Článek
Komediální talent Jaroslavy Hanušové (†66) byl pro české diváky velkým objevem. Žena, která původně pracovala jako učitelka v mateřské škole, se díky náhodě stala jednou z nejvýraznějších tváří televizní zábavy. Její „Jaruš“ z pořadu Možná přijde i kouzelník baví diváky dodnes a připomíná, že někdy stačí jediná příležitost, aby se zrodila nezapomenutelná herecká hvězda.
Neznámá žena vedle slavných komiků
Když se na začátku osmdesátých let objevil na obrazovkách Československé televize zábavný pořad Možná přijde i kouzelník, jeho tvůrci ještě netušili, že vytvářejí jeden z nejpopulárnějších televizních formátů své doby. Kombinace skečů, hudby a absurdního humoru si rychle získala obrovské množství diváků. Vedle známých komiků se v něm objevila i žena, kterou tehdy znal jen málokdo. Jmenovala se Jaroslava Hanušová. Právě ona se však postupně stala jednou z nejvýraznějších postav celého pořadu.
Narodila se 25. února 1949 v Praze. Už jako studentku ji lákalo divadlo a vystupování, na střední škole proto navštěvovala dramatický kroužek. Právě tam se seznámila s Jiřím Lábusem, který byl stejně jako ona nadšený pro herectví. „Měla úžasný dar humoru a klamala tělem. Vypadala jako domovnice, ale byla nesmírně sečtělá a inteligentní,“ říkal o ní Lábus. Přestože ji hraní bavilo, po maturitě se rozhodla pro úplně jinou cestu a nastoupila na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po několika letech však zjistila, že studium práva není to, co by chtěla dělat celý život. Studium proto ukončila a začala pracovat jako učitelka v mateřské škole.
„Jaruš“ neměla konkurenci
U dětí strávila několik let a zdálo se, že její profesní dráha je jasně daná. V té době už měla rodinu a věnovala se hlavně výchově dětí. Právě v tomto období však přišla nabídka, která její život obrátila naruby. Když vznikal pořad Možná přijde i kouzelník, tvůrci dlouho hledali herečku, která by dokázala vytvořit komediální dvojici s Jiřím Lábusem. Ten si nakonec vzpomněl na svou dávnou spolužačku z dramatického kroužku. Hanušová sice nebyla profesionální herečkou, ale měla přirozený smysl pro humor a dokázala reagovat spontánně.
Zpočátku váhala, protože si nebyla jistá, zda takovou výzvu zvládne. Nakonec ale nabídku přijala a brzy se ukázalo, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí jejího života. Postava svérázné a někdy až rázně upřímné manželky, které diváci začali říkat jednoduše „Jaruš“, si získala okamžitou popularitu. Hanušová dokázala vytvořit komediální postavu, která působila naprosto přirozeně. Její humor nebyl přehrávaný ani strojený, spíš připomínal obyčejné situace ze života.
Srstka ji málem udusil
Na natáčení se rychle sžila s ostatními členy hereckého týmu. Vedle Jiřího Lábuse patřili mezi hlavní tváře pořadu také Oldřich Kaiser nebo Zdeněk Srstka. Právě se Srstkou vytvořila několik nezapomenutelných scén a písňových čísel. Jedno z nich se málem změnilo v nečekané drama. Při natáčení slavného duetu Čau lásko se totiž Srstka do role tak vžil, že se štáb chvíli obával, aby svou kolegyni v zápalu hry opravdu neudusil. Nakonec se vše vyřešilo smíchem a historka se později stala legendou mezi členy štábu.
Úspěch pořadu otevřel Jaroslavě Hanušové dveře do filmu i televizních seriálů. Přestože většinou dostávala vedlejší role, dokázala je proměnit v zapamatovatelné postavy. Objevila se například ve filmu Velká sázka o malé pivo a později také v komedii Slunce, seno, erotika. Zcela odlišnou polohu ukázala v dramatu Requiem pro panenku, kde ztvárnila přísnou a krutou vychovatelku v dívčím ústavu. Tato role ukázala, že není jen komediální herečkou, ale dokáže přesvědčivě zahrát i vážné a temné postavy.
Diváci si ji pamatují také ze seriálu Život na zámku, který režíroval její manžel Jaroslav Hanuš. S ním měla tři děti a dlouho se zdálo, že jejich rodinný život je spokojený. Herečka si představovala, že až děti vyrostou, budou mít s manželem více času jeden na druhého. Osud však jejich vztahu nepřál a manželství se nakonec rozpadlo. Pro Hanušovou to byla velká rána, s níž se vyrovnávala jen velmi těžko a hodně trpěla.
Amputace obou nohou
V dalších letech ji navíc začaly trápit vážné zdravotní problémy. Trpěla cukrovkou, která postupně způsobovala stále větší komplikace. Nemoc se nakonec zhoršila natolik, že lékaři museli přistoupit k amputaci jedné nohy a později i druhé. Herečka tak zůstala odkázaná na invalidní vozík. „Je to kamarádka a ta její strašná tragédie není hodna ani ďábla! Ale Jaruš je velký držák a určitě to zvládne,“ přál si Jiří Lábus.
Herečka nezůstala sama. Velkou oporou jí byly její děti i přátelé z herecké branže. Když potřebovala speciální vozík, uspořádali kolegové dokonce veřejnou sbírku, aby jí pomohli. Hanušová se snažila bojovat. „Nemám nohy, ale jinak se cítím zdravá,“ glosovala to s humorem sobě vlastním. Nakonec ale byly zdravotní komplikace stále vážnější.
Dne 22. února 2016 její životní příběh skončil. Jaroslava Hanušová zemřela v Praze na celkové selhání organismu, jen několik dní před svými sedmašedesátými narozeninami. Přestože její život provázely i těžké chvíle, v paměti diváků zůstává především jako žena, která dokázala rozdávat radost a smích. Její „Jaruš“ z Kouzelníka totiž patří k postavám, které si české publikum bude pamatovat ještě dlouho.
Zdroje: blesk.cz, zeny.iprima.cz, idnes.cz, cnn.iprima.cz, super.cz
