Článek
Druhá světová válka dala vzniknout stovkám příběhů o špionech, sabotérech a odbojářích. Jen málokterý z nich je ale tak neuvěřitelný jako osud Virginie Hall. Američanka, která při lovecké nehodě přišla o část levé nohy a musela nosit dřevěnou protézu, se navzdory svému handicapu stala jednou z nejcennějších agentek, jaké kdy pracovaly pro Spojence. Dokázala vybudovat rozsáhlou síť odbojářů v okupované Francii, organizovala sabotáže, zajišťovala útěky spojeneckých vojáků a dlouhé měsíce unikala jednomu z nejrozsáhlejších honů, jaké proti jedinému agentovi gestapo kdy vedlo.
Nehoda, která jí změnila život
Její příběh je o to pozoruhodnější, že špionkou se stala spíše shodou okolností než plánovanou kariérou. Narodila se roku 1906 v Baltimoru do zámožné rodiny a od mládí vynikala jazykovým nadáním. Studovala ve Francii, Německu i Rakousku, plynně ovládala francouzštinu, italštinu i němčinu a snila o diplomatické kariéře. Ve dvacátých a třicátých letech pracovala na amerických zastupitelských úřadech v Evropě a zdálo se, že ji čeká úspěšná budoucnost ve státních službách.
Všechno změnila zdánlivě banální nehoda. V roce 1933 při lovu v Turecku omylem vystřelila a kulka jí zasáhla levou nohu. Zranění bylo natolik vážné, že lékaři museli končetinu amputovat pod kolenem. Virginia se však odmítla vzdát aktivního života. Naučila se chodit s dřevěnou protézou, které později s typickým smyslem pro humor začala říkat „Cuthbert“. Přesto právě tato nehoda ukončila její vysněnou diplomatickou kariéru. Americké ministerstvo zahraničí tehdy nepřijímalo osoby s takto závažným zdravotním postižením do zahraniční služby.
Virginia Hall přebírá od generála Donovana kříž za vynikající služby.
Churchill potřeboval každého
Pro většinu lidí by to znamenalo konec ambicí. Virginia Hall ale odmítala přijmout, že ji dřevěná noha odsoudí k životu v ústraní. Když v roce 1939 vypukla válka, odjela do Francie jako dobrovolnice a pracovala jako řidička sanitky. Po německé invazi v roce 1940 pomáhala s evakuací civilistů a raněných, než byla nucena ustoupit do Velké Británie.
Právě v Londýně se její život obrátil naruby. Britská tajná organizace Special Operations Executive (SOE), kterou premiér Winston Churchill pověřil vedením sabotáží a podpory odboje v okupované Evropě, zoufale hledala lidi se znalostí jazyků, místních poměrů a schopností pracovat v ilegalitě. Virginia Hall splňovala všechny předpoklady. Zkušenosti z diplomatických služeb, dokonalá francouzština i mimořádná psychická odolnost z ní udělaly ideální kandidátku.
Vybudovala síť spolupracovníků
V srpnu 1941 byla vysazena ve Francii pod krytím novinářky amerického listu New York Post. Jejím skutečným úkolem však bylo navázat kontakty s odbojem, organizovat sabotážní skupiny, zajišťovat vysílání radiostanic, připravovat úkryty pro sestřelené spojenecké letce a koordinovat dodávky zbraní z Británie. Šlo o mimořádně riskantní práci. Gestapo i francouzská kolaborantská policie neustále rozšiřovaly síť informátorů a každé odhalení znamenalo téměř jistou smrt.
Hall si velmi rychle získala důvěru francouzského odboje. Na rozdíl od některých jiných agentů netrávila většinu času v bezpečných úkrytech, ale pravidelně cestovala po celé zemi, navazovala nové kontakty a budovala rozsáhlou síť spolupracovníků. Využívala desítky falešných identit, měnila účesy i způsob oblékání a často cestovala vlakem nebo na kole, aby nebudila pozornost. Její dřevěná noha jí způsobovala bolest při každém delším pochodu, přesto odmítala jakékoli úlevy.
Jedním z jejích největších úspěchů bylo vybudování zpravodajské a únikové sítě v okolí Lyonu. Pomáhala ukrývat spojenecké piloty sestřelené nad Francií, zajišťovala jejich přepravu přes Pyreneje do Španělska a organizovala bezpečné domy, kde se mohli skrývat před gestapem. Současně koordinovala přijímání leteckých shozů zbraní a výbušnin, které britské letectvo dopravovalo francouzskému odboji.
Němci na ni pořádali hon
Její činnost byla natolik úspěšná, že si jí začalo všímat i gestapo. Německé bezpečnostní složky zpočátku netušily, koho vlastně hledají. Ve zprávách se objevovala pouze záhadná Američanka, která neustále mění identitu a pohybuje se mezi odbojovými skupinami. Postupně se ale podařilo zjistit, že jde o ženu se zdravotním postižením. Gestapo ji začalo označovat za „kulhající dámu“ a za její dopadení vypsalo vysokou odměnu.
Německý velitel gestapa ve Francii Klaus Barbie ji později označil za „nejnebezpečnějšího spojeneckého agenta ve Francii“. Toto tvrzení mohlo být částečně motivováno propagandou, nepochybné však je, že Hall patřila mezi nejhledanější osoby v okupované zemi. Její síť způsobovala Němcům stále větší problémy a opakovaně narušovala jejich schopnost kontrolovat rozsáhlá území.
Na konci roku 1942 se situace dramaticky zhoršila. Gestapo zatklo několik členů odboje a postupně se přibližovalo také k Hallové. Britské velení proto rozhodlo, že musí Francii okamžitě opustit. Před ní však stál úkol, který by byl náročný i pro zcela zdravého člověka – přejít pěšky zasněžené Pyreneje do neutrálního Španělska. S dřevěnou protézou to působilo téměř nemožně. Přesto se na cestu vydala.
Žádala o další nasazení
Přechod přes Pyreneje patřil k nejobtížnějším únikovým trasám druhé světové války. Strmé horské stezky, sníh, mráz a neustálá hrozba německých hlídek představovaly smrtelné nebezpečí i pro zkušené převaděče. Virginia Hallov navíc absolvovala cestu s dřevěnou protézou, která jí při každém kroku způsobovala bolest. Přesto se jí podařilo hory překonat a dostat se do Španělska. Tam ji však čekalo další překvapení, španělské úřady ji totiž krátce zadržely za nelegální překročení hranic. Teprve po zásahu britských diplomatů mohla pokračovat do Londýna.
Její návrat byl pro vedení SOE důkazem mimořádných schopností. Hall se stala jednou z nejzkušenějších agentek organizace a mnozí předpokládali, že po měsících v ilegalitě dostane klidnější práci. Ona však odmítla. Chtěla se vrátit do okupované Evropy. Jenže nastal problém. Gestapo už znalo její podobu, pátralo po ženě s dřevěnou nohou a návrat pod stejnou identitou by znamenal téměř jistou smrt. Britové proto usoudili, že by její další nasazení bylo příliš riskantní.
Virginie Hall uprchla přes Pyreneje, což bylo extrémně obtížné
Do hry však vstoupila americká Office of Strategic Services (OSS), předchůdkyně dnešní CIA. Američané byli přesvědčeni, že Hall má ve Francii nenahraditelné kontakty a že by bylo chybou její zkušenosti nevyužít. V roce 1944 proto přešla do služeb OSS a začala se připravovat na návrat.
Zásadní role během vylodění v Normandii
Tentokrát se změnila téměř k nepoznání. Obarvila si vlasy, nechala si změnit účes, osvojila si venkovský způsob oblékání a naučila se vystupovat jako starší francouzská selka. Dokonce si nechala upravit chrup a pečlivě trénovala jiný způsob chůze, aby zakryla charakteristické kulhání. V okupované Francii se pohybovala jako obchodnice se sýry a mlékem, která objíždí vesnice na jízdním kole. Jen málokdo by v nenápadné ženě hledal jednu z nejhledanějších osob nacistických bezpečnostních služeb.
Po návratu do Francie se okamžitě pustila do práce. V oblasti střední Francie začala znovu budovat spojení mezi jednotlivými odbojovými skupinami, organizovala výcvik partyzánů a připravovala je na okamžik, kdy Spojenci zahájí invazi do Normandie. Její úloha byla zásadní. Odboj měl po vylodění ničit železniční tratě, mosty, telefonní vedení i sklady pohonných hmot, aby zkomplikoval přesuny německých jednotek na frontu.
Hall koordinovala příjem leteckých shozů zbraní, radiostanic i výbušnin. Prostřednictvím šifrovaných zpráv pravidelně komunikovala s Londýnem a předávala informace o pohybu německých jednotek. Její síť se postupně rozrostla na stovky spolupracovníků. Když 6. června 1944 začalo spojenecké vylodění v Normandii, byly mnohé odbojové skupiny připraveny právě díky její práci.
Gestapo bylo na špionku krátké
Je neuvěřitelné, že ji Němci nechytili
V následujících týdnech se partyzánům podařilo vyhodit do vzduchu desítky železničních tratí, poškodit mosty i narušit telefonní spojení. Německé velení muselo stále častěji přesouvat vojáky z fronty do týlu, aby potlačovalo sabotáže. Není zcela jasné, jak velký vliv měly jednotlivé akce na průběh invaze, ale panuje široká shoda, že činnost francouzského odboje významně komplikovala přesuny německých posil.
Je až neuvěřitelné, že ani během svého druhého působení ve Francii nebyla Hall dopadena. Gestapo po ní dál pátralo, ale žena, kterou hledali podle kulhání, se mezitím proměnila v nenápadnou venkovanku. Když válka skončila, mnoho německých důstojníků ani netušilo, že agentka, která jim celé měsíce unikala, byla Američanka s amputovanou nohou.
Za své služby získala jedno z nejvyšších amerických vyznamenání – Distinguished Service Cross. Udělil jí ho ředitel OSS William Donovan. Hallová byla jedinou civilní ženou druhé světové války, která toto ocenění obdržela. Prezident Harry Truman nabízel, že jí medaili předá při veřejném ceremoniálu v Bílém domě. Ona ale odmítla. Tvrdila, že mnoho jejích bývalých spolupracovníků stále pracuje v utajení a publicita by jim mohla uškodit.
Kariéra u CIA
Po válce pokračovala ve zpravodajské službě. Když byla v roce 1947 založena Central Intelligence Agency (CIA), stala se jednou z jejích prvních důstojnic. V agentuře působila až do odchodu do důchodu v roce 1966. Na rozdíl od řady jiných válečných hrdinů se nikdy nesnažila získat popularitu ani mediální pozornost. O své práci mluvila jen výjimečně a mnoho detailů zůstalo utajeno ještě dlouho po její smrti.
Virginia Hall nebyla symbolem jen proto, že dokázala navzdory zdravotnímu handicapu vykonávat mimořádně nebezpečnou práci. Její skutečný přínos spočíval především v organizačních schopnostech. Nevedla přestřelky ani neprováděla spektakulární atentáty. Budovala sítě důvěry, spojovala odbojové skupiny, získávala informace a zajišťovala logistiku, bez níž by mnohé spojenecké operace nemohly fungovat.
Dnes je Virginia Hall považována za jednu z nejvýznamnějších spojeneckých zpravodajských operátorek druhé světové války. Její práce pomohla zachránit desítky životů, podpořila francouzský odboj a přispěla k oslabení německé okupační správy v rozhodujících měsících války. A přestože celý život kulhala kvůli dřevěné protéze, dokázala něco, co se nepodařilo tisícům zdravých vojáků, když celé roky unikat jedné z nejbrutálnějších tajných policií v dějinách.
Časová osa života a smrti Virginie Hallové
- 1906 – Virginia Hallová se narodila v Baltimoru.
- 1933 – při lovecké nehodě v Turecku přichází o levou nohu pod kolenem.
- 1940 – po pádu Francie odchází do Velké Británie.
- 1941 – vstupuje do britské SOE a je vyslána do okupované Francie.
- 1942 – po intenzivním pátrání gestapa prchá přes Pyreneje do Španělska.
- 1944 – vstupuje do americké OSS a vrací se do Francie před invazí v Normandii.
- 1944 – koordinuje odbojové skupiny a sabotáže po Dni D.
- 1945 – získává vyznamenání Distinguished Service Cross.
- 1947 – nastupuje do nově vzniklé CIA.
- 1966 – odchází do důchodu.
- 1982 – umírá ve věku 76 let.
Zdroje: autorský článek s využitím
