Je pravda, že živnostníci, kteří neberou platební karty, „kradou“?

Kdysi představovali Židé, jimž středověké předpisy zakazovaly výkon „normálních“ zaměstnání, a byli tak odkázáni na půjčování peněz a překupnictví, zjevnou tvář kapitalismu . Proto přitahovali masovou nenávist, jako hořící světlice coby klamný cíl odvádějící od bojového letounu střelu naváděnou na zdroj infračerveného záření.

V některých socialismech, zejména v tom národním, se kritika kapitalistických poměrů víceméně omezovala na nenávist proti Židům. Že rozhodně nemusí jít o dávno překonanou minulost ukazuje třeba historie britské Labour Party v dobách expředsedy Corbyna.

Specifické poměry českého postkomunismu, kde kvůli tupé sovětizaci, překonávající dokonce i výkony východoněmeckého stalinismu, dvě generace nezažily fungující živnostenský stav, nahrávají substituci chybějících Židů v primitivistické „kritice kapitalismu“ právě živnostníky.

A protože historický revizionismus trvá na tom, že třídní nenávist „měla také své pozitivní stránky“, degenerovaná česká levice nevidí nic špatného v šíření nenávisti vůči celému živnostenskému stavu. Mnoho let tak postupovala dnes již marginální ČSSD, která si předsevzala všechny živnostníky zrušit a předělat na zaměstnance, jako by se psal rok 1950. A ještě mnohem masivněji tématu využil jeden z největších zlodějů v české ekonomice, miliardář a majitel populistické strany ANO Andrej Babiš.

V kontextu babišizace české levice vyvstává první paradox. Babiš coby notoricky největší rozkradač českých i evropských dotací prosadil ekonomicky zatěžující systém elektronické evidence tržeb, který zlikvidoval řadu obchodů či restaurací v malých obcích, a to s argumentem, že prý takto „vybere více na daních“. Nestalo se. Za to ale ke konci úřadování své vlády s Hamáčkovou ČSSD schválil miliardové dotace pro provozovny v malých obcích… A pod záminkou COVIDu nakonec sám EET fakticky zrušil.

Teď ovšem hon na živnostníky přechází do druhého kola. Živnostníci prý kradou, čehož důkazem má být, že nepřijímají platební karty. Činí tak, tvrdí pogromisté, proto, aby nemuseli přiznávat skutečnou výši tržeb a obrali stát na daních.

Příklady pro ilustraci: Malá provozovna s výrobou klíčů na krajském městě, v zásadě v centru, ale nikoliv na frekventovaném místě. Majitel podle vlastních slov platil bance měsíčně za terminál kolem 500 korun, což reprezentuje zhruba průměrný denní obrat. Musí platit nájem prostor, ostatní bankovní služby, atd. Těch 500 korun by mu rozhodně chybělo. A ví, že jako šikovný řemeslník ani bez terminálu o zákazníky nepřijde.

Malý antikvariát v boční ulici na krajském městě. Majitelka podle vlastních slov platila bance za terminál měsíčně kolem 700 korun, což je víc než průměrná denní tržba. Zachovala možnost platby kartou na účet zákazníka, jinak ale bere pouze hotovost. 700 korun za banální službu banky, kterou nutně nepotřebuje, by jí také chybělo. Zákazníci kvůli zrušení platebního terminálu chodit nepřestali.

I řetězce, které si vymohly výhodnější ceny za bankovní služby než živnostníci, se občas potýkají s masivními výpadky platebních terminálů, které výrazně zpomalují nebo i zastavují provoz na pokladnách.

***

Druhým klíčovým paradoxem je, že letité zlodějské praktiky velkých firem v Česku nevyvolávají ani zlomek emocí ve srovnání s archaickou starorežimní záští, kterou mnozí pociťují vůči někomu dobře viditelnému, kdo „má svou živnost - a tak se určitě topí v penězích a krade“. Dekády natahování domácích spotřebitelů elektřiny jen proto, aby ČEZ mohl levně exportovat, loupežnické praktiky lobbujících bank (včetně schválení nemravné pokuty za předčasné splacení hypotéky) či systematické šizení a šroubování cen potravin agrobarony nepřitahují ani 10 % emocí ve srovnání se „skandální“ skutečností, že někomu v nějaké provozovně nevzali platební kartu.

Košer pogrom na živnostníky probíhající na sociálních sítích jen ukazuje míru degenerace české „levicovosti“, její neschopnost sociální analýzy a neochotu překročit úroveň „osobní zkušenosti“, která ovšem ve své nahodilosti často mate a rozhodně sama o sobě nic nedokazuje.

Někteří živnostníci možná kradou, jiní ale nikoliv. Jak to je ve skutečnosti rozhodně nelze poznat z toho, zda přijímají, nebo nepřijímají platební karty.

Mnozí z těch chudších karty neberou prostě proto, že si nemohou dovolit platit bankám výpalné za víceméně zbytnou službu.

V tomto ohledu jsou stejnými obětmi velkých ekonomických molochů jako ti, kdo vůči nim šíří zášť a nenávist.

Ale proč si vlastně s chutí nekopnout do někoho, kdo se sotva může efektivně bránit, že ano…

Jiná verze článku vyšla na webu Britských listů (blisty.cz)