Článek
Středa 13. října 2010 začala pro rodinu Janatkových stejně jako mnoho předchozích dnů. Devítiletá Anička odešla ráno do školy a nic nenasvědčovalo tomu, že se její jméno během několika hodin stane známým po celé republice. Po vyučování zamířila domů. Cesta z pražské základní školy vedla přes oblast Troje, kterou dobře znala, domů však nikdy nedorazila.
Když se dívka nevracela ani po delší době, začali ji rodiče hledat sami. Krátce nato bylo vyhlášeno pátrání a do akce se zapojila policie. V prvních hodinách ještě panovala naděje, že se dítě někde zdrželo nebo odešlo s někým známým. Každou další hodinou však tato naděje slábla.
První stopy vedly do Troje
Kriminalisté velmi brzy našli první významnou stopu. Nedaleko místa, kudy Anička obvykle chodila, objevili její školní batoh. Nebyl odhozen náhodně. Ležel na místě, které okamžitě vzbudilo podezření, že se dívka stala obětí trestného činu. Okolí bylo uzavřeno a začalo rozsáhlé ohledání terénu. Policisté zajistili desítky stop, osobních věcí i biologického materiálu. Vyšetřovatelé tehdy ještě netušili, které nálezy budou důležité a které s případem vůbec nesouvisejí. Přesto bylo jasné, že každá drobnost může později sehrát zásadní roli.
Během těchto prvních hodin byly zajištěny také předměty, jejichž majitele policie dlouhé týdny hledala prostřednictvím médií. Šlo například o tašku, bundu nebo kapesník nalezené poblíž batohu. Kriminalisté nevylučovali, že mohou souviset s únosem nebo pocházet z jiné trestné činnosti.
Policie dívenku našla bohužel mrtvou
Největší pátrací akce své doby
Zmizení malé dívky vyvolalo mimořádnou reakci veřejnosti. Do pátrání se zapojily stovky policistů, psovodi, potápěči i vrtulníky s termovizí. Prohledávaly se zahrady, opuštěné objekty, lesní porosty i břehy Vltavy. Policie zároveň začala analyzovat stovky telefonátů od veřejnosti. Některé informace byly cenné, jiné zavádějící. Každou stopu však bylo nutné prověřit. Vyšetřování se postupně rozrostlo do jednoho z nejrozsáhlejších případů, jaké pražští kriminalisté řešili.
Média přinášela nové informace prakticky každý den. Veřejnost sledovala každý pohyb vyšetřovatelů a rodiče opakovaně vystupovali s prosbou o pomoc. Otec Aničky dokonce veřejně nabídl milionovou odměnu za informace vedoucí k nalezení dcery.
Vedle obrovské solidarity se objevila i odvrácená tvář celé kauzy. Krátce po vypsání odměny začali rodičům přicházet anonymní zprávy od lidí, kteří tvrdili, že vědí, kde se Anička nachází. Za své informace požadovali peníze. Policie musela vedle samotného pátrání řešit i několik případů vydírání. Někteří pachatelé byli později dopadeni a trestně stíháni. Vyšetřovatelé opakovaně upozorňovali, že falešná oznámení nejen zneužívají zoufalství rodiny, ale především odvádějí pozornost od skutečného vyšetřování.
Objevil se první podezřelý
Mezitím kriminalisté pracovali s desítkami svědeckých výpovědí. Několik lidí uvedlo, že v době zmizení viděli v okolí dívku odpovídající Aničce v doprovodu neznámého muže. Postupně se jejich pozornost začala soustředit na jednačtyřicetiletého muže bez stálého bydliště Otakara T. Jeho pohyb v kritické době odpovídal některým zjištěním a policie proti němu začala shromažďovat další důkazy.
Na veřejnost se tehdy dostalo jen minimum informací. Vyšetřovatelé vědomě zavedli informační embargo, protože se obávali, že zveřejnění detailů by mohlo pachatele varovat nebo ovlivnit svědky. Později dokonce prověřovali podezření, že část informací unikla z vyšetřovacího spisu do médií.
Naděje se pomalu vytrácela
S každým dalším týdnem bylo stále zřejmější, že vyšetřování nebude mít šťastný konec. Policisté opakovaně prohledávali Troju, Stromovku i okolí Vltavy, využívali speciálně vycvičené psy, potápěče i leteckou techniku. Do pátrání se zapojily stovky policistů z celé republiky a prověřeny byly tisíce poznatků od veřejnosti. Přesto se nepodařilo objevit jedinou stopu, která by Aničku přivedla zpět domů.
Pátrání bylo rozsáhlé, zapojily se stovky lidí
Vyšetřovací tým se mezitím zaměřoval na desítky osob, které se v minulosti dopustily násilné nebo sexuálně motivované trestné činnosti. Kriminalisté analyzovali jejich pohyb, výpovědi i alibi. Většinu z nich se podařilo postupně vyloučit, ale jedna osoba zůstávala stále v hledáčku vyšetřovatelů – Otakar Tomek.
Podle policie se v době zmizení pohyboval v oblasti Troje, dobře ji znal a jeho životní styl odpovídal tomu, že se často pohyboval v opuštěných místech a zahrádkářských koloniích. To samo o sobě samozřejmě nestačilo k obvinění, ale postupně přibývaly další indicie.
Tragický nález po více než pěti měsících
Dne 17. března 2011 přišel zlom, kterého se rodiče i vyšetřovatelé obávali. V lesním porostu v Troji, nedaleko místa, které policie během pátrání opakovaně prohledávala, bylo nalezeno tělo dítěte. Soudní znalci později potvrdili, že jde o Aničku Janatkovou.
Místo nálezu vyvolalo mnoho otázek. Jak je možné, že se tělo našlo v lokalitě, kterou policisté už několikrát pročesávali? Vyšetřovatelé později vysvětlovali, že ostatky byly ukryté v hustém porostu a terén byl mimořádně nepřehledný. Navíc během zimních měsíců se podmínky v lokalitě výrazně měnily. Tato okolnost vedla k časté kritice vyšetřování a stala se jedním z nejdiskutovanějších momentů celé kauzy. Soudní pitva potvrdila, že Anička zemřela násilnou smrtí. Přesný způsob vraždy policie nikdy veřejně detailně nepopisovala s ohledem na pietu vůči rodině.
Řetězec nepřímých důkazů
Kriminalisté už v té době byli přesvědčeni, že znají pachatele. Na rozdíl od mnoha jiných případů však neměli jediný přímý důkaz, který by Otakara Tomka usvědčoval. Vyšetřování proto stálo především na souboru nepřímých důkazů, které podle policie vytvářely ucelený řetězec.
Mezi nejdůležitější patřily stopy DNA nalezené na některých předmětech souvisejících s případem, svědecké výpovědi o jeho pohybu v kritické době, znalost prostředí i další kriminalistické poznatky, které policie nikdy v plném rozsahu nezveřejnila. Vyšetřovatelé opakovaně zdůrazňovali, že jednotlivé indicie samy o sobě nestačí, ale dohromady vytvářejí obraz, který podle jejich názoru neumožňuje jiný závěr.
Zde ale začíná jedna z největších debat kolem celého případu. Protože Tomek nikdy nestanul před soudem, nebyly důkazy podrobeny klasickému soudnímu dokazování. Česká veřejnost tak zná především závěry policie, nikoliv detailní argumentaci, která by zazněla během hlavního líčení.
Zadržení, které nic neuzavřelo
Otakar Tomek byl policií zadržen na začátku roku 2011. Vyšetřovatelé předpokládali, že výslech a následná konfrontace s důkazy mohou přinést definitivní průlom. K tomu však nikdy nedošlo. 25. února 2011 byl Tomek nalezen mrtvý ve vazební věznici na Pankráci. Podle oficiálních závěrů spáchal sebevraždu oběšením.
Jeho smrt znamenala zásadní komplikaci pro celé vyšetřování. Trestní stíhání muselo být ze zákona zastaveno a případ už nikdy nemohl projít soudním řízením. Policie však pokračovala v dokazování, aby mohla rodině i veřejnosti poskytnout alespoň odpověď na otázku, kdo Aničku zavraždil.
Proč policie považuje případ za objasněný?
V českém trestním právu existují situace, kdy policie dospěje k závěru o vině konkrétní osoby, ale soud už o ní nikdy nerozhodne. Typicky jde právě o případy, kdy podezřelý zemře. Přesně to se stalo i v kauze Aničky Janatkové.
Po dokončení vyšetřování policie i státní zastupitelství uvedly, že shromážděné důkazy jednoznačně ukazují na Otakara Tomka jako pachatele únosu a vraždy. Nejvyšší státní zastupitelství později přezkoumalo celý spis a nenašlo důvod tento závěr zpochybnit. Přesto z právního hlediska nikdy nepadl odsuzující rozsudek, protože soud nemohl proběhnout. To je důležitý rozdíl, který bývá v médiích často zjednodušován. Policie případ označuje za objasněný, nikoli však za soudně uzavřený.
Případ Aničky Janatkové vedl také k rozsáhlé odborné diskusi o postupech při pátrání po pohřešovaných dětech. Kriminalisté po jeho skončení připustili, že podobné případy vyžadují co nejrychlejší nasazení maximálních sil a prostředků. Některé postupy byly následně upraveny a zkušenosti z vyšetřování se promítly do metodiky pátrání po dětech v České republice. Současně se znovu otevřela otázka systému včasného varování veřejnosti při zmizení dítěte. V následujících letech začal být mnohem intenzivněji využíván systém Amber Alert, který umožňuje rychlé šíření informací o pohřešovaných dětech.
Na případ se nezapomnělo
Od vraždy Aničky Janatkové uplynulo mnoho let, přesto její příběh zůstává jedním z nejtragičtějších případů novodobé české kriminalistiky. Nejen kvůli samotnému zločinu, ale také proto, že se nikdy neodehrál soudní proces, který by veřejnosti umožnil slyšet všechny důkazy a argumenty.
Rodina se nikdy nedočkala rozsudku, který by z právního hlediska uzavřel jednu z nejbolestivějších kapitol jejího života. Přesto jsou policie i státní zastupitelství přesvědčeny, že pachatele odhalily. Jediný člověk, který mohl na řadu dosud nezodpovězených otázek odpovědět, si však podle vyšetřovatelů vzal pravdu o celé události s sebou.
Zdroje: autorský článek s využitím
