Článek
Smrtí to někdy nekončí. Alespoň ne z pohledu lidí, kteří se starají o to, aby lidské tělo zůstalo co nejdéle zachované. Nejznámějším příkladem je bezpochyby Vladimir Lenin, jehož tělo leží v moskevském mauzoleu už více než sto let a péče o něj rozhodně nepatří k běžné údržbě hrobky.
V roce 2016 například ruská vláda vypsala zakázku na takzvané lékařsko-biologické práce spojené s udržováním Leninova těla. Hodnota zakázky činila přibližně 13 milionů rublů, tehdy asi 197 tisíc dolarů. V roce 2026 se objevily nové odhady, podle kterých může současná péče stát přibližně 1,6 až 1,8 milionu rublů měsíčně. To by za rok představovalo zhruba 19 až 22 milionů rublů. Částka pochází z odhadu balzamovačky Margarity Antonovy a ruská média zároveň upozorňují, že přesné státní výdaje nejsou veřejné.
Lenin potřebuje víc než jen balzamování
Uchování Leninova těla není jednorázová procedura. Konzervátoři musí jeho stav průběžně kontrolovat a zasahovat tam, kde dochází ke změnám. Podle popisů péče se používají speciální konzervační roztoky a další materiály. Nejde tedy o klasické balzamování, které má tělo připravit na pohřeb. Tady je cílem dlouhodobě udržovat jeho vzhled.
A právě proto je účet tak vysoký. Podle zmíněného odhadu připadá přibližně 800 až 900 tisíc rublů měsíčně jen na materiál a speciální roztoky. Další peníze představuje práce odborníků. Výsledkem je poměrně zvláštní forma údržby. Lenin je po smrti téměř 103 let, ale stále se s jeho tělem zachází jako s exponátem, jehož vzhled je potřeba průběžně opravovat.
Ostatky Lenina zůstávají vystaveny v Leninově mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě
Lenin ale samozřejmě není jediný, kdo tu má být „navěky“. Například těla některých komunistických vůdců byla po smrti záměrně zachována a vystavena v mauzoleích. Patří mezi ně například Mao Zedong v Pekingu nebo severokorejští vůdci Kim Il-sung a Kim Jong-il. U těchto případů ale není jednoduché srovnávat náklady. Ne všechny státy zveřejňují částky vynaložené na konzervaci a provoz mauzoleí.
Mrtvé tělo za 220 tisíc dolarů
Ještě jiný přístup nabízí kryonika a otevírá možnosti všem, kdo mají dost peněz a přání zachovat své tělo i dalším generacím. Například americká společnost Alcor Life Extension Foundation uchovává lidská těla při velmi nízkých teplotách s představou, že by je někdy v budoucnu mohla pokročilá medicína obnovit. Tady je cena jasně daná. Celotělová kryokonzervace stojí podle současného ceníku Alcoru 220 000 dolarů. Samotné uchování mozku, takzvaná neuropreservation, vyjde na 80 000 dolarů. V ceně je podle společnosti zahrnuta samotná kryokonzervace i dlouhodobé skladování.
K tomu existují členské poplatky. Alcor používá systém, v němž se jejich výše odvíjí od věku při vstupu do programu. Pro rok 2025 například činil základní roční poplatek u dospělého člena 15 dolarů za každý rok věku. Není to tedy služba, kterou člověk jednoduše jednou zaplatí a dál se o nic nestará. Celý systém je postavený na financování budoucí péče.
U klasického pohřbu je většina nákladů jednorázová. Hrob, rakev, obřad a následná údržba představují ve srovnání s dlouhodobou konzervací relativně jednoduchý model. U zachovaného těla je to přesně naopak. Je potřeba kontrolovat teplotu, vlhkost nebo chemické prostředí, používat speciální materiály a podle potřeby provádět další konzervační zásahy. U kryoniky je zase nutné dlouhodobě udržovat podmínky, ve kterých může být tělo nebo jeho část uchována. Finanční krytí je tak třeba nejen v rámci samotného zákroku, ale také dlouhodobé péče.
Nejdražší není samotné tělo
Na celé věci je vlastně nejzajímavější to, že největší část nákladů nemusí představovat samotné ostatky. Platí se za čas, odborníky, technologie a prostředí, které umožňují tělo uchovávat. U Lenina jde o specialisty, chemické látky a opakovanou konzervaci. U kryoniky zase o náročné technické zařízení a dlouhodobé skladování.
Rozdíl mezi oběma přístupy je přitom zásadní. Leninovo tělo má vypadat co nejvíce tak, jak vypadalo při vystavení. Kryonika naopak počítá s budoucností, ve které by jednou mohlo být možné zachované tělo nebo mozek znovu využít. Ani v jednom případě ale nejde o levnou záležitost.
Zdroje: autorský článek s využitím
alcor.org
