Článek
Když se řekne největší letecká katastrofa všech dob, většina lidí si vybaví pád letadla do oceánu nebo výbuch ve vzduchu. Ve skutečnosti však nejvíce obětí přinesla nehoda, při níž se dvě obří letadla Boeing 747 srazila přímo na ranveji. Katastrofa z 27. března 1977 na letišti Los Rodeos na Tenerife dodnes slouží jako učebnicový příklad toho, jak několik zdánlivě drobných chyb může během několika sekund přerůst v tragédii obrovských rozměrů.
Teroristický útok změnil plány cestujících
Osudný den začal zcela jinak. Na letišti Gran Canaria explodovala bomba nastražená separatistickou organizací MPAIAC. Letiště bylo dočasně uzavřeno a desítky letadel musely být odkloněny na menší letiště Los Rodeos na Tenerife. Mezi nimi byly i dva obří Boeingy 747 – let KLM 4805 z Amsterdamu a Pan Am 1736 z Los Angeles přes New York. Letiště, které bylo určeno pro mnohem menší provoz, se během krátké chvíle zaplnilo letadly. Některá musela stát přímo na pojezdových drahách, protože už nebylo místo.
Odpoledne se nad letištěm začala převalovat hustá mlha. Viditelnost během několika minut klesla na pouhých několik desítek metrů. Posádky jednotlivých letadel se navzájem vůbec neviděly a musely se spoléhat pouze na pokyny řídicí věže. Jenže letiště tehdy ještě nemělo pozemní radar, který by dispečerům ukázal přesnou polohu letadel. Řídící letového provozu tak netušili, kde se oba zmíněné Jumbo Jety právě nacházejí.
Trosky Boeingu, který mířil od Amsterdamu
Kapitán KLM spěchal a osudová chyba
Velitelem letu KLM byl Jacob Veldhuyzen van Zanten, jeden z nejzkušenějších pilotů společnosti. Patřil mezi instruktory, kteří školili nové kapitány, právě zkušenosti ale podle mnoha odborníků mohly sehrát negativní roli. Posádka se obávala, že kvůli přísným pravidlům pracovní doby nestihne odlet zpět do Amsterdamu. Kapitán proto chtěl využít první příležitosti ke startu.
Ještě před vzletem navíc nechal natankovat plnou nádrž, což zdrželo odlet o další desítky minut a zvýšilo hmotnost letadla. Po dokončení tankování dostal KLM pokyn pojíždět na začátek ranveje. Za ním se po stejné ranveji pohyboval také Boeing společnosti Pan Am, který měl sjet na třetím výjezdu. Kvůli husté mlze ale posádka Pan Am výjezd minula a pokračovala dál po ranveji.
Mezitím proběhla rádiová komunikace, která se později stala jednou z nejpodrobněji analyzovaných v historii letectví. Kapitán KLM oznámil, že je připraven ke vzletu, řídící věž vydala povolení pro trasu letu, nikoliv však samotné povolení ke startu. Kapitán však začal rozjíždět letadlo ještě předtím, než zazněla jednoznačná věta „cleared for takeoff“. A to byla jeho katastrofická chyba. Druhý pilot sice několikrát upozornil, že si není jistý, zda už povolení skutečně přišlo, kapitán ale pokračoval.
Srážka v rychlosti přes 250 km/h
Když se Boeing KLM rozjel po ranveji, Pan Am byl stále před ním, kvůli husté mlze se posádky spatřily až na poslední chvíli. Piloti Pan Am se zoufale snažili odbočit z ranveje, kapitán KLM se naopak pokusil letadlo odlepit od země dříve, než dosáhl běžné vzletové rychlosti. Nestihl to. Přední podvozek se sice odlepil, spodní část trupu a motory ale narazily do horní části Boeingu Pan Am. Náraz okamžitě roztrhl oba stroje. Plně natankovaný Boeing KLM se během okamžiku proměnil v ohnivou kouli.
Po srážce zachvátil oba letouny mohutný požár, v letadle KLM zahynulo všech 248 lidí. V Boeingu Pan Am zemřelo 335 z 396 osob. Přežilo pouze 61 cestujících, většinou sedících v přední části letadla, kterým se podařilo uniknout z hořícího trupu. Celkový počet obětí dosáhl 583 lidí, což zůstává nejvyšší počet obětí jediné nehody v dějinách civilního letectví.
Katastrofa navždy změnila pravidla
Vyšetřování ukázalo, že za tragédii nemohla jediná chyba, šlo o kombinaci husté mlhy, nejednoznačné rádiové komunikace, přetíženého letiště i chybějícího pozemního radaru. Hlavně ale předčasného zahájení vzletu kapitánem KLM, což se ukázalo jako chyba největší a bohužel fatální. Po katastrofě došlo k zásadním změnám.
V letectví byla zavedena přísnější standardizace radiové komunikace. Zmizely nejednoznačné výrazy jako „OK“ nebo „We are now at takeoff“ a povolení ke vzletu se začalo vydávat pouze jednoznačnou formulací „Cleared for takeoff.“
Stejně významnou změnou bylo zavedení principů Crew Resource Management (CRM), které podporují otevřenou komunikaci mezi členy posádky bez ohledu na autoritu kapitána. Katastrofa na Tenerife tak navždy změnila způsob, jakým spolu piloti komunikují i rozhodují v kokpitu.
Časová osa tragédie
27. března 1977, dopoledne – Bombový útok na letišti Gran Canaria způsobí uzavření letiště.
Odpoledne – Desítky letadel jsou odkloněny na Tenerife.
16:00 – Nad letištěm Los Rodeos se začíná tvořit hustá mlha.
17:02 – Boeing KLM zahajuje vzlet bez jednoznačného povolení.
O několik sekund později – Na ranveji naráží do Boeingu Pan Am.
Během několika minut – Oba letouny zachvacuje požár.
Bilance – 583 mrtvých, 61 přeživších.
Zdroje: autorský článek s využitím
