Hlavní obsah
Lidé a společnost

301 lidí se udusilo uvnitř letadla, přestože stroj bezpečně přistál. Nikdo neotevřel dveře

Foto: Karel Kroupa/vytvořeno pomocí AI/ChatGPT

Záchranáři byli připraveni, nakonec ale našli jen těla bez známek života

Nouzové přistání proběhlo téměř dokonale a letadlo zůstalo stát na letištní ploše. Přesto nikdo z 301 lidí na palubě nepřežil. Katastrofa letu Saudia 163 patří k nejnepochopitelnějším tragédiím.

Článek

Když se mluví o velkých leteckých katastrofách, většina lidí si představí letadlo rozpadající se ve vzduchu nebo náraz do země. Příběh letu Saudia 163 je ale úplně jiný. Lockheed L-1011 TriStar společnosti Saudi Arabian Airlines bezpečně přistál na letišti v Rijádu. Posádka zvládla návrat po požáru na palubě bez jediného tvrdého dosednutí, letadlo zůstalo ovladatelné a na první pohled nic nenasvědčovalo tomu, že uvnitř už probíhá boj o každou sekundu. Jenže zatímco zvenčí působilo všechno pod kontrolou, uvnitř kabiny se šířil hustý jedovatý kouř. Minuty ubíhaly, dveře zůstávaly zavřené a hasiči bezmocně čekali, až budou moci zasáhnout. Když se konečně dostali dovnitř, našli 301 mrtvých lidí.

Let do Džiddy začal naprosto běžně

Dne 19. srpna 1980 odstartoval Lockheed L-1011 TriStar společnosti Saudia z pákistánského Karáčí. Po mezipřistání v Rijádu měl pokračovat do Džiddy. Na palubě bylo 287 cestujících a 14 členů posádky. Mezi cestujícími byly celé rodiny, obchodníci i poutníci vracející se z cesty, pro většinu z nich šlo o zcela běžný vnitrostátní let.

Krátce po vzletu z Rijádu však palubní systémy oznámily něco, čeho se piloti obávají nejvíce – požár. Detektory zaznamenaly kouř v zadním nákladovém prostoru C3 a v kokpitu se okamžitě rozezněla výstražná signalizace. Velitel letu Mohammed Ali Khowyter nezaváhal.

Foto: Wikimedia Commons/PDM 1.0/Deed

Evakuace lidí bohužel neproběhlo, dodnes je to nepochopitelné

Vyhlásil nouzový stav, přerušil stoupání a požádal řídící letového provozu o okamžitý návrat na letiště. Posádka začala plnit předepsané nouzové postupy. Vypnula klimatizační systém, připravila letadlo na přistání a snažila se omezit přísun kyslíku k požáru. Na první pohled všechno probíhalo přesně podle předpisů. Řídící letového provozu uvolnili ranvej a letištní hasiči zaujali pozice podél dráhy. Nikdo tehdy netušil, že právě nezačíná boj o přistání, ale boj s časem.

Požár byl mnohem horší, než ukazovaly přístroje

Vyšetřování později ukázalo, že oheň se v nákladovém prostoru šířil mnohem rychleji, než posádka předpokládala. Horké plyny pronikaly podlahou do kabiny cestujících. Zpočátku si většina lidí ničeho nevšimla, pak se ale zadní část letadla začala plnit kouřem. Palubní personál se snažil cestující uklidnit a přesunout je dopředu. Nikdo ještě netušil, že každá další minuta může rozhodnout o životě.

Přibližně sedm minut po vyhlášení nouzového stavu se Lockheed přiblížil k letišti a kapitán provedl učebnicové přistání. Letadlo dosedlo hladce, pneumatiky ani podvozek neutrpěly žádné poškození a konstrukce zůstala neporušená. V tomto okamžiku měla katastrofa skončit, jenže místo toho teprve začala.

Osudová chyba po dosednutí

Namísto okamžitého zastavení pokračoval TriStar po celé délce ranveje. Poté odbočil na pojížděcí dráhu a zastavil až o dvě minuty a čtyřicet sekund později. To znamenalo ztrátu téměř tří minut, což by v běžné situaci by to nehrálo žádnou roli. Při požáru uvnitř letadla to byly nekonečně dlouhé okamžiky. Hasiči mezitím museli změnit trasu a letadlo následovat.

Ani po zastavení nepřišel povel k evakuaci, dva motory stále pracovaly na volnoběh. Pro letištní hasiče to představovalo obrovské riziko. Proud vzduchu z motorů mohl převrátit hasicí techniku nebo zranit zasahující. Nikdo se proto nemohl okamžitě přiblížit k nouzovým východům. Posádka vypnula motory až několik minut po zastavení, jenže ani tehdy se dveře neotevřely.

Kabina se změnila ve smrtící past

Uvnitř letadla se mezitím odehrávalo drama, které zvenčí nebylo vidět. Hustý černý kouř zaplnil prostor pro cestující, viditelnost během krátké chvíle klesla téměř na nulu a lidé začali ztrácet orientaci. Každý nádech obsahoval směs oxidu uhelnatého, kyanovodíku a dalších jedovatých látek vznikajících při hoření plastů, koberců a izolace. Mnozí cestující upadali do bezvědomí ještě dříve, než se k nim dostaly plameny. Právě toxický kouř byl hlavní příčinou smrti.

Záchranářům se podařilo dostat dovnitř přibližně 23 minut po přistání a čekal je děsivý pohled. V kabině nebylo slyšet jediný hlas, mnoho cestujících zůstalo připoutaných na svých sedadlech. Jiní leželi v uličkách nebo byli nahromaděni u přední části letadla, kam se snažili uniknout před kouřem. Nikdo nepřežil, všech 301 lidí bylo mrtvých.

Foto: Wikimedia Commons/CC-BY-SA-3.0/Anynobody

Ve vzduchu udělala posádka vše dokonale, osudové chyby se staly až na zemi

Vyšetřování přineslo více otázek než odpovědí

Saúdská vyšetřovací komise analyzovala průběh nehody téměř dva roky. Potvrdila, že posádka správně rozhodla o návratu na letiště. Zásadní otázkou ale zůstalo, proč po zastavení letadla neproběhla okamžitá evakuace. Vyšetřovatelé nikdy nedokázali jednoznačně vysvětlit, proč kapitán nepřikázal otevřít dveře. Jednou z možností bylo, že letadlo nebylo dostatečně odtlakováno.

Další hypotéza předpokládala, že posádka byla už v té době sama přiotrávena kouřem a její schopnost rozhodovat se byla výrazně omezená. Jisté je pouze to, že drahocenné minuty nenávratně zmizely.

Vyšetřovatelé určili místo vzniku požáru v zadním nákladovém prostoru. Co jej ale zapálilo, se nikdy nepodařilo prokázat. Nejčastěji se zmiňoval přenosný plynový vařič nebo jiný nebezpečný předmět převážený v zavazadlech. Přímý důkaz se však nenašel. Oficiální zpráva proto označila přesnou příčinu vzniku požáru za neurčenou.

Tragédie změnila předpisy po celém světě

Katastrofa letu Saudia 163 měla zásadní dopad na bezpečnost civilního letectví. Výrobci letadel začali používat materiály s nižší hořlavostí a menší produkcí toxických zplodin. Letecké společnosti zpřísnily výcvik posádek při požárech na palubě a mnohem větší důraz se začal klást na okamžitou evakuaci ihned po zastavení letadla.

Tato nehoda totiž ukázala, že i perfektně zvládnuté nouzové přistání nemusí zachránit jediný život, pokud se ztratí několik málo minut. Čtyřicet let po tragédii zůstává Saudia Flight 163 mementem, že největší nebezpečí nemusí přijít při letu ani při přistání. Někdy čeká až ve chvíli, kdy už si všichni myslí, že to nejhorší mají za sebou.

Časová osa tragédie

  • 19. srpna 1980 – Let Saudia 163 odlétá z Karáčí s mezipřistáním v Rijádu.
  • Po odletu z Rijádu – Detektory hlásí požár v zadním nákladovém prostoru.
  • Posádka se vrací na letiště – Kapitán vyhlašuje nouzový stav.
  • 21:36 místního času – Lockheed L-1011 bezpečně přistává v Rijádu.
  • Další 2 minuty a 40 sekund – Letadlo pokračuje po ranveji a zastavuje až na pojížděcí dráze.
  • Více než 3 minuty po zastavení – Jsou vypnuty motory, spojení s posádkou končí.
  • Přibližně o 23 minut později – Záchranáři otevírají první dveře letadla. Všech 301 lidí je mrtvých.
  • 1982 – Vyšetřovací komise zveřejňuje závěrečnou zprávu.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz