Článek
V okamžiku, kdy se o „dárce“ bitcoinů z Blažkovy aféry Tomáše Jiříkovského začala zajímat americká FBI, jedna věc se stala zřejmou. Blažek před volbami „daroval“ vládě průšvih, který nejen že hravě strčí do kapsy osudové boty premiérů Topolánka a Nečase – zastiňuje dokonce i prastarou aféru s fiktivními sponzory ODS, která ukončila kariéru Václava Klause v této straně.
Pokud se snad někdo domnívá, že dopad Bitcoingate lze redukovat poukazy na trvající aféry opozičního ANO a Andreje Babiše osobně, ani za mák nepochopil způsob, jímž uvažují nespokojení čeští voliči.
Jako ruská propaganda nepotřebuje konzumenty přesvědčit o své pravdě, ale pouze jim vsugerovat, že fakty podložená pravda neexistuje a každý, i ten nejméně informovaný či nejvíce prolhaný „mají svou pravdu“, podobně Babiš a spol. nepotřebují svým příznivcům a voličům dokazovat, že jsou lepší než Fiala a Blažek.
Základním přesvědčením nespokojenců je, že „všichni“ politici jsou defaultně zkažení a zkorumpovaní, „ale Babiš nám aspoň něco dal“. (Zatímco ve velkém rozkrádal stát, házel pod stůl ohlodané kosti se zbytky masa od hostiny, zejména důchodcům.)
A toto základní přesvědčení Blažkova aféra zastáncům nádherně potvrzuje. „Pokrytci si hráli na lepšolidi, ale je to všechno jedno Palermo.“
Nevadí, že Babiš krade. Vadí, že „demoblok“ naznačuje nadřazenost nad mravy normalizačního veksláka a estébáka. Protože uboze plebejský „lid“, o němž je tu řeč, se spíše vidí ve vekslákovi a estébákovi než v jakékoliv „vrchnosti“, která se snaží odlišit od prožluklého světa českého křiváctví a přikrádání, na něž si hořce stěžoval už Masaryk.
Myslíte, že při trvání nespokojenců na morální ekvivalenci mezi Fialou a Babišem můžete aspoň hrát zahraniční a bezpečnostní kartou? Že se nespokojenci obávají návratu pod ruskou knutu a nějakého modifikovaného comebacku předlistopadového režimu?
Ale ani to nemusí být pravda. Mnozí z nich si už dávno s vydatnou pomocí revizionistických historiků začali starý režim idealizovat. Zapomněli uranové koncentráky, zákazy studia a vyhazovy z práce. pamatují si podnikové rekreace, vánoční kolekce a „všechno zboží bylo poctivé“.
Kromě skupiny těch, kdo s příští změnou systému spojují vlastní naději na koryto, možnost šikanovat či rovnou věšet „lepšolidi“, máme ještě mnohem početnější skupinu těch, kdo matné vzpomínky na pozdní husákismus přetavili v představu „políbím prsten a zase to nějak přežiju“.
Spoléhání na vlastní poníženost a vyčůranost v této skupině jednoznačně vítězí nad každou úvahou o tom, že bychom snad měli bránit politickou svobodu. Pro nespokojence je demokratická Česká republika politováníhodný, „nesuverénní“ stát, který údajně úpí pod bruselským jhem. Babiš a další populisté přece slibují osvobození z tohoto unijního „útlaku“, který se nejhmatatelněji projevuje štědrými eurovými platbami pro státní i regionální rozpočty.
Jednou jako fraška, podruhé jako tragédie
Odhalení „Pepy z Hongkongu“ svého času zlomilo politický vaz Václava Klause, ale současně také vytvořilo podmínky pro postupnou resuscitaci jeho strany. Projekt Unie svobody založený hlavními Klausovými kritiky neměl dlouhého trvání, zatímco se původní partaj dvakrát pokusila očistit od pochybné minulosti. První pokus absolvoval drsňák Topolánek do té doby neslýchanou vládní aliancí zahrnující i liberálně levicovou Stranu zelených. Napodruhé pak „pan Čistý“ Nečas zkusil zbavit ODS pachutě mafiánské minulosti vlastním nevinným obličejem.
Třetí v řadě byl Petr Fiala. Připadla mu poněkud neoriginální role „pana Čistého“ č. 2. Koaliční partneři i část příznivců chtěli věřit, že v uhlazeném profesoru politologie byl rozchod se starou kmotrovskou ODS definitivně dovršen. Do tohoto obrázku však již od počátku vůbec nezapadal premiérovi velmi blízký ministr spravedlnosti Pavel Blažek s proslulou přezdívkou don Pablo.
Jako by šlo řekněme o zpackaný díl starého večerníčku s Machem a Šebestovou. Titulní postavy mají určité charaktery a s nimi spojené role, které jsou založeny na klíčových protikladech s jinými. Mach se jistě může chvíli snažit kvůli klidu vycházet po dobrém s Horáčkem a Pažoutem. Průšvih ovšem nastává, jakmile se s padouchy ještě navíc spřátelí, chodí s nimi do hospody a začne s nimi domlouvat a vyvádět společné lumpárny. Takový Mach by zcela vypadl z role, přestal by být Machem. Rozplizl by se v nesrozumitelné nic.
Fiala jakoby si to ne a ne uvědomit, až je příliš pozdě. „Žluté karty“ pro Blažka za ležérní kontakty s proruskou lobby a dezinfoscénou byly všeobecně vnímány jako projev premiérovy slabosti. A skutečnost, že Fiala Blažka ve věci Bitcoingate zpočátku hájil a i po rezignaci exministra se snaží problém bagatelizovat, místo aby jednoznačně otevřel dveře jeho zprůhlednění a vyšetření, naznačuje, že vůbec nechápe, co se kolem něj politicky děje. Nevšiml si, že mu jeho roli stále více lidí nevěří.
Sama existence aféry víceméně garantuje, že opozice bude mít až do voleb co ohřívat a velmi spolehlivě odradí nerozhodnuté voliče od úvah ohledně odevzdání hlasu koalici Spolu. Jinak řečeno podpora Spolu se díky Blažkovu „originálnímu nápadu“ smrskne na tvrdé jádro stranických příznivců a nejspíše velmi výrazně zaostane za volebním potenciálem. To například podle průzkumu STEM publikovaného 1. června reprezentuje rozdíl mezi deklarovanou podporou 21,8 % pro Spolu a volebním potenciálem ve výši 27,5 %.
Ale to není vše. Pokud Fiala jednoznačně nepřesvědčí veřejnost, že hodlá Bitcoingate vyšetřit do všech nepříjemných podrobností, může se začít drolit i tvrdé voličské jádro. Odpadnou ti, kdo definitivně ztratí důvěru v „pana Čistého“ č. 2 a samotnou reformovatelnost ODS. V tom případě se v dalších průzkumech začne zřetelně projevovat ztráta preferencí Spolu.
Ovšemže existuje jeden rozměr věci, který zastiňuje dokonce i Blažkovy mafiánské bitcoiny. Pokud po příštích parlamentních volbách Česko skončí s autoritářskou vládou usilující o změnu politického systému, jakou už mají Maďarsko, Slovensko a k jaké potenciálně směřuje Polsko s trumpistickým prezidentem, samozřejmě to vůbec neznamená, že by se nemohly dít věci stejné nebo ještě horší, než je Blažkova aféra.
Jestliže Babiš a spol. po vzoru svých visegrádských „vlasteneckých“ idolů otočí kormidlo zahraniční a bezpečnostní politiky na východ, kde je to s korupcí mnohem a mnohem horší než na západ od nás, nepřinese to rozhodně žádné zlepšení oproti stavu, který panuje dnes. Jen se v holdingových a zestátněných médiích postupně přestane o vládní korupci hovořit. Nebude to už téma, protože všichni budeme opět po dlouhé době výhledově šťastní.
A běda jak ne.
