Článek
V noci z 22. na 23. března 1994 panoval na moskevském letišti Šeremeťjevo běžný provoz. Airbus A310-304 společnosti Aeroflot se připravoval na pravidelný let SU593 do Hongkongu. Na palubě bylo 63 cestujících a 12 členů posádky. Většinu pasažérů tvořili obchodníci, turisté i zaměstnanci zahraničních firem cestující do rychle se rozvíjejícího asijského velkoměsta. Nikdo z nich nemohl tušit, že se za dveřmi kokpitu odehrává něco, co odporovalo všem bezpečnostním předpisům.
Kapitán chtěl dětem splnit sen
Velitelem letu byl zkušený pilot Jaroslav Kudrinskij, který měl za sebou tisíce nalétaných hodin. Airbus A310 patřil mezi nejmodernější letadla ve flotile Aeroflotu a kapitán byl na možnost létat se západním strojem náležitě hrdý. Tentokrát s sebou navíc na služební cestu vzal své dvě děti, dvanáctiletou dceru Janu a patnáctiletého syna Eldara. Pro oba šlo o první cestu do zahraničí.
Po dosažení cestovní výšky se rozhodl udělat něco, co tehdy sice nebylo zcela výjimečné, ale rozhodně to bylo v rozporu s předpisy. Pozval děti do kokpitu. Nejprve si na kapitánovo sedadlo sedla Jana. Letadlo letělo na autopilota, takže se řízení pouze lehce dotýkala a nic se nedělo. Posádka se usmívala, povídala si a atmosféra připomínala spíš rodinný výlet než profesionální let na trase dlouhé téměř sedm tisíc kilometrů.
Airbus A310 společnosti Aeroflot
Když si místo v kapitánově sedačce vyzkoušela dcera, přišla řada na Eldara. Chlapec se posadil před řízení a fascinovaně sledoval přístroje kolem sebe. Otec mu vysvětloval, jak letadlo funguje, a dovolil mu držet volant řízení. Věřil, že autopilot má vše pevně pod kontrolou. Tady se začal psát příběh jedné z nejtragičtějších leteckých nehod devadesátých let.
Airbus uměl něco, co si posádka neuvědomila
Kolem letu Aeroflot 593 dodnes koluje rozšířený mýtus, že syn kapitána jednoduše vypnul autopilota. Ve skutečnosti byla situace mnohem složitější. Airbus A310 používal systém, který umožňoval pilotovi překonat sílu autopilota. Pokud někdo několik desítek sekund vyvíjel dostatečný tlak na volant řízení, autopilot se částečně odpojil pouze v jedné ose – v řízení náklonu letadla. Ostatní funkce však zůstaly aktivní. Letadlo tedy stále udržovalo výšku i kurz podle navigace, ale náklon už neřídilo automaticky.
Tato vlastnost měla pilotům umožnit jemné zásahy do řízení bez úplného vypnutí autopilota. V praxi ale znamenala jednu velkou nevýhodu, posádka si částečného odpojení nemusela vůbec všimnout, a to se stalo osudným. Eldar začal volantem jemně otáčet doprava. Nechtěl letadlo řídit, pouze zkoušel, jaký odpor řízení klade. Síla, kterou vyvinul, ale překročila hranici potřebnou k odpojení řízení náklonu. Na přístrojích se sice změnil režim autopilota, jenže změna byla nenápadná a v kokpitu nezaznělo výrazné akustické varování. Piloti dál věřili, že autopilot letadlo plně ovládá.
Letadlo se začalo nepozorovaně stáčet
Airbus se nejprve naklonil jen o několik stupňů. Tak malý náklon nikdo nepovažoval za nebezpečný. Letadlo navíc stále letělo klidně a cestující v kabině si ničeho nevšimli. Jenže náklon se pomalu zvětšoval. Autopilot se stále snažil udržet naprogramovanou trasu, ale protože už neovládal křidélka, začal situaci kompenzovat jinými řídicími plochami. Výsledkem byla stále ostřejší zatáčka doprava.
Když náklon překročil přibližně třicet stupňů, začalo letadlo zrychlovat a ztrácet stabilitu. První důstojník se podíval na přístroje a překvapeně poznamenal, že se letadlo nějak podivně stáčí. V tu chvíli si kapitán uvědomil, že něco není v pořádku a okamžitě vyzval syna, aby pustil řízení. Jenže bylo pozdě.
Během několika sekund se situace změnila
Jakmile se kapitán pokusil převzít řízení, Airbus už byl v náklonu přes 45 stupňů. Autopilot se snažil udržet výšku, a proto zvedal příď stále výš. To mělo nečekaný důsledek, rychlost začala prudce klesat. Piloti si najednou uvědomili, že letadlo přestává reagovat běžným způsobem. Motory sice pracovaly normálně, ale křídla už nevytvářela dostatečný vztlak, Airbus se dostal do aerodynamického přetažení. V kokpitu se rozezněla výstraha a během několika okamžiků přešlo letadlo z klidného letu do prudkého pádu.
Okamžik, kdy se Airbus dostal do přetažení, znamenal začátek dramatického boje s časem. Přestože letadlo ztratilo stabilitu, piloti se nevzdávali. Z hlasového záznamníku z kokpitu je patrné, že si až nyní plně uvědomili rozsah problému. V kokpitu se během několika sekund změnila poklidná atmosféra v horečnou snahu získat kontrolu nad strojem.
Kapitán Jaroslav Kudrinskij odstrčil syna z pilotního sedadla a snažil se letadlo vyrovnat. Přetížení však bylo tak silné, že se do své sedačky dostával jen obtížně. Současně se první důstojník pokoušel pochopit, proč Airbus reaguje jinak, než očekával. Posádka totiž stále nevěděla, že příčinou celé situace bylo částečné odpojení autopilota, nikoliv technická závada.
Naděje trvala jen pár vteřin
Airbus se mezitím prudce propadal. Přetížení se během několika okamžiků změnilo z kladných hodnot na záporné a v mezi cestujícími zavládla panika. Lidé, kteří ještě před chvílí spali nebo sledovali film, byli náhle vymrštěni ze sedadel. Nezajištěná zavazadla létala kabinou a ozýval se křik. Někteří cestující si pravděpodobně ani nestačili uvědomit, co se děje.
Po prudkém pádu se posádce podařilo udělat něco, co mnozí odborníci dodnes označují za mimořádný pilotní výkon. Airbus dokázala ze střemhlavého letu vybrat. Letadlo přestalo ztrácet výšku a na krátký okamžik se zdálo, že mají piloti situaci pod kontrolou. Jenže stroj se nacházel v extrémně nestabilním režimu. Rychlost prudce narostla a následně opět rychle klesala. Piloti museli během několika sekund dělat rozhodnutí, na která mají posádky při běžném letu celé minuty.
Ve snaze zastavit klesání zatáhli za řízení příliš prudce. Airbus znovu přešel do vysokého úhlu náběhu, ztratil vztlak a dostal se do druhého přetažení. Tentokrát už letěl příliš nízko na to, aby bylo možné situaci znovu zachránit. Vyšetřovatelé později konstatovali, že mezi prvním přetažením a nárazem do země uplynuly přibližně tři minuty. Během této krátké doby se posádka několikrát přiblížila tomu, že letadlo zachrání. Osudným se ale stal nedostatek výšky.
Náraz nepřežil nikdo
Ve 00:58 místního času narazil Airbus A310 vysokou rychlostí do zasněženého svahu pohoří Kuzněcký Alatau v ruské Kemerovské oblasti. Letadlo bylo při nárazu prakticky zničeno a trosky se rozletěly po zalesněném horském terénu. Na palubě zahynulo všech 75 lidí – 63 cestujících a 12 členů posádky. Kvůli odlehlému místu dopadu se záchranáři dostávali na místo jen velmi obtížně. Husté lesy, hluboký sníh a členitý terén komplikovaly pátrání i vyprošťování těl. Už první průzkum ale potvrdil, že nikdo nemohl katastrofu přežít.
Krátce po nehodě se začaly objevovat spekulace o technické závadě nebo selhání autopilota. Aeroflot navíc odmítal připustit, že by v kokpitu byly děti kapitána. Oficiální představitelé společnosti tvrdili, že posádka dodržovala všechny předpisy a příčina nehody zatím není známá. Situace se změnila až po vyhodnocení hlasového zapisovače. Vyšetřovatelé na něm jasně rozpoznali dětské hlasy i rozhovor kapitána se synem a dcerou. Bylo zřejmé, že děti seděly na pilotních sedačkách a minimálně syn držel řízení ve chvíli, kdy došlo k částečnému odpojení autopilota.
Zveřejnění přepisu z kokpitu vyvolalo po celém světě obrovský rozruch. Pro mnoho lidí bylo nepředstavitelné, že zkušený kapitán dovolil dětem manipulovat s řízením dopravního letadla s desítkami cestujících na palubě.
Vyšetřování odhalilo více než jen chybu kapitána
Mezistátní letecký výbor (MAK), který nehodu vyšetřoval, označil za hlavní příčinu katastrofy porušení bezpečnostních předpisů ze strany kapitána. Tím, že pustil děti do kokpitu a dovolil synovi vyvíjet sílu na řízení, vytvořil situaci, která by za normálních okolností vůbec nemohla nastat.
Vyšetřovatelé však upozornili i na další důležitý faktor. Airbus A310 umožňoval částečné odpojení autopilota, aniž by piloti dostali dostatečně výrazné varování. Posádka proto několik desítek sekund netušila, že letadlo už není řízeno tak, jak očekává. A zpožděná reakce znamenala, že se Airbus dostal do stále většího náklonu, až přešel do přetažení.
Výrobce Airbus po nehodě upravil výcvik pilotů a začal mnohem více zdůrazňovat chování autopilota v podobných situacích. Změnily se také postupy při seznamování posádek s jednotlivými režimy automatického řízení. Samotná nehoda se dodnes používá při výcviku pilotů jako příklad toho, jak nebezpečná může být kombinace lidské chyby, nedostatečné znalosti automatických systémů a porušení základních bezpečnostních pravidel. Katastrofa letu Aeroflot 593 dodnes zůstává jedním z nejtragičtějších důkazů, že i zkušená posádka může během několika minut ztratit kontrolu nad moderním dopravním letadlem.
Časová osa tragédie
- 22. března 1994, večer – Airbus A310-304 společnosti Aeroflot (let SU593) odlétá z moskevského letiště Šeremeťjevo do Hongkongu. Na palubě je 63 cestujících a 12 členů posádky, celkem 75 lidí.
- Po dosažení cestovní výšky – Kapitán Jaroslav Kudrinskij pozve do kokpitu své dvě děti. Nejprve si na jeho místo sedá dvanáctiletá dcera Jana, poté patnáctiletý syn Eldar.
- Krátce poté – Eldar působí silou na volant řízení. Autopilot se částečně odpojí v ose náklonu, aniž si toho posádka okamžitě všimne. Letadlo se začne pomalu stáčet doprava.
- O několik desítek sekund později – Náklon přesáhne bezpečné hodnoty. Posádka přebírá řízení, ale Airbus se dostává do aerodynamického přetažení (stallu) a přechází do prudkého klesání.
- Následující přibližně tři minuty – Piloti dokážou letadlo jednou vybrat, při následném manévru jej ale znovu přetáhnou. Tentokrát už nemají dostatečnou výšku k úspěšnému zotavení.
- 23. března 1994, 00:58 místního času – Airbus A310 naráží do pohoří Kuzněcký Alatau nedaleko Meždurečensku na Sibiři. Zahyne všech 75 lidí na palubě.
- Po nehodě – Aeroflot nejprve popírá, že byly v kokpitu děti. Analýza hlasového zapisovače (CVR) ale jejich přítomnost jednoznačně potvrzuje.
- Závěrečná zpráva vyšetřování – Mezistátní letecký výbor (MAK) označuje za hlavní příčinu katastrofy porušení předpisů ze strany posádky a nepochopení režimu částečného odpojení autopilota.
Zdroje: autorský článek s využitím
