Článek
Globocnik se narodil v roce 1904 v Terstu a do nacistického hnutí vstoupil už ve 20. letech. V Rakousku se rychle dostal mezi radikální nacisty a kvůli své politické činnosti měl ještě před válkou problémy s úřady. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 ale jeho kariéra výrazně poskočila. Stal se například gauleiterem Vídně, i když v této funkci dlouho nevydržel.
Do nacistického vedení měl totiž i své odpůrce. Globocnik byl známý korupčními skandály a v roce 1939 přišel o vídeňskou funkci, to však neznamenalo konec jeho kariéry. Heinrich Himmler ho ještě téhož roku jmenoval šéfem SS a policie v lublinském distriktu okupovaného Polska. Tam se jeho působení změnilo v mnohem temnější kapitolu.
Rozhodnutí, které změnilo jeho kariéru
Na podzim roku 1941 dostal Globocnik od Himmlera úkol organizovat systematické vraždění Židů v Generálním gouvernementu. Operace později dostala krycí název Reinhard, podle Reinharda Heydricha. Globocnik při ní nefungoval jako izolovaný velitel jednoho tábora. Vytvořil vlastní aparát, který měl na starosti různé části celé akce. Jeden tým koordinoval deportace a železniční transporty, druhý měl na starosti samotná vyhlazovací centra. Do čela této druhé části postavil Globocnik Christiana Wirtha, kterému svěřil organizaci a řízení Belzce, Sobiboru a Treblinky.
Tady je důležité rozlišovat mezi jednotlivými funkcemi. Globocnik nebyl velitelem Treblinky nebo Belzce v každodenním smyslu. Byl člověkem, který operaci Reinhard z pozice regionálního šéfa SS a policie řídil a koordinoval. Wirth zase dohlížel přímo na vyhlazovací centra. A ten systém byl překvapivě administrativní, nestačilo pouze postavit tábory. Bylo potřeba zajistit železniční dopravu, personál, zásobování, evidenci zabaveného majetku a také koordinaci s dalšími úřady. Operace tak fungovala jako rozsáhlý úředně-policejní aparát, jehož výsledkem bylo masové vraždění.
Jako paradox může působit informace, že jeho strýc Ciril měl jako svou druhou manželku česko-německou židovku zavražděnou v Treblince
Tři tábory, jeden systém
V rámci operace Reinhard vznikla tři hlavní vyhlazovací centra: Belzec, Sobibor a Treblinka. Jejich hlavním účelem nebylo věznění nebo dlouhodobá nucená práce, ale vraždění deportovaných Židů. Transporty přicházely především z ghett v okupovaném Polsku, později také z dalších částí Evropy.
Globocnik měl nad celou operací politickou a organizační kontrolu. US Holocaust Memorial Museum uvádí, že pod jeho vedením fungovala operace Reinhard od podzimu 1941 do léta 1943 a že jejím výsledkem bylo zavraždění přibližně 1,7 milionu Židů. Přibližně 1,5 milionu z nich bylo zavražděno přímo ve třech hlavních vyhlazovacích centrech, zbytek při souvisejících masových vraždách.
Nacisté přitom nesledovali pouze samotné vraždění. Jedním z cílů bylo také zabavení majetku obětí. Oblečení, peníze, šperky a další věci měly být vytříděny a využity. Globocnikův aparát se tedy podílel i na organizaci konfiskací, které byly nedílnou součástí celého systému. Tohle je jedna z méně známých stránek jeho působení. Operace Reinhard nebyla jen série jednotlivých vražd, měla přesně rozdělené úkoly a lidi, kteří je zajišťovali. Globocnik byl na jednom z nejvyšších míst této struktury.
Jeho vliv nekončil u vyhlazovacích táborů
Globocnik měl navíc velmi blízko i k Majdanku. Jako šéf SS a policie v lublinském distriktu měl podle USHMM na chod tábora neobvykle silný vliv, zejména v souvislosti s operací Reinhard. Majdanek sloužil mimo jiné ke koncentraci lidí určených k nucené práci a byl také místem, kde docházelo k vraždění.
Na podzim roku 1943 se operace Reinhard chýlila ke konci. V listopadu byla v pracovních táborech Lublinské oblasti provedena akce Erntefest. Během dvou dnů tam jednotky Waffen-SS a policie zastřelily přibližně 42 tisíc Židů. Tím byla operace Reinhard uzavřena. Pro Globocnika tím ale válka neskončila.
Z Lublinu do Terstu
Po odchodu z Lublinu byl na podzim 1943 převelen do oblasti kolem Terstu. Stal se vyšším šéfem SS a policie v Operační zóně Jaderské pobřeží. Také zde měl na starosti pronásledování Židů a boj proti partyzánům. Jeho kariéra se tedy nezastavila u polských vyhlazovacích táborů. V Terstu pokračoval také personál, který předtím působil v operaci Reinhard. Německé vedení tím využilo jejich zkušeností z předchozích represivních akcí.
Globocnik už ale konec války nepřečkal jako svobodný muž. V květnu 1945 ho britští vojáci zadrželi v Korutanech. O několik hodin později spáchal spolu se svou ženou sebevraždu. Zemřel 31. května 1945 v Paternionu. Před soudem tak stejně jako řada dalších lidí z nejvyšších pater nacistického aparátu nestanul.
Na Globocnikově příběhu je zajímavé především to, jak rychle se jeho kariéra měnila. Začínal jako rakouský nacistický politik, po anšlusu dostal vysokou funkci, kvůli skandálům o ni přišel a následně získal ještě mnohem důležitější úkol. V Lublinu pak vybudoval aparát, který spojil deportace, vyhlazovací tábory a zabavování majetku do jednoho systému.
Zdroje: autorský článek s využitím
