Outer Sunset: San Francisco, kterého si většina turistů ani nevšimne

Posledních 400 mil před námi. Opouštíme Kernville a vracíme se směrem na San Francisco. Není kam spěchat. Před sebou máme přibližně sedm hodin jízdy a jediným skutečným plánem je nezůstat někde stát bez benzínu a vrátit půjčené auto s plnou nádrží.

Cesta ubíhá překvapivě rychle. Po dvou týdnech na cestě už není potřeba řešit itinerář ani navigaci. Místo toho probíráme všechno, co jsme za poslední dny viděli. Kde se nám líbilo nejvíc, co nás překvapilo a která místa bychom příště klidně vynechali. Kilometry mizí pod koly a my jedeme po Interstate 5, jedné z hlavních tepen západního pobřeží. Během cesty se snažíme rozlousknout logiku amerického číslování dálnic. Chvíli si myslíme, že jsme na to přišli, o deset minut později zase ne. Nakonec docházíme k závěru, že na podobné úvahy už nemáme dostatek mozkové kapacity.

Krátkou zastávku děláme v Santa Nelle. Dotankovat, dát oběd a trochu protáhnout nohy. Místo samo o sobě působí zvláštně. Jako kdyby někdo vzal outletové centrum, čerpací stanice a několik domů a postavil je doprostřed ničeho. Většina lidí sem přijede jen proto, že sjela z dálnice. A přesně to jsme udělali i my.

Odpoledne přijíždíme zpět do San Francisca. Auto vracíme bez komplikací a před námi je poslední noc celé cesty. Tentokrát jsme se záměrně vyhnuli centru města. Union Square a downtown jsme si užili na začátku roadtripu a na rozloučenou chceme něco úplně jiného. Volíme proto Outer Sunset. Čtvrť na západním okraji San Francisca, hned vedle Golden Gate Parku a jen pár minut chůze od oceánu.

První kroky po ubytování vedou logicky na pláž. Pacifik nás vítá stejně jako před dvěma týdny. Studený, větrný a nekompromisní. Kamarád ještě jednou sbírá odvahu a skáče do vln. Já už podobné ambice nemám a zůstávám raději na souši.

Po pobřeží pokračujeme směrem k Lincoln Parku. Tohle je naše poslední setkání s Golden Gate Bridge. Tentokrát bez davů turistů, bez spěchu a bez nutnosti hledat nejlepší místo na fotku. Prostě se na chvíli zastavíme a koukáme. O pár minut později vystoupáme do Sutro Heights, odkud se otevírá výhled na celé okolí. Pod námi nekonečná pláž, řady nízkých domků a v dálce kopce zahalené do večerního oparu. Zapadající slunce tomu všemu dodává zvláštní klid.

A právě klid je to, co si z Outer Sunset odnášíme nejvíc. Přestože se stále nacházíme v jednom z nejznámějších amerických měst, vůbec to tak nepůsobí. Žádné mrakodrapy, žádný chaos, žádný neustálý ruch velkoměsta. Jen barevné domky, malé restaurace, kavárny, dlouhá písečná pláž a oceán. Místní běhají podél pobřeží, rodiny posedávají na trávě a dvojice se procházejí po mokrém písku. Nikdo nikam nespěchá.

Máme na tohle místo jen jedno odpoledne. Přesto je to možná právě Outer Sunset, které v nás zanechává nejsilnější pocit toho, jak by mohl vypadat běžný život v Kalifornii. Ne turistický, ne instagramový, ale obyčejný.

Večeři nakonec řešíme úplně prozaicky. Salátem z večerky za rohem. Sedíme na pokoji, balíme kufry a pomalu si připouštíme, že celý roadtrip končí. Za dva týdny jsme projeli města, pouště, hory i národní parky. A zatímco si v hlavě přehráváme všechny zážitky, jedna věc je jasná. Tohle nebyla naše poslední návštěva západu USA.