Článek
Když se dnes řekne hospoda za Rakouska-Uherska, snadno si člověk představí zakouřený lokál, dřevěné stoly, půllitry piva a muže hrající karty. Taková představa není úplně mimo, jenže vystihuje pouze jednu část tehdejší reality. Hostinec byl mnohem praktičtější institucí, než jak bychom si ho představovali podle dnešních měřítek.
V prostředí 19. století totiž nebylo zdaleka tolik míst, která by byla volně přístupná široké veřejnosti a zároveň umožňovala delší neformální setkávání. Hospoda tuto funkci plnila dokonale. Člověk si mohl objednat jídlo nebo pití, sednout si ke stolu a zůstat mezi ostatními lidmi. Tato jednoduchá vlastnost z ní udělala jeden z nejdůležitějších prostorů každodenního společenského života.
Hostinec jako veřejný prostor
Dobový hostinec nebyl jednotný typ podniku. Existovaly obyčejné výčepy, hostince pro řemeslníky a dělníky, zájezdní hostince, restaurace pro movitější klientelu i podniky, které kombinovaly několik funkcí. Ve městech se navíc postupně prosazovaly kavárny, restaurace a další formy pohostinství.
Rozdíly nebyly pouze v cenách. Jednotlivé podniky přitahovaly odlišné skupiny obyvatel. Někde se hrály karty a především pilo pivo, jinde bylo možné v klidu povečeřet, přečíst noviny a diskutovat. Větší podniky mohly mít sály určené pro plesy, koncerty, přednášky nebo divadelní představení. Historické prameny z Českých Budějovic například popisují takové rozdělení hostinců a jejich využití pro kulturní a společenské akce.
Před hospodou se daly sehnat informace, člověk ani nemusel chodit dovnitř
To je důležitý rozdíl oproti představě hospody jako čistě konzumního podniku. Hostinec byl zároveň místem, kde se člověk dostával k informacím. Noviny nebyly samozřejmostí v každé domácnosti a jejich čtení v hospodě představovalo levný způsob, jak se seznámit s aktuálním děním. Ještě důležitější však byla samotná diskuse. Zpráva přečtená v novinách mohla být během několika minut předmětem rozhovoru celého stolu. Hospoda tak fungovala jako svého druhu neformální informační síť.
Tady se řešila politika
Význam hostinců ještě vzrostl s politickým a národním probouzením české společnosti. V první polovině 19. století se hospody a další pohostinské podniky stávaly místy, kde se scházeli čeští vlastenci a kde se šířily knihy, noviny a další vlastenecké materiály. Později se na ně stále výrazněji navázal spolkový život. Studie například popisuje hospodu jako jeden z důležitých veřejných prostorů pro komunikaci v češtině a rozvoj české kultury a národních citů.
Nebyla to náhoda. Hospoda nabízela něco, co bylo pro vznikající občanskou společnost zásadní: pravidelné místo, kde se lidé mohli setkávat bez nutnosti vlastnit reprezentativní dům nebo mít vlastní kancelář. Spolky si proto v hostincích často pronajímaly místnosti. Konaly zde schůze výborů, valné hromady, pravidelná setkání členů, přednášky, besedy, večírky, plesy nebo divadelní představení. Hostinec se tak stal fyzickou infrastrukturou občanského života. Bez něj by řada menších spolků jen obtížně fungovala.
V některých městech tento vývoj získal dokonce národnostní rozměr. V Českých Budějovicích se ve druhé polovině 19. století začaly hostince výrazněji dělit na české a německé a jednotlivé podniky navštěvovali lidé podle národnostního prostředí. Hospoda tedy nebyla pouze místem, kde se národní identita diskutovala, v některých případech ji pomáhala přímo vytvářet.
Z hospody se mohl stát klub
Dnes bychom některé tehdejší hostince mohli přirovnat ke kombinaci hospody, kulturního domu, spolkové klubovny a komunitního centra. Samozřejmě ne každý podnik poskytoval všechny tyto služby, ale hranice mezi jednotlivými funkcemi byla mnohem méně pevná než dnes.
Hostinec mohl přes den sloužit jako místo pro běžné stravování a večer se jeho místnost změnila v prostor schůze spolku. O víkendu zde mohl probíhat ples nebo taneční zábava a při jiné příležitosti přednáška. V některých podnicích se hrálo divadlo, jinde loutkové představení nebo hudební produkce.
Velmi dobře je tento vývoj vidět například v Opavě. Podle Národního zemědělského muzea se tam po zavedení živnostenského řádu a odstranění starého systému propinace ve druhé polovině 19. století počet pohostinských živností prudce zvýšil. Z přibližně dvou desítek pohostinství na počátku století se počet podniků do roku 1896 přiblížil dvěma stovkám. Lokály přitom fungovaly jako přirozené zázemí mnoha spolků a významně ovlivňovaly kulturní a společenský život města. To není jen zajímavá statistika. Ukazuje, jak moc se s proměnou městské společnosti měnila i role hospody.
Vídeňský řízek s opečeným bramborem je klasickým jídlem vídeňské kuchyně, která je převážně založena na kuchařské tradici Rakousko-Uherské monarchie
Velkou změnu přinesla industrializace
S růstem měst a průmyslu se měnil také okruh lidí, kteří hospody využívali. Do měst přicházeli dělníci, řemeslníci, obchodníci, úředníci i studenti. Lidé se stěhovali za prací a často se potřebovali začlenit do nového prostředí. Hospoda byla přirozeným místem, kde se takové sociální vazby vytvářely.
Zvlášť dobře to lze sledovat v průmyslových oblastech. V Moravské Ostravě se například na konci 19. století v okolí některých hostinců soustřeďoval dělnický a sociálnědemokratický život. Hostinec U Slunce byl podle odborné studie místem veřejných akcí dělnických spolků. Hospoda tak získávala další rozměr. Nebyla jen místem setkání lidí, kteří se už znali. Mohla pomáhat vytvářet nové komunity.
Hostinský nebyl jen člověk za výčepem
Významnou postavou byl samozřejmě samotný hostinský. Úspěšný hospodský musel být nejen obchodník, ale často také člověk, který dokázal vycházet s velmi rozdílnými zákazníky. Někteří hostinští se dostávali do širšího veřejného života a jejich podniky se stávaly známými místy společenského dění. Příkladem je pražský hostinský Petr Fastr, který se v 19. století zapojil i do českého národního hnutí. Jiní hostinští podporovali studenty, literáty nebo vlastenecké aktivity.
Hostinský navíc často věděl, co se v okolí děje. Zákazníci přicházeli s novinkami, někdo něco zaslechl na trhu, jiný přinesl zprávy z města nebo z cest. Hospoda proto fungovala také jako místo neformálního předávání informací. V době před rozšířením telefonu, rozhlasu a moderních elektronických médií to nebyla zanedbatelná věc.
Ani pivo nebylo samozřejmostí, jak si dnes představujeme
Zajímavou změnou prošlo také samotné fungování trhu s pivem a alkoholem. Dlouho existovalo takzvané propinační právo, které poskytovalo oprávněným subjektům výhradní právo vyrábět a čepovat pivo či vyrábět a prodávat kořalku v určité oblasti. V českých zemích se o jeho odstranění intenzivně diskutovalo v 19. století. Roku 1868 projednával český zemský sněm návrh na jeho zrušení a dobový stenografický záznam přímo definuje propinační právo jako výhradní právo vyrábět a čepovat pivo a vyrábět a prodávat kořalku v určitém okrsku.
Jeho odstranění znamenalo zásadní změnu konkurenčního prostředí. Vývoj pohostinských živností v dalších desetiletích pak souvisel nejen s růstem měst, ale také s proměnou podnikatelského prostředí. Příklad Opavy ukazuje, jak výrazně počet pohostinských podniků ve druhé polovině 19. století narůstal. Hospoda se tak postupně stávala součástí modernějšího městského trhu.
Ne všude se ale chodilo do stejné hospody
Představa jedné univerzální „české hospody“ je zavádějící. Sociální rozdíly byly výrazné. Jiný podnik navštěvovali dělníci, jiný měšťané a jiný příslušníci vyšších vrstev. Vedle hospod existovaly kavárny, restaurace, hotely a další podniky. Rozhodovalo také město, region, národnostní prostředí a konkrétní klientela. V některých lokalitách se hostince stávaly centry českého společenského života, jinde zase německého. Výrazné rozdíly byly také mezi velkými městy a venkovem.
Proto nelze jednoduše říct, že „takto vypadala každá hospoda za Rakouska-Uherska“. Přesnější je chápat hostinec jako pružnou instituci, která se přizpůsobovala lidem, kteří ji využívali. To všechno ale neznamená, že bychom měli romantizovat tehdejší hospody jako idylická komunitní centra. Alkohol byl jejich zásadní součástí a právě s jeho konzumací souvisela řada konfliktů, problémů a kriminality.
Výzkum hospodského života ve Vídni a Dolním Rakousku v letech 1800–1850 například ukazuje hostinec současně jako prostor každodenní komunikace, zábavy a sociální interakce, ale také jako místo konfliktů, mocenských střetů a kriminality. Hospoda proto nebyla ani rájem společenského života, ani pouze „doupětem opilců“. Byla zkrátka jedním z míst, kde se koncentroval každodenní život společnosti se všemi jeho pozitivními i negativními stránkami.
Místo, kde bylo vidět, jak se společnost mění
V tom spočívá její historický význam. Hospoda zachycovala proměnu společnosti často rychleji než oficiální instituce. Když rostla města, měnily se hostince. Když vznikaly spolky, potřebovaly místnosti v hostincích. Když sílilo národní hnutí, objevovaly se české a německé podniky. Když se rozvíjelo dělnické hnutí, hostince se stávaly místy jeho schůzí. Když rostla nabídka zboží a konkurence, měnila se i podoba pohostinství.
Na konci existence Rakouska-Uherska už proto hospoda nebyla starým typem výčepu. V mnoha městech představovala propracovaný společenský prostor, kde se potkávali lidé, kteří by se jinak možná vůbec nesetkali. Proto má její historie větší význam, než by se mohlo na první pohled zdát. U piva se neřešilo pouze to, co bude k večeři. Probíraly se noviny, práce, obchod, sousedské spory, kultura, spolky i politika. Z některých stolů se rodily spolky, z jiných politické názory a někdy také konflikty, které přesahovaly hranice jednoho lokálu.
Hospoda za Rakouska-Uherska tedy nebyla jen místem, kam se chodilo pít. Byla jedním z prostorů, v nichž se moderní městská společnost učila spolu mluvit, organizovat se a vytvářet vlastní veřejný život.
Časová osa vzestupu hostinců
- 1800–1850 – Hostince ve Vídni a Dolním Rakousku fungují jako významné prostory každodenní komunikace, zábavy a sociálních kontaktů, ale také jako místa konfliktů a kriminality.
- První polovina 19. století – Hospody v českých zemích získávají význam jako místa setkávání českých vlastenců a šíření české kultury a národního vědomí.
- 1848 – Revoluční rok výrazně rozšiřuje politický život v habsburské monarchii a veřejný prostor získává nový význam.
- 1859 – V Rakouské říši je vydán nový živnostenský řád, který ruší poslední zbytky cechovních omezení a zavádí liberálnější rámec pro podnikání.
- 60. léta 19. století – Hostince se stále výrazněji propojují se spolkovým životem; vznikají zde pravidelné schůze, besedy, kulturní podniky a další společenské aktivity.
- 1867 – Rakousko-uherské vyrovnání vytváří dualistickou monarchii.
- 1868 – Český zemský sněm projednává zrušení propinačního práva, tedy starého výhradního práva vyrábět a čepovat pivo a vyrábět a prodávat kořalku v určité oblasti.
- 1868–1870 – V Čechách probíhají masová politická shromáždění známá jako tábory lidu; hospody a hostince přitom představují důležité zázemí politického a spolkového života.
- Druhá polovina 19. století – Ve městech se pohostinství rychle rozšiřuje a více diferencuje podle klientely, společenského postavení a národnostního prostředí.
- 1895 – V Českých Budějovicích je založen Český akciový pivovar, pozdější Budějovický Budvar; v místním prostředí se dále prohlubuje vazba mezi pivovary, hostinci a národnostně rozděleným společenským životem.
- 1896 – V Opavě se počet pohostinských živností blíží dvěma stovkám, což dobře ilustruje prudký rozvoj pohostinství ve městech na konci 19. století.
- Konec 19. století – Hostince jsou běžným zázemím politických, kulturních, dělnických, vlasteneckých a dalších spolků.
- 1918 – Zánik Rakouska-Uherska přináší změnu politických poměrů, nikoli však konec společenské role hospod. Mnohé funkce, které si vytvořily v předchozích desetiletích, pokračují v novém československém prostředí.
Zdroje: autorský článek s využitím
