Článek
Zatímco se Evropané vesměs zabývají otázkou, jak se ubránit ruské hrozbě, Češi se hodlají z dějinné zkoušky vyžvanit. Představu, že se lze z každých potíží vykecat, poněvadž situace přece neobsahuje nic objektivního a vše co existuje je jen věcí výkladu, si Češi odnesli z pokleslé devadesátkové postmoderny, která jim legitimizovala návyky pozdní husákovské normalizace.
Podívejme se na instruktivní příklad, který nedávno vzbudil vlnu zájmu. Bývalý šéf Správy železnic měl doma ve slamníku 80 milionů cash, což bylo zjištěno orgány činnými v trestním řízení při prohlídce. Každému je jasné, že „volně ložené“ peníze v tomto objemu nemohly být a také nebyly získány legálně. Možná někdo čekal, jestli to přistižený bude hrát na polehčující okolnosti kauzy, za níž ze všeho nejspíše stojí gigantické úplatky kvůli přidělování podnikových zakázek.
Nic ani přibližně takového se však nestalo. Postupně jsme se od vyšetřovaného dozvídali další a další absurdní verze kauzy, od štěchovickopokladové přes restituční až po „vysvětlení“ 80 milionů třemi stovkami vodních hlodavců. Máme prý uvěřit, že otec vyšetřovaného pana Svobody dokázal prodat jednu nutrii za bratru 270 000 korun. Absurdní? Jen do určité míry.
Je také třeba vzít v úvahu, jaká tolerance k drzé lži panuje ve veřejném prostoru v České republice. Nastupující premiér léta soustavně lže o spolupráci se Státní bezpečností, o dotačním podvodu na Čapím hnízdě, o únosu syna na Krym či o zámečku ve Francii. Za dobu, co je Babiš v politice, jsme ho například slyšeli slibovat, jak postaví halu Martině Sáblíkové, jak odejde z politiky, pokud se nestane prezidentem, a tak dále, a tak podobně. Byl snad někdy za své lhaní a podvádění doopravdy volán k odpovědnosti? Ale kdepak.
Pan Svoboda, který si coby manažer Správy železnic odklonil desítky milionů, je původně jen obyčejný výpravčí. Pro prosté lidi jeho typu je těžké pochopit, že někdo jako Babiš může lhát a krást daleko masivněji než on, přesto zůstat bez trestu a dokonce se protlačit na výsluní exekutivy. Copak je spravedlivé, aby nebohý železničář kvůli takové prkotině šel do vězení, zatímco země je plná miliardových zlodějin?
Pokud odcházející kabinet s vážnou tváří šířil legendu, podle níž stát může přijmout jako dar bitcoiny pocházející z trestné činnosti, zatímco se dárci slíbila úleva při vymáhání zákona, nemohl by snad pan Svoboda také státu zabavené miliony dobrovolně věnovat, zatímco „vysvětlí“, že mu je vlastně vydělali pilně se množící vodní hlodavci?
Proč by to krucinál nešlo nějak zašolíchat, když to jindy bezpochyby jde?
Mocná síla zaklínadel
Zastupující říšský ministr životního prostředí Petr Macinka ihned po nástupu do funkce veřejně vyhlásil konec klimatické krize. Že změny klimatu působí fyzikální procesy se staletou nebo ještě větší setrvačností, které rozhodně nelze „odkecat“? Kdo by to řešil! Odkecali jsme Pepu z Hongkongu údajně sponzorujícího Václava Klause, opoziční smlouvu údajně nesmiřitelných nepřátel ODS a ČSSD, odkecali jsme katastrofální úmrtnost během COVIDové pandemie. Jak se v tom má laik vyznat? Proč by měl zrovna teď přestat věřit v postupy, které v české společnosti rutinně fungovaly více jak tři dekády?
Ovšemže Macinka vysílá signál na úrovni pokleslé magie. Tvrdí, že stačí, pokud si budeme dostatečně usilovně představovat nějaký stav věcí a stále dokola o něm hovořit, abychom tohoto stavu také dosáhli.
S ruskou hrozbou vůči Evropě to u příznivců a představitelů nové vládní koalice funguje obdobně. Rituálně se opakuje „My chceme mír“ a z Moskvy za to už zní vydatná chvála. Kreml vidí českého nevolníka, který se na pár let vydal na vandr, ale teď se musí hezky vrátit a znovu poslouchat na slovo. Voliči vládního tábora tamtéž halucinují pokračování zkrachovalé politiky „mostu mezi Východem a Západem“, která kdysi vzešla z šílené hlavy Edvarda Beneše.
Jeden takový most leží vcelku nedaleko. V Orbánově Maďarsku se dlouho věřilo, že zrádcování vůči EU a špinavé kšefty s Ruskem umožní zemi „vzít si to lepší z obojího“ a prosperovat lépe než ostatní evropské státy. Postupně si však Maďaři všimli, jak se u nich rozkrádá v neuvěřitelném rozsahu a fakticky se stali nejchudší zemí unie. Orbánistické iluze ohledně geopolitických kompromisů a vzájemně výhodné spolupráce s Ruskem krachují a musel by se stát menší zázrak, aby i v naprosto neférovém „iliberálním“ volebním prostředí vládní strana obhájila své pozice. Čeští voliči nastupující vlády ovšem nepřijali z Maďarska zprávu, že vymýšlet ruskoevropské kočkopsy znamená kapitalisticky pracovat a socialisticky žít. Stále věří v magický orbánismus.
První možný termín ruského napadení Evropy mimo území Ukrajiny podle západních zpravodajských zdrojů připadá na konec léta nadcházejícího roku. Ozbrojená konfrontace v horizontu dvou až pěti let už je scénář s poměrně vysokou mírou jistoty. Ti kdo v Evropě berou seriózně vlastní bezpečnost se proto chovají přiměřeně situaci. Opevňují hranice, vybavují armádu, zodolňují společnost, bojují se špiony a dezinformacemi, vytvářejí nouzové zásoby.
Češi na to ovšem vyzráli a nic z uvedeného dělat nemusejí. Kdyby snad v Evropě vypukla válka, určitě se úspěšně vymluví na nutrie. Ruské drony a rakety hrdinně zastaví 300 Svobodových domácích mazlíčků v úporné argumentační výměně u novodobých Thermopyl. Čurymuryfuk!
Veterán českého popu Jiří Korn pak adaptuje jeden z archivních hitů tak, aby text lépe odpovídal aktuální situaci a oslavil zachránce národa: „Nutrie, tvá pleť je jako porcelán, nutrie, jsi zámek a já kastelán. Má duše je rozervaná nadranc, potácím se stěží držím balanc. Nutrie, mě to snad zabije, ach mon Dieu!“
