Článek
Zdá se, že ruská média dostala nový úkol. Ještě nedávno byla Česká republika v tamní propagandě pevně zařazená mezi nepřátelské státy – symbol odmítání Moskvy a věrný spojenec Bruselu. A pak se tón obrátil. Náhle a bez zaváhání. Sergej Lavrov začal veřejně vyzdvihovat Andreje Babiše jako „pragmatického“ lídra a státní média jeho slova okamžitě roznesla dál. V jejich podání to působí, jako by se Česko odklánělo od bruselského pohledu na svět a posouvalo se do polohy, která je pro Rusko pohodlnější.
Je to výrazná změna. Česká republika byla po vypuknutí války na Ukrajině a po zavedení sankcí opakovaně líčena jako součást „rusofobní fronty“. V ruských komentářích padala slova o nepřátelském státu, který podporuje „kyjevský režim“ a vyhostil ruské diplomaty. Teď ale informační aparát pracuje s úplně jiným obrazem: představuje Babiše jako politika, který může změnit tón Prahy a tím i česko-ruské vztahy.
Pro mě je podstatné právě tempo tohoto obratu. Ruská média často reagují na signály, které zapadají do jejich geopolitických příběhů. Tentokrát je příběh postavený na tom, že Česká republika už nemusí být pro Rusko automatickým odpůrcem. Rétorika se mění rychle a organizovaně – od zdůrazňování české rusofobie k novému obrazu země, která se po volbách může stát „pragmatičtější“.
Jak fungují ruská média a proč jejich chvála není spontánní
Než se začneme bavit o tom, co přesně Rusko o Babišovi píše, je potřeba udělat krok zpátky. Rusko nemá svobodná média v západním smyslu. Organizace jako Reporters Without Borders upozorňují, že ruská žurnalistika je sevřená systémovou cenzurou, pod přímým tlakem státu a bezpečnostních složek. Zákony přijaté po zahájení invaze na Ukrajinu kriminalizují „nepravdivé informace“ o armádě – za kritické zpravodajství může hrozit až patnáct let vězení, jak popisuje Human Rights Watch i zpravodajství agentury Reuters.
Nejde jen o papír. Z praxe známe desítky konkrétních případů novinářů a editorek, kteří čelí trestnímu stíhání, zákazům činnosti nebo statusu „zahraničního agenta“. Agentury jako AP nebo Evropský parlament ve svých dokumentech popisují, jak ruské právo umožňuje stíhat prakticky každého, kdo zpochybní oficiální linii Kremlu. Nově se represe rozšířila i na pouhé vyhledávání „extremistického“ obsahu online, jak upozorňuje AP News.
To není prostředí, kde novináři svobodně diskutují. Je to systém, kde se informační linie drží pod přímou politickou kontrolou. Právě proto změna tónu není jen názor novinářů – je to signál, že Kreml potřebuje nový příběh pro domácí publikum i pro zahraničí.
A právě kombinace Lavrovových slov a nového narativu v ruských médiích je znepokojivá. V zemi, kde „fake news“ o armádě může znamenat roky vězení a kde nezávislé redakce míří do exilu, není chvála cizího politika nevinným komentářem. Je to součást směru, který je politicky schválený.
Ruský narativ kolem českých voleb a Andreje Babiše se dá dnes sledovat poměrně přesně. Deník Аргументы и Факты popsal vítězství ANO titulkem „V Česku vítězí agent Kremlu“ a vysvětluje čtenářům, že nová vláda může oslabit podporu Ukrajiny i jednotu EU. Ve stejném médiu se objevuje text, který přímo spekuluje, že výhra Andreje Babiše může znamenat ústup České republiky od podpory Ukrajiny a že nová vláda bude prosazovat „pragmatičtější“ přístup k sankcím.
Další článek v témže listu informuje o tom, že „favorit voleb Babiš vyzval k zastavení dodávek munice na Ukrajinu“ – opět v logice toho, že se Praha může odklonit od tvrdé podpory Kyjeva. Komentátor a akademik Vadim Truchačev pak v komentáři pro AiF vysvětluje, že s novou vládou pod vedením Babiše „Česko vypadne z protiruského avantgardního tábora“.
Podobně píše i ruský deník Kommersant, který shrnuje výsledky voleb a konstatuje, že vláda vedená Andrejem Babišem může změnit postoj Česka vůči Ukrajině – a tím i oslabit celkovou pomoc, kterou EU poskytuje. V komentářích se objevuje linka, že Babiš kritizuje „přílišnou“ pomoc Ukrajině a že pod jeho vedením může Praha přestat být součástí „protiruského předvoje“.
Nejde jen o ruská média. Situaci popisují i zahraniční redakce v ruštině a angličtině – například ruské vysílání Radio France Internationale, ale i Radio Svoboda (RFE/RL), které upozorňuje, že Babiš kritizuje rozsah pomoci Ukrajině, aniž by otevřeně volal po odchodu z EU nebo NATO.
Ve chvíli, kdy ruský ministr zahraničí v rozhovoru pro TASS výslovně označí Babiše za politika, který si zaslouží respekt a mluví o něm v jedné větě s Orbánem a Ficem, je jasné, že nejde o náhodu. Doplňují to další ruská média, která přebírají Lavrovova slova o „výjimkách“ v EU, jež se údajně starají o své občany a nechtějí je „nutit obětovat se kvůli podpoře Kyjeva“.
Druhá rovina je širší informační válka, kterou Rusko vede v Evropě. Analýzy typu EUvsDisinfo ukazují, že volby v členských státech EU vnímá Kreml jako příležitost, jak testovat a prosazovat své narativy – a Česká republika není výjimkou. Policy brief VoxUkraine popisuje, jak se ruské narativy přelévají do české debaty, od „mírových plánů“ až po relativizaci agrese.
Výzkum pražského think-tanku SSIIPS v textu „From Prague to Europe: Russian Disinformation and Hybrid Interference“ ukazuje, že TikTok a další platformy se staly nástrojem pro šíření prokremelských sdělení směrem k mladším voličům. A projekt Disinfo.eu připomíná, že už v roce 2017 vzniklo v Praze speciální centrum proti hybridním hrozbám právě kvůli pro-ruským webům a kampaním.
Na evropské úrovni popisuje rozsah ruských vlivových operací i rezoluce Evropského parlamentu z roku 2025, která varuje, že ruské hybridní kampaně, dezinformace a kyberútoky už představují vážný útok na evropskou demokracii. V praxi to potvrzují i konkrétní kauzy – od odhalených sítí falešných účtů na TikToku až po varování evropských vlád před ruskými zásahy do voleb.
A přímo na českém příkladu je vidět, že se tento tlak přelévá i k nám: Radio Prague International popisuje síť stovek účtů na TikToku, které šíří prokremelskou propagandu směrem k českému publiku a další analýzy shrnuje například Balkan Insight.
Proto je potřeba být opatrný s jednoduchými výroky typu „Rusko podporovalo vítězství Andreje Babiše“. Nemáme důkazy o přímém financování jeho kampaně. Co doložit můžeme, je to, že ruský informační aparát posiluje narativy, které jsou v souladu s programem hnutí ANO v oblasti Ukrajiny, sankcí a vztahu k EU – a že po volbách tyto narativy ještě zesílily. Lavrov Babiše veřejně chválí, ruská média ho zasazují do jednoho rámce s Orbánem a Ficem a pro domácí publikum to překládají jako signál, že část střední Evropy „přestává obětovat své občany kvůli Kyjevu“.
Ve chvíli, kdy ruský režim Babišovo vítězství vítá, interpretuje ho jako oslabení evropské jednoty a veřejně ho řadí po bok Orbána a Fica, je namístě se ptát, jakou roli v tom hraje Česká republika. A zda rozumíme tomu, že ruská chvála má vždy svůj účel – doma i navenek.
Právě proto říkám, že když nás začíná oceňovat Moskva, neberu to jako kompliment. V zemi, kde novináři končí před soudem za kritiku armády, kde média fungují jako kanály státní moci a kde je cenzura standardním nástrojem, beru takovou pochvalu spíš jako informaci, že jsme byli zařazeni do příběhu, který si někdo píše v Kremlu.
