Článek
Jen málokterý panovník středověku bývá označován za předchůdce evropské integrace. Přesto právě český král Jiří z Poděbrad vytvořil ve druhé polovině 15. století projekt, který dodnes fascinuje historiky i politology. Jeho návrh společného svazku evropských států měl zabránit válkám, řešit spory jednáním a koordinovat obranu proti společným hrozbám. Zůstává proto otázka, která láká historiky i autory alternativních dějin: co kdyby se tento plán skutečně podařilo uskutečnit?
Jiří z Poděbrad měl hotový projekt
Když Jiří z Poděbrad nastoupil roku 1458 na český trůn, Evropa byla rozdělená náboženskými konflikty, dynastickými válkami i soupeřením jednotlivých panovníků. České království navíc čelilo nedůvěře katolického světa kvůli husitské minulosti. Král proto hledal způsob, jak svou zemi ochránit nejen vojensky, ale především diplomacií.
Výsledkem byl mimořádně odvážný projekt známý jako Tractatus pacis toti Christianitati fiendae – Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu. Návrh vznikal mezi lety 1462 až 1464 a jeho hlavním architektem byl vedle samotného krále také diplomat Antonio Marini z Grenoblu. Dokument popisoval vytvoření trvalého spolku evropských států založeného na vzájemné rovnosti panovníků, nikoliv na nadvládě císaře nebo papeže.
Socha krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech
A v tom spočívala jeho revolučnost. Ve středověku byla Evropa postavena na představě jediné univerzální autority – buď římského císaře, nebo papeže. Jiří z Poděbrad naopak navrhoval, aby jednotlivé státy spolupracovaly jako sobě rovní partneři. Tento princip se stal běžným až o několik století později.
Vize, která předběhla dobu
Návrh počítal se vznikem pravidelného shromáždění zástupců jednotlivých zemí. Ti měli společně řešit spory mezi státy, rozhodovat o společných otázkách a přijímat závazná rozhodnutí. Součástí projektu byl také rozhodčí soud, který měl nahrazovat válku jako prostředek řešení konfliktů. Členské státy se měly zavázat, že nejprve využijí diplomatické cesty a teprve poté případně sáhnou k síle. Šlo o princip, který se velmi podobá dnešním mezinárodním institucím.
Králův plán zahrnoval také společnou obranu proti Osmanské říši, která po pádu Konstantinopole roku 1453 představovala pro Evropu stále větší hrozbu. V tomto směru se jeho projekt lišil od dnešní Evropské unie, protože vojenská spolupráce byla jedním z hlavních důvodů celé iniciativy.
Pokud by byl návrh přijat, důsledky by byly obrovské
Pokud bychom si představili, že evropské mocnosti návrh přijaly, mohly být důsledky obrovské. Společná organizace by pravděpodobně omezila množství válek mezi jednotlivými královstvími. Konflikty mezi Francií a Burgundskem, soupeření Habsburků s dalšími dynastiemi nebo pozdější italské války mohly být alespoň částečně řešeny diplomatickou cestou.
Ještě zajímavější jsou možné dopady na reformaci. O půl století později vystoupil Martin Luther a Evropa se rozdělila na katolické a protestantské státy. Pokud by již existovala stálá evropská instituce pro vyjednávání, mohla část náboženských sporů skončit kompromisem místo desetiletí krvavých konfliktů. To samozřejmě nelze tvrdit s jistotou, ale právě existence společného rozhodovacího mechanismu mohla změnit způsob, jakým se evropské mocnosti navzájem chovaly.
Mohla by se dokonce změnit i třicetiletá válka. Tento ničivý konflikt v 17. století připravil o život miliony lidí a zcela proměnil mapu Evropy. Pokud by několik generací předtím existovala tradice společného evropského rozhodování a kolektivní bezpečnosti, je možné, že by se podobně rozsáhlý konflikt vůbec nerozhořel nebo by byl výrazně kratší.
Jiří z Poděbrad - socha v Kunštátě
Plán měl svábílá místa
Na druhou stranu je třeba zůstat realistický. Projekt měl od začátku řadu slabin. Počítal pouze s křesťanskými státy, navíc zcela obcházel papeže, což bylo politicky mimořádně citlivé. Papež Pavel II. proto Jiřího z Poděbrad později exkomunikoval a označil jej za sesazeného krále a bez podpory papežské kurie neměl plán prakticky žádnou šanci na úspěch.
Dalším problémem byly mocenské ambice samotných panovníků. Francouzský král Ludvík XI. sice projevil určitý zájem, stejně jako někteří němečtí knížata, většina evropských vládců však nechtěla dobrovolně přijmout omezení své zahraniční politiky. Společné rozhodování bylo v době, kdy prestiž panovníka často závisela na vojenských úspěších, obtížně představitelné.
Historický odkaz, který mu nikdo nevezme
Přesto je zřejmé, že panovníkův návrh představoval zcela nový způsob uvažování o Evropě. Nešlo jen o mírovou smlouvu mezi dvěma státy, ale o mnohostrannou organizaci s vlastními pravidly a institucemi. Právě proto bývá označován za jednu z prvních skutečných vizí evropské integrace. Některé jeho principy – pravidelná jednání, kolektivní bezpečnost, rozhodčí mechanismy nebo rovnost členských států – se později objevily jak ve Společnosti národů, tak po druhé světové válce v Organizaci spojených národů a nakonec i v Evropské unii.
Nelze samozřejmě tvrdit, že by Evropa díky Jiřímu z Poděbrad automaticky prožila dalších pět století v míru. Historii ovlivňovaly dynastické zájmy, náboženské rozpory, ekonomické změny i objevení Nového světa. Přesto je fascinující představit si, jak odlišně mohly evropské dějiny vypadat, kdyby se alespoň část jeho myšlenek podařilo uvést do života.
Ve výsledku možná není nejzajímavější otázka, zda mohl Jiří z Poděbrad založit Evropskou unii už v 15. století. Mnohem podstatnější je skutečnost, že český panovník přišel s představou mezinárodní spolupráce založené na jednání místo války v době, kdy většina evropských vládců považovala ozbrojený konflikt za běžný nástroj politiky. V tom spočívá jeho skutečný historický odkaz.
Časová osa událostí
- 1453 – pád Konstantinopole zvyšuje obavy z osmanské expanze.
- 1458 – Jiří z Poděbrad se stává českým králem.
- 1462–1464 – vzniká projekt Tractatus pacis toti Christianitati fiendae.
- 1464 – diplomatické mise představují návrh evropským panovníkům.
- 1466 – papež Pavel II. exkomunikuje Jiřího z Poděbrad.
- 1471 – Jiří z Poděbrad umírá, projekt definitivně zaniká.
- 1919 – vzniká Společnost národů jako první moderní mezinárodní organizace kolektivní bezpečnosti.
- 1951 – vznik Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce Evropské unie.
- 1993 – Maastrichtská smlouva zakládá Evropskou unii.
Zdroje: autorský článek s využitím
