Článek
Obecně malé město přináší samozřejmě vždy méně možností a příležitostí. Na druhé straně ale také, pokud už jednou trávíte dětství mezi „lidem“, nemůžete si o něm nikdy začít dělat iluze ušlechtile smýšlejícího středostavovského pražáka. Nedostanete zkrátka příležitost.
Typ, který vám v tom už od jeslí spolehlivě zabrání, můžeme s ohledem na běžné slangové vyjadřovací prostředky označit autentickým výrazem „přisírka“.
Přisírka se, jak už název napovídá, zejména snaží přis*at. Vybere si člověka, u nějž vypozoroval jakousi dávku ušlechtilosti a snahu řídit se v životě podle pravidel. A nalepí se na něj, přilne k němu, „drží se ho jak ho*no košile“, aby ho řádně využil.
K přisrání nejspolehlivěji dojde tím způsobem, že přisírka předestře blbci, na němž zrovna pracuje (tak ho totiž ve skutečnosti vidí: jako opovrženíhodného pitomce, totálního idiota, který kvůli dementním skrupulím náležitě nevyužívá životních příležitostí…), nějakou skutečnou či fiktivní historku, která směřuje k vyvolání pocitu křivdy.
Přisírka vypozoroval, že pokud se zásadový blbec cítí nějakým způsobem, byť třeba jen zcela symbolicky, účasten křivdy na přisírkovi, vytváří se u něj pocit viny vůči tomu, komu bylo údajně ublíženo. A zde lze potom nasadit patřičnou páku a požadovat „přiměřenou“ kompenzaci za životní smůlu.
Znamená snad to, co jsem dosud napsal, že přisírka tím, že takto využívá pocitu viny, skutečně prosazuje vznešená pravidla empatie a solidarity, jimiž blbce vehementně mlátí po hlavě?
Nic nemůže být pravdě vzdálenější. Pravidla jsou přisírkovi obdobou obojku a řemínku, na nichž si ideálně poslušného blbce povodí jako ochočeného pejska. Využije jich ve vlastní prospěch zcela bezohledně, aniž by byť jen vteřinu sám zamýšlel se něčím takovým ve svém vlastním životě řídit. Vždyť by se stal stejným idiotem jako ten, kterým tak nekonečně pohrdá, ačkoliv to ještě zatím, z taktických důvodů, nemůže dát plně najevo!
Pravidla jsou přece od toho, aby přisírka získal na blbce „špagát“, na němž ho dotáhne tam, kam ho potřebuje dostat. Sám ale těží z nekonečně širšího manévrovacího prostoru, v němž žádná cimprlich pravidýlka ani vteřinu platit nebudou. Uvnitř sebe sama je hluboce přesvědčen, že má v životě nárok na mnohem víc než směšní panáci, co pořád řeší nějaké „bližní“ a nejdou si dostatečně bezohledně za svým.
***
V oběhu jsou výsledky solidních průzkumů, podle nichž zhruba 72 % obyvatel Gazy podporuje teroristy z Hamásu. A stejný podíl populace podle průzkumů také více či méně podporuje útoky na izraelské civilisty, které Hamás páchal a páchá.
Civilisté tvořili velkou většinu obětí palestinského nájezdu na Izrael ze 7. října. Ne všichni, ale velmi mnozí Palestinci tento cílený, záměrný útok na civilisty otevřeně oslavovali.
Nyní posloucháme od těch samých lidí stížnosti na fakt, že Izrael během protiteroristické operace v Gaze bohužel zabíjí civilisty. Většinou k tomu dochází mimoděk, během útoků na vojenské cíle Hamásu. Byly však zaznamenány i případy, jako třeba nedávné zabití tří rukojmích, kdy se nepochybně jednalo o cílenou palbu na civilní cíle.
Jasně, také vím o tom, že zbývá dalších 28 % a proč prý Hospodin zvažoval záměr ušetřit Sodomu - jenže tohle je na úplně jinou debatu. O spravedlivých budu pro tentokrát s dovolením mlčet.
Zásadní otázka, kterou bychom neměli obcházet, zní: Dovolává se palestinská propaganda obecně humanistických hodnot proto, že má v úmyslu se jimi řídit - nebo tady čelíme případu nikoliv nepodobnému tomu, co jsem právě popsal výše?
Upozorňují Palestinci na své oběti proto, že chovají v myslích obecnou myšlenku, podle níž je zabíjení civilistů špatné, za jakýchkoliv okolností? Nebo je tomu snad jinak?
Co když si ve skutečnosti jen myslí, že zabíjet Židy, jakékoliv, kdekoliv a jakkoliv bestiálně - právě tak, jak to dělá Hamás - je naprosto v pořádku? A dovolávání se obecně humánních pravidel se omezuje čistě jen na případy, kdy můžete západní blbce povodit na obojku jejich vlastních pitomých hodnot?
K obecně uznávaným mezinárodním pravidlům se přihlásil palestinský Fatáh, který vládne na západním břehu Jordánu. Můžeme spekulovat o tom, proč to vlastně udělat a nakolik poctivě to myslel, avšak Fatáh si přesto stále zaslouží výhodu pochybnosti.
Hamás se však k takovým mezinárodním pravidlům nikdy nepřihlásil. Jediná příležitost, kdy se jimi ohání, je, když chce Západu strčit pod nos údajně či skutečné porušování těchto pravidel Izraelem.
Zabíjet izraelské civilisty je pro Hamás dobré. A vlastně je dobré zabíjet i civilisty palestinské, protože mučedníků lze výborně využít v protizápadní propagandě. Blbci mají bohudík slabé nervy. Ještě pár desítek srdceryvných scén z konfliktu v Gaze, který jsme svým útokem sami vyprovokovali, a západní podpora Izraele se rozpadne.
Znechucení Američané odvolají z východního Středomoří bojové uskupení svého námořnictva a zfanatizované lidské vlny Íránem naverbovaných šíitských ozbrojenců se budou moci konečně převalit přes izraelskou hranici s Libanonem a Sýrií.
A pak by se teprve ukázaly hodnoty, o které v celém sporu skutečně šlo.
1200 Izraelců zabitých 7. října byla jen taková jednohubka před plánovaným hlavním chodem, jehož konečným cílem a bylo a stále zůstává úplné zničení Izraele.
***
Přisírka bývá obyčejně plebejsky mazaný, ale nemívá zrovna široký všeobecný přehled. Pravděpodobně tedy nikdy neslyšel výraz „užitečný idiot“, ani „užitečné neviňátko“, které historicky vzato popisují zhruba to, co je v tomto textem předmětem hlavního zájmu.
Lidi vedené ušlechtilými pohnutkami, kteří nedisponují důkladným chápáním kauzy, v jejíž prospěch vystupují. Kteří si namlouvají, že ti, kdo jimi šikovně manipulují, přece jsou „stejní lidé jako oni“ a musejí mít tedy i stejné základní přesvědčení a morální skrupule.
Ve chvíli, kdy blbec konečně pochopí, o co jeho přisírkovi skutečně šlo, nicméně bývá zpravidla pozdě na nápravu.
