Článek
Frank Luke Jr. se narodil 19. května 1897 ve městě Phoenix do rodiny německého přistěhovalce. Byl pátým z devíti dětí a vyrůstal v prostředí, které formovalo jeho tvrdou a nekompromisní povahu. Už jako mladík pracoval v měděných dolech, kde si osvojil fyzickou odolnost a schopnost zvládat extrémní podmínky. Vedle toho vynikal ve sportu a účastnil se i drsných boxerských zápasů bez rukavic, což jen podtrhuje jeho bojovnou náturu. Luke nebyl typem člověka, který by se podřizoval autoritám, spíše naopak. Tato vlastnost mu později přinesla jak úspěch, tak problémy.
Létání mělo do romantiky daleko
Když Spojené státy vstoupily do první světová válka, Luke neváhal a v září 1917 se přihlásil do letecké služby. V té době bylo vojenské letectví stále relativně novým oborem a piloti byli považováni za elitu armády. Výcvik absolvoval v Texasu a Kalifornii, kde se naučil ovládat tehdejší stroje, křehké, ale smrtící. Létání v první světové válce bylo extrémně nebezpečné, protože letadla neměla téměř žádnou ochranu, piloti byli vystaveni větru, chladu i nepřátelské palbě a technické poruchy byly na denním pořádku.
Toto je SPAD XIII, který pilotoval Frank Luke, první pilot, kterému byla v první světové válce udělena Medaile cti
Po jmenování důstojníkem v březnu 1918 byl Luke odeslán do Francie. Zde byl v červenci přidělen k 27. letecké peruti, která operovala na západní frontě. Jedním z jejích hlavních úkolů bylo ničit německé pozorovací balóny. Tyto balóny hrály klíčovou roli, z výšky měly pozorovatelé dokonalý přehled o pohybu nepřítele a mohli přesně navádět dělostřeleckou palbu. Zničit takový cíl znamenalo výrazně oslabit nepřátelské jednotky. Problém byl v tom, že balóny byly jedním z nejlépe chráněných cílů na bojišti. Obklopovala je silná protiletadlová obrana a často je kryly i stíhací letouny.
Dokonale efektivní dvojice
Luke si však právě tuto nebezpečnou činnost zvolil jako svou specializaci. Spolu se svým přítelem Josephem Frankem Wehnerem vytvořil účinnou dvojici. Jejich taktika byla jednoduchá, ale riskantní, když se Luke vrhal střemhlav na balóny a ničil je zápalnou municí, zatímco Wehner ho chránil před nepřátelskými stíhači. Tato spolupráce přinesla rychlé výsledky a Luke si začal budovat reputaci neobyčejně schopného, ale zároveň velmi svéhlavého pilota.
Jeho vztahy s nadřízenými byly napjaté. Často ignoroval rozkazy, odlétal na mise bez povolení a dával přednost vlastním instinktům před vojenskou disciplínou. V prostředí armády to bylo problematické, ale jeho výsledky mu poskytovaly určitou ochranu. Luke totiž dokázal to, co jiní považovali za nemožné.
Smrt kamaráda jím otřásla
Zlom přišel v září 1918. Během pouhých osmi dnů, mezi 12. a 29. zářím, dosáhl série vítězství, která nemá v rámci první světová válka obdoby. Sestřelil 14 německých pozorovacích balónů a čtyři letadla, a to často při samostatných misích hluboko nad nepřátelským územím. Jeho schopnost rychle zaútočit a uniknout z těžce bráněného prostoru byla mimořádná. V té době létal na stíhacím letounu SPAD XIII, který patřil k nejlepším strojům své éry.
Dne 18. září 1918 však přišel osobní otřes. Jeho přítel Wehner byl sestřelen v souboji s německými stíhači, mezi nimiž byl i Georg von Hantelmann. Luke reagoval okamžitě a během jediného dne sestřelil několik nepřátelských cílů a jeho bojové nasazení ještě zesílilo. Zdálo se, že se snaží ztrátu přítele pomstít.
Frank Luke se do nebezpečí vrhal po hlavě
Jeho poslední mise se odehrála během Meuse-Argonnská ofenziva, jedné z největších operací americké armády v celé válce. Dne 29. září 1918 se rozhodl zaútočit na tři německé balóny v oblasti poblíž Verdun. Opět šlo o mimořádně riskantní operaci, protože cíle se nacházely hluboko za nepřátelskými liniemi. Luke před útokem upozornil spojenecké jednotky, aby jeho akci sledovaly, a poté se pustil do útoku.
Němci mu projevili respekt
Všechny tři balóny se mu podařilo zničit. Při návratu však byl zasažen kulometnou palbou ze země. Těžce zraněný dokázal nouzově přistát poblíž vesnice Murvaux. I přes vážné zranění se pokusil uniknout a dostat se do krytu. Když ho obklíčili němečtí vojáci, vytáhl pistoli a bránil se do posledních sil. Krátce nato zemřel.
Jeho smrt šokovala nejen jeho jednotku, ale i širší vojenskou komunitu. Bylo mu pouhých 21 let. Němci ho pohřbili s vojenskými poctami, což svědčí o respektu, který si vydobyl i u nepřítele. Po válce byly jeho ostatky přeneseny na americký vojenský hřbitov Meuse-Argonne.
Druhý nejúspěšnější stíhací pilot
Na základě svědectví byl Luke posmrtně vyznamenán Medal of Honor, nejvyšším americkým vojenským oceněním. Stal se prvním letcem, který tuto medaili získal. Celkem mu bylo připsáno 19 vzdušných vítězství, čímž se stal druhým nejúspěšnějším americkým stíhacím pilotem války po Eddiem Rickenbackerovi.
Jeho význam však přesahuje samotná čísla. Luke změnil způsob, jakým byly vedeny útoky na pozorovací balóny, a ukázal, že i silně chráněné cíle mohou být zničeny odvážnou a dobře načasovanou akcí. Jeho příběh je dodnes studován jako příklad individuální iniciativy ve válce.
Na jeho počest byla pojmenována Luke Air Force Base, jedna z hlavních výcvikových základen amerického letectva. Frank Luke Jr. tak zůstává symbolem odvahy, risku a nekompromisního nasazení a pilotem, který během několika dnů dokázal to, co jiní nestihli za celou válku.
Časová osa
- 1897 – narozen ve Phoenixu
- 1917 (září) – vstup do letectva
- 1918 (březen) – odjezd do Francie
- 1918 (červenec) – přidělení k 27. peruti
- 12.–29. září 1918 – série 18 vítězství
- 18. září 1918 – smrt Josepha Wehnera
- 29. září 1918 – poslední mise a smrt
- 1919 – udělení Medal of Honor
- později – pojmenování Luke Air Force Base
Zdroje: Autorský článek s využitím
