Účast na soutěži v prostorové orientaci

Duben téměř končil. Nastal poslední víkend tohoto měsíce a já vyrazil do Brna na soutěž v prostorové orientaci s názvem TyfloBrno. Konečně po několika letech samostatného pohybu s bílou holí, nastal čas, kdy prověřím své znalosti v neznámém terénu.

Soutěž byla určena jak pro osoby zrakově postižené, tak i odvážlivce z řad veřejnosti, kteří se mohli zúčastnit s klapkami na očích. Jaké to bylo z pohledu nevidomého?

Na místě konání bylo již dalších třináct účastníků, se kterými změřím své síly. Každý ze soutěžících měl přiřazeného svého anděla. Člověka, který s ním absolvoval celou trasu a hlídal jeho bezpečnost. Šlo o soutěž, ne se ztratit nebo přijít k nechtěnému úrazu.

Po seznámení s mým andělem strážným, jsme společně zamířili ke stanovišti s nahráním trasy. Každý soutěžící obdržel popis trasy, kterou měl projít a podle tohoto popisu se snažil na trase zorientovat. Pokud si nebyl jistý, mohl požádat svého anděla o nápovědu, to však myslím přinášelo nějakou penalizaci. Jistý si tím však nejsem. Popisy tras mohl účastník obdržet v Braillově bodovém písmu a nebo jako soubory MP3 do svého mobilního telefonu.

Po zjištění, jaká objemná kniha představovala popis v braillu, jsem si vůbec nedovedl představit, jak bych s braillem na trase manipuloval. Volba tedy padla na popis v MP3, který mi byl poslán pomocí odkazu pro stažení na můj e-mail. Staženo a můžu vyrazit. Samozřejmě nesmím zapomenout na viditelné umístění startovního čísla. Měl jsem dvanáctku.

Po úspěšném nahrání popisu trasy nešlo odolat a nedat si před startem nějaké drobné občerstvení. V zázemí před startem vládla napjatá atmosféra. Každý se soustředil na studování popisu trasy, a tak nějak se jednotliví účastníci nebavili mezi sebou, takže jsem zde nenavázal nová přátelství. Všichni byli v napětí co nás čeká. Někteří tuto soutěž už absolvovali, takže trošku věděli jak vše probíhá, nicméně já kráčel do neznáma. Byla to pro mě obrovská výzva. Drobnou útěchou mi byl anděl strážný, se kterým se snad neztratím. Místnost se pomalu vyprazdňovala a náhle nastal i můj čas. Hurá na trasu.

Trasa je rozdělena do čtyř etap. Každou z nich zakončuje bonusový úkol, na kterém můžete nahnat body. Aby se v celém popisu lépe orientovalo, neposlouchám vše na jednou. Každou etapu tvůrci rozdělili do jednotlivých krátkých úseků, aby se v popisu dalo lépe orientovat. Tím, že jsem měl popis trasy nahraný v mobilu, pustil jsem si vždy kousíček daného úseku, pozastavil, snažil se ho splnit a pak si pouštěl popis dál a dál až do cíle cesty.

Na trase bylo nutné se vypořádat z mnoha komplikovanými situacemi. Pro mě byla asi nejsložitější orientace na cestičkách parkem, orientovat se podle odvodňovacích kanálků, dohledat zastávku šaliny a stočit se v úhlu čtyřiceti pěti stupňů. Občas jsem zapomněl na signalizaci holí u přechodu, párkrát přešel odbočku, jednou byl zmaten ze zvukové signalizace přechodu v místech, kde se překrývaly zvukově dva semafory v těsné blízkosti.

Jinak jsem k mému překvapení zvládal orientaci podle popisu celkem slušně. Až mě to překvapilo, protože to pro mě bylo zcela něco nového a dosud neprobádaného. Trasa byla dlouhá přes tři kilometry a musím uznat, že po dvou hodinách nekončícího soustředění, začnete pociťovat únavu a chtě nechtě polevíte v ostražitosti. Nakonec se mi však zdárně povedlo dorazit do cíle bez újmy.

Nejspíš si kladete otázku, jak může vypadat takový popis trasy, podle kterého se dovede orientovat i zrakově hendikepovaný člověk. Zde vám předkládám stručnou ukázku:

Stojíte pravým bokem u budovy. Jděte rovně tak šedesát metrů až na její roh. Cestou minete několik vchodů do obchodů a bankomat. Dlažba přiléhající k budově je velmi nerovná a místy zarostlá trávou.

Na rohu budovy zatočte doprava. Zde stojí asi na deset centimetrů vysokém schodku kovový PPL box. Jděte podél PPL boxu asi tři a půl metru a na jeho konci se otočte doleva zády ke zdi.

Za veškerou aktivitu na trase získáváte body od rozhodčích. Záleží na tom, jak se zvládáte držet popisu a jak plníte pravidla prostorové orientace. Kromě bodování rozhodčími, bylo možné získat bonusové body za splnění dodatečných úkolů. Ty byly čtyři jako čtyři části celé trasy a měly prověřit vaše znalosti v různých oblastech.

První etapa končila u památníku. Vaším úkolem bylo hmatem přečíst nápis na památníku a zkusit odhadnout, co je zde napsáno. Následně vyluštit zde uvedenou zkratku. Pro vidící osoby přečtení nápisu hračka. Pro nevidomé, kteří neznají standardní písmo, ale třeba jen braillo, dost komplikovaný a nelehký úkol. Mně osobně se povedlo vyluštit dvě písmena ze tří. Můj mozek si vybavil jejich tvary ještě ze základní školy, kde mi byla ukazována v podobě dřevěných maket. Zkratku jsem nevyluštil, protože historie mi nikdy moc nešla a nežiju v Brně. Každopádně rozhodně se nejednalo o památník svatého Norberta z Pernštejna, ale o Slovenské národní povstání.

Druhý bonusový úkol měl za cíl prověřit odhad vzdálenosti. Pracovník na tomhle stanovišti vás hlasem naváděl vpřed. Jdete za hlasem bez bílé hole a zastavíte se, jakmile máte dojem, že jste ušli odpovídající vzdálenost. Zde bylo úkolem odhadnout pět a osm metrů. Tohle se mi celkem povedlo. Pět metrů jsem přestřelil, osm trefil.

Třetí úkol zapojil váš mozek. Podle popisu tří přísloví ve staročeštině, máte vyluštit o jaká přísloví šlo v naší standardní češtině. Jedno jsem trefil, druhé s drobnou nápovědou a třetí jsem vyluštit dokázal jen s téměř stoprocentní nápovědou. Věřím, že kdybych se už tak minimálně hodinu nesoustředil na trasu, že by můj mozek pracoval lépe. Ale nějaké body mi to přihrálo, i když jich nebylo mnoho.

Čtvrtý a poslední úkol byl o paměti. Natažená lana mezi stromy a na nich různé předměty z domácnosti. Stačilo si toho zapamatovat co nejvíce. Kdybych nespěchal a nechal si na vstřebávání předmětů více času, zapamatoval bych si jich víc. Takhle z toho vyšlo jen sedm předmětů z patnácti.

Tato soutěž v prostorové orientaci je unikátní a nejde podle mě ani tak o to vyhrát, jako spíš překonat sami sebe. Kdo se odhodlá k tomu vykročit takto do neznáma, tento zážitek mu zůstane v paměti opravdu dlouhou dobu. Prožijete dosud nepoznané a okusíte parádní pocit, který vás rozhodně nakopne k větší samostatnosti.

S bílou holí se pohybuji už mnoho let. Ovšem dosud pouze na místech, které alespoň z části znám. Vykročit do neznáma pro mě bylo velkou překážkou. Od absolvování TyfloBrna je však tato bariéra zlomena. Začal jsem si víc věřit a nyní už mi nedělá problém vyrazit s holí kamkoli. Tato nezapomenutelná zkušenost mi rozhodně napomohla k větší samostatnosti a ke ztrátě ostychu z neznámého. To si prostě musíte zažít. Příště až bude zase tato možnost, jdu rozhodně znovu a vy ostatní se ke mně přidejte. Budete mít obavy, to je jasné. Já je měl, taky. Ale pokud se odhodláte překonat sami sebe, získáte cennou životní lekci, která pro vás bude rozhodně přínosná.