Článek
ač je to k nevíře, já vždy nestraník, jsem vstoupil z čirého entuziasmu v roce 1992 do sociální demokracie. Takže jsem pamětník té řada jejích hrobařů. Zeman, Špidla, Paroubek, Gross,Hamáček…je jich hodně. Jaká geneze přivedla tuto stranu k naprostému úpadku a demoralizaci? Problém vidím z části v tom, že to vždy bylo shromaždiště ublížených. Z principu věci se zde kupily ti, co ač zrovna nezářili v civilním životě a tak měli vnitřní přesvědčení, že mají na víc. A také samozřejmě chuť to nandat těm, kteří svým způsobem uspěli v celonárodním bahně velké a malé privatizace, zatímco vstupující do ČSSD ostrouhali. V začátcích této strany nikdo nechtěl dělat funkce (samozřejmě neplacené) na jakékoliv úrovni. To se brzy změnilo, jak tato strana bytněla. Přicházeli noví junáci, všehochuť, osmašedesátníci, ti co zahodili knížku KSČ včera, mládež co cítila příležitost dobrého bydla a osvojila si tu správnou rétoriku. Dále ti, co ztratili práci z principu změny režimu. Dále jejich příbuzní. A příbuzní příbuzných. Ti "poškození “ co najednou se cítili opuštěni. Pak taky malé procento idealistů, kteří uvěřili že cinkání klíčů a podobně nebylo nadarmo. (Škoda, že toto přesvědčení nám vydrželo jen velmi krátce) .Postupně jsem zjistil, že masa lidí, co vytvářejí základnu strany jsou ti, co očekávají spíše pomoc proti těm dravějším v jiných politických uskupeních protože si myslí, že sociální demokraté jsou jiní, lepší a proto tu jsou. A že když jich bude víc, oni se jich ujmou (pane presidente, vy mne zachráníte, vyhodili mne z mojí fabriky…přišli jiní…).Jenže ouha, tihle jsou vhodným materiálem k tomu, že je snadné je chlácholit představou že to tak bude. To rychle pochopila skupina menší, ale s jasným cílem, ovládat na základě slibů, co nejdou splnit, což jim bylo celkem jedno, šlo o účel, nahrabat, a použitelný lidský materiál v této straně byl k dispozici. (první etapa je nadšení). Mimochodem, stejná/podobná situace komunistů v roce 1948, kdy vyhráli volby. Představa, seberem jim fabriky těm buržoustům, a budou naše, a čekají nás jásavé zítřky, protože výsledky naší práce, našich rukou, půjdou do našich kapes! Jenže, tohle fungovalo bohužel jen v jednom případě, a to v židovských kibucech. Jinak nikde. Zajímavé na tomto je holá skutečnost těchto historických vzepětí. Všechny končí zlodějnou. A nejen to, kolorit této zlodějny a korupce si nově vznikající společnost oblíbí natolik, že jí toleruje a vlastně chválí. Ovšem, pokud dostane chléb a hry. Nažerou se. Narodí se, pracují na majetek jejich majitele, čumí na telku, fotbal, sranda na ubohé úrovni, nadávají mezi sebou a pak zemřou. Po nich zůstane rezavé auto, možná bytová jednotka a pár neužitečných krámů v popelnici a výkaly. Jejich děti z velké části to samé. Racio v myšlení je totiž náročné a ne každý toho schopen. A tak čas plyne, generace se rodí a zanikají. Co říci na závěr? Labutí píseň české sociální demokracie, která evidentně nesplnila naděje davu. Obvyklá historická zkušenost, štěpení. (dvojschizma) .Šmarda přítel předseda se střelil do nohy, přejmenoval se na SOCDEM. Paroubek s Volfovou zavětřili a založili Českou sociální demokracii, kterou podpořil Miloš Zeman. (To jsou ti hrobaři, čekám, že se budou brzy drápat do Lidového domu v Praze, jen co trochu se pochlapí). Pokud by toto nebyla skutečnost, jeden by řekl že se jedná o parodii. Karel Čapek řekl - Člověk/lidé se věkem nezmění, pouze se vybarví. ivan stránský, viz např. Linked In
