmenší pražské rozhledny na Doubravku a přes Rajskou zahradu a Hutě došel až ke kbelskému letišti.
Končíme ve Kbelích a výhledem směrem na Štěrboholy.
Volným tempem, s obědem, večeří a několika delšími zastávkami mi celá cesta zabrala přibližně sedm hodin. Prakticky po celé trase se navíc pohybuji v dosahu pražské MHD, takže pokud by 21 kilometrů bylo příliš, dá se výlet na několika místech jednoduše ukončit. Já si ho ale chtěl projít celý a právě spojení známých míst do jedné dlouhé cesty mě nakonec bavilo možná ještě víc než jejich jednotlivé návštěvy.
Východní část Prahy tím pro tentokrát opouštím. Další delší cesta povede na opačnou stranu města, do okolí Radotína a Zbraslavi, kde už čekají další místa, kvůli kterým stojí za to znovu obout boty a vyrazit.
