Článek
Když se mluví o posledních dnech druhé světové války, většina lidí si představí rozpad nacistického Německa, postup Spojenců ze západu a Rudé armády z východu nebo Hitlerovu sebevraždu v berlínském bunkru. Jen málokdo ale ví, že pouhé tři dny před německou kapitulací se v rakouských Alpách odehrála bitva, která neměla v dějinách obdoby. Na hradě Itter stáli bok po boku američtí vojáci, němečtí příslušníci Wehrmachtu, rakouští odbojáři a dokonce i někteří francouzští vězni. Společným nepřítelem jim byli fanatičtí vojáci Waffen-SS, kteří odmítali složit zbraně i ve chvíli, kdy bylo jasné, že Třetí říše definitivně prohrála.
Spojenectví, které by čekal jen málokdo
Bitva o hrad Itter se často označuje za nejpodivnější střet druhé světové války. Přesto nešlo o náhodnou epizodu ani romantický příběh o náhlém přátelství bývalých nepřátel. Ve skutečnosti šlo o zoufalý boj o přežití, v němž se spojili lidé, kteří ještě několik dnů předtím stáli na opačných stranách fronty.
Hrad Itter leží v Tyrolsku nedaleko města Wörgl. Původně středověká pevnost byla v 19. století přestavěna na zámecký hotel. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu jej převzala SS a od roku 1943 sloužil jako zvláštní pobočka koncentračního tábora Dachau. Nebyli zde však drženi běžní vězni. Na Itter byli internováni významní francouzští politici, vojáci a veřejně známé osobnosti, které chtěli nacisté využít jako rukojmí nebo vyjednávací trumf.
Major Josef Gangl přispěchal se svými muži na pomoc
Za zdmi hradu se ocitli například bývalí francouzští premiéři Édouard Daladier a Paul Reynaud, bývalý prezident Albert Lebrun, generálové Maurice Gamelin a Maxime Weygand nebo slavný tenista Jean Borotra. Přestože podmínky byly nesrovnatelně lepší než v běžných koncentračních táborech, všichni dobře věděli, že jejich osud závisí na vývoji války.
Český kuchař vyrazil pro pomoc
Na jaře 1945 se nacistická říše rozpadala. Americká armáda postupovala Bavorskem do Rakouska a sovětské jednotky už bojovaly v ulicích Berlína. Mnoho německých vojáků si uvědomovalo, že válka skončila. Jiná situace však panovala mezi fanatickými příslušníky Waffen-SS. Ti dostávali rozkazy bojovat až do posledního muže a mnozí byli odhodláni zlikvidovat i významné vězně na Itteru, aby nepadli živí do rukou Spojenců.
Na začátku května z hradu uprchla většina dozorců SS. Vězni sice získali určitou svobodu pohybu, ale zároveň si uvědomovali, že jsou prakticky bezbranní. V okolních lesích se stále pohybovaly ozbrojené jednotky SS a hrozilo, že se kdykoli vrátí.
První pokus přivolat pomoc skončil neúspěchem. Jugoslávský vězeň Zvonimir Čučković se vydal na kole hledat americké jednotky. Když se dlouho nevracel, rozhodli se vězni vyslat druhého posla – českého kuchaře Andrease Krobota. Ten dorazil do města Wörgl, kde narazil na majora Josefa Gangla.
Německý major žádal Američany o pomoc
Gangl byl důstojníkem Wehrmachtu. Na rozdíl od mnoha jiných však pochopil, že pokračování války nemá žádný smysl. V posledních dnech konfliktu navázal kontakt s rakouským odbojem a snažil se zabránit zbytečnému krveprolití i ničení města. Když se dozvěděl o situaci na hradě Itter, rozhodl se jednat.
S několika svými vojáky vyrazil hledat Američany. Nedlouho poté narazil na průzkumnou jednotku 23. tankového praporu vedenou kapitánem Johnem C. Leeem. Setkání muselo působit bizarně, vždyť ještě před několika týdny proti sobě obě armády bojovaly. Nyní německý major žádal amerického důstojníka o společnou akci proti jednotkám SS.
Hrad Itter
Lee situaci rychle vyhodnotil. Rozhodl se riskovat a s přibližně dvěma desítkami amerických vojáků vyrazil společně s Ganglovými muži na pomoc francouzským vězňům. K dispozici měli jediný tank Sherman, několik nákladních vozidel a omezené množství munice. Nikdo netušil, kolik příslušníků SS se kolem hradu pohybuje.
Jediný tank je nemohl udržet
Když dorazili na Itter, čekal je neobvyklý pohled. Francouzští politici, kteří ještě nedávno rozhodovali o osudu své země, vítali své zachránce společně s německými vojáky. Situace byla natolik absurdní, že chvíli nikdo nevěřil vlastním očím. Obránci však rychle připravili hrad na útok. Tank Sherman zaujal postavení u hlavní brány, američtí vojáci obsadili hradby a Ganglovi Němci rozestavili kulomety na nejvýhodnějších místech. K jejich překvapení se do obrany zapojili i někteří francouzští vězni. Nejaktivnější byl bývalý tenisový šampion Jean Borotra, který odmítl zůstat v úkrytu a požadoval zbraň.
Brzy ráno 5. května se kolem hradu začaly objevovat první jednotky Waffen-SS. Jejich počet není dodnes přesně znám. Odhady se pohybují přibližně mezi 100 a 150 vojáky. Obránci měli sotva třetinu tohoto počtu a navíc věděli, že pokud nepřijdou americké posily, jejich munice dlouho nevydrží.
Útok začal v ranních hodinách 5. května 1945. Jednotky Waffen-SS nejprve zaujaly postavení na okolních svazích a zahájily palbu z ručních zbraní a kulometů. Obránci odpovídali z hradeb i oken, zatímco tank Sherman kryl hlavní přístupovou cestu. Brzy se však ukázalo, že jediný americký tank je pro útočníky prioritním cílem. Několik přesně mířených střel z protitankových zbraní jej vyřadilo z boje a obránci přišli o svou nejsilnější zbraň.
Francouzský tenisový mistr to zvládl
Po zničení tanku se situace rychle zhoršovala. Waffen-SS postupně obsazovala okolní budovy i lesní porosty, odkud ostřelovala hrad. Američané i vojáci Wehrmachtu měli omezené zásoby munice a začínali si uvědomovat, že bez pomoci dlouho nevydrží. Přesto se nikdo nevzdal. Věděli, že pokud hrad padne, francouzští vězni pravděpodobně nepřežijí.
Jedním z nejneobvyklejších momentů celé bitvy bylo zapojení samotných vězňů. Někteří pomáhali přenášet munici, jiní ošetřovali raněné. Nejznámější z nich, bývalý tenisový šampion Jean Borotra, se několikrát nabídl, že proběhne nepřátelskou palbou a přivolá pomoc. Obránci jeho návrh nejprve odmítali jako příliš riskantní, nakonec ale souhlasili.
Borotra využil okamžiku, kdy se palba na chvíli zmírnila, přelezl hradby a rozběhl se do lesa. Navzdory střelbě se mu podařilo uniknout a po několika kilometrech narazil na americké jednotky 142. pěšího pluku 36. pěší divize. Jeho příchod důstojníky překvapil. Jen těžko mohli uvěřit, že bývalý francouzský tenisový mistr právě utekl z hradu obklíčeného jednotkami SS a žádá okamžitou pomoc.
Jean Borotra prokázal odvahu
Němec položil život za Francouze
Zatímco Borotra hledal posily, boj na hradě pokračoval. Příslušníci SS se pokusili několikrát proniknout dovnitř, ale obránci jejich útoky odrazili. Američané a Němci bojovali bok po boku, sdíleli munici i palebná postavení a společně kryli jednotlivé přístupy ke hradu. V té chvíli už mezi nimi neexistovalo nepřátelství. Společným cílem bylo přežít.
Krátce před polednem došlo k tragické události, která se stala symbolem celé bitvy. Major Josef Gangl si všiml, že bývalý francouzský premiér Paul Reynaud stojí na nádvoří v nebezpečně odkrytém prostoru. Gangl se k němu rozběhl, aby jej stáhl do bezpečí. V tom okamžiku jej zasáhl odstřelovač SS. Německý důstojník zemřel prakticky okamžitě a stal se jediným obráncem hradu, který během bitvy padl.
Ganglova smrt hluboce zasáhla nejen jeho vlastní vojáky, ale i Američany a francouzské vězně. Muž, který ještě nedávno sloužil Wehrmachtu, položil život při obraně lidí, které nacistický režim považoval za nepřátele. Po válce byl v Rakousku označován za hrdinu odporu proti nacismu a ve Wörglu dnes nese jeho jméno jedna z ulic.
Nelze to brát jako akt usmíření
Rozhodující okamžik nastal odpoledne, kdy se k hradu konečně přiblížily americké posily. Jednotky 142. pěšího pluku za podpory obrněné techniky zaútočily na postavení Waffen-SS a během krátké doby prolomily jejich odpor. Část útočníků padla, další se vzdali nebo uprchli do okolních hor. Obránci hradu byli zachráněni doslova na poslední chvíli.
Vojenský význam celé bitvy byl ve srovnání s obrovskými operacemi na západní i východní frontě nepatrný. Na bojišti stálo jen několik desítek obránců a něco přes stovku útočníků. Přesto se Bitva o hrad Itter zapsala do dějin jako jedinečný okamžik, kdy se bývalí nepřátelé spojili proti společnému protivníkovi.
Tento střet ale nelze chápat jako symbol usmíření mezi Spojenci a Wehrmachtem. Většina německé armády až do posledních dnů války dál bojovala za nacistické Německo. Josef Gangl a jeho muži představovali výjimku – skupinu důstojníků, kteří si uvědomili, že další odpor jen zbytečně prodlužuje utrpení civilistů i vojáků. Jejich rozhodnutí postavit se Waffen-SS bylo především morální volbou v okamžiku, kdy se nacistický režim definitivně hroutil.
Itter dodnes fascinuje
Bitva o hrad Itter také ukázala rozdíl mezi Wehrmachtem a fanatickými jednotkami Waffen-SS v samotném závěru války. Zatímco řada důstojníků pravidelné armády se snažila zabránit dalším zbytečným ztrátám, mnohé jednotky SS pokračovaly v boji bez ohledu na vojenskou realitu. Tato fanatická oddanost nacistické ideologii vedla k tomu, že se ještě několik dní před kapitulací odehrávaly podobně zbytečné střety.
Přestože Bitva o hrad Itter trvala jen několik hodin, její příběh dodnes fascinuje. Nabízí totiž něco, co se ve válečných dějinách objevuje jen výjimečně, a to situaci, kdy okolnosti donutily dosavadní nepřátele spojit síly proti ještě nebezpečnějšímu protivníkovi. V tomto ohledu zůstává Itter jedním z nejneobvyklejších střetů druhé světové války.
Časová osa události
- 1943 – Hrad Itter se stává pobočkou koncentračního tábora Dachau pro významné francouzské vězně.
- Konec dubna 1945 – Nacistické Německo se hroutí, okolí hradu ovládá chaos.
- 4. května 1945 – Major Josef Gangl navazuje spolupráci s americkým kapitánem Johnem C. Leem.
- 5. května 1945 (ráno) – Začíná útok jednotek Waffen-SS na hrad Itter.
- 5. května 1945 (dopoledne) – Jean Borotra uniká z hradu a přivádí americké posily.
- 5. května 1945 (poledne) – Při obraně hradu padne major Josef Gangl.
- 5. května 1945 (odpoledne) – Americká 142. pěší plukovní skupina prolomí obklíčení a porazí jednotky SS.
- 8. května 1945 – Německo bezpodmínečně kapitulovalo.
Zdroje: autorský článek s využitím
