Článek
Moje rodiče byli vždy fit a starali se vzorně o své rodiče. Byli mi tímto příkladem do mého života. Zdraví se jich drželo až nad jejich 80 let. Pak přišly ale i těžší časy, dnes je jim již okolo 90. Co je veliké štěstí, jsou spolu spojeni přes 65 let společného života a jsou stále spolu ve svém bytě. Spoleně je drží mravní hodnoty, jak byli vychováni a jejich vztah s velikou úctou jeden k druhému.
Neobejdou se dnes bez pomoci svých dětí, či vnoučat.Vše jé náročnější, ale když vidíme jejich vděčné a spokojené tváře, rozzářené oči, když se mohou podívat jen na chvilku na vozíčku ven, dostaví se i nám všem v srdci spokojenosti a radosti. Rádi všichni pomáháme. Ale je nás málo.
Dnes se děti v západním světě nestarají o své rodiče. Žijí v hmotném světě, který se stále více podobá zákonu džungle. Silnější přežije jako v přírodě…Jsou vychováváni dobou bez hodnot.
Zajímavé je ale, že na opačné zeměkouli ještě ve vyspělejším světě než je ten náš. V Japonsku, Singapuru, Číně, Malajsii, Hong Kongu, Korei, Thajsku …..je starší generace uctívána, vážená. Je to samozřejmostí, že se všichni starají o své rodiče.
Že by to bylo i postojem různých náboženství, která uctívájí stáří. Zajisté ano, ale v těchto zemích jsou základy úcty stáří a moudrosti stáří jinde. Znám mnoho lidí odtud a musím přiznat. 99,9% z nich se opravdu stará vzorově o své rodiče či prarodiče.
To je v západním světě, kam dnes patří i Česká Republika, řekla bych jen max. 25%…je to hrozná perspektiva, která se zajisté v budoucnu těmto generacím vrátí.
Mladá generace se musí smířit s výsledkem jejich smýšlení, že se o ně v domovech při jejich nemohoucnosti, postarají naprosto cizí lidé.
Naše životy běží rychleji,než si myslíme
Tak jako tomu bylo i kdysi u nás v západním světě, v naší kultuře, v našich kořenech, v Bibli, v Desateru přikázání známý text…Cti otce svého a matku svou…. Jak je možné, že dnešní styl života na tyto slova zcela zapomněl anebo si je jinak vyložil…?
Bylo by zapotřebí chránit nejen přírodu ale naše kulturní a mravní hodnoty.
Kde je najít když neexistuje v rodinach a ve společnosti…?
