Článek
Atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho změnil psychologii celého Západu. Ve skutečných dějinách nešlo jen o smrt populárního prezidenta. Šlo o okamžik, kdy Spojené státy přišly o část poválečného optimismu. Šedesátá léta se po Dallasu postupně proměnila z období víry v budoucnost v éru chaosu, protestů, války a hluboké nedůvěry.
Kennedyho mandát by byl obrovský
Představme si ale jiný scénář. Limuzína v Dallasu projede o několik metrů rychleji, střela mine cíl nebo Kennedy utrpí pouze lehké zranění. Prezident přežije a Amerika sleduje dramatické záběry prezidenta, který unikl smrti. Taková událost by okamžitě změnila politickou atmosféru v celé zemi. Kennedy byl už před atentátem mimořádně populární, ale přežití pokusu o vraždu by z něj udělalo téměř nedotknutelnou politickou postavu. Veřejnost by kolem něj vytvořila atmosféru národní jednoty a patriotismu.
Volby v roce 1964 by pravděpodobně dopadly ještě jednoznačněji než ve skutečných dějinách. Republikán Barry Goldwater by proti prezidentovi, který přežil atentát, jen těžko hledal šanci. Kennedy by vstoupil do druhého funkčního období s obrovským mandátem a silnější politickou pozicí než kdykoli předtím. Právě zde však začíná nejdůležitější otázka celé alternativní historie.
Památník Johna F. Kennedyho od Neila Esterna na náměstí Grand Army Plaza v New Yorku
Jak by Kennedy naložil s Vietnamem?
Vietnam byl totiž událostí, která zásadně změnila Spojené státy. Ve skutečných dějinách Lyndon B. Johnson postupně vyslal do jihovýchodní Asie stovky tisíc amerických vojáků. Konflikt se proměnil v dlouhou a vyčerpávající válku, která rozdělila společnost, zničila důvěru veřejnosti ve vládu a vytvořila atmosféru cynismu, která poznamenala celou další generaci.
Historici se dodnes přou, zda by Kennedy postupoval stejně. Na jedné straně nebyl pacifista. Tvrdě vystupoval proti komunismu a během svého prezidentství navýšil počet amerických vojenských poradců ve Vietnamu. Na straně druhé ho kubánská raketová krize výrazně změnila.
Po roce 1962 začal být mnohem opatrnější vůči armádě i tajným službám. Uvědomil si, jak blízko byl svět jaderné válce. Jeho slavný mírový projev na American University v roce 1963 ukazoval, že začíná přemýšlet jinak než většina politiků studené války. Je proto možné, že by se Kennedy vyhnul masivní eskalaci konfliktu. Pravděpodobně by Vietnam úplně neopustil, ale mohl by odmítnout scénář rozsáhlé pozemní války. A právě tady by se dějiny mohly změnit nejvýrazněji.
Lyndon B. Johnson by nikdy nebyl prezident
Bez traumatické války ve Vietnamu by americká společnost pravděpodobně nebyla tak rozdělená. Ve skutečných dějinách vznikly masové protiválečné protesty, generační konflikty a obrovská nedůvěra vůči státu. Mladá generace začala vnímat vládu jako instituci, která systematicky lže.
Kdyby k rozsáhlé válce nedošlo, Amerika mohla vstoupit do sedmdesátých let psychologicky stabilnější. Neznamenalo by to svět bez konfliktů, ale atmosféra společnosti by byla jiná. Menší část veřejnosti by propadla radikalismu a možná by nevznikla ani tak silná kontrakulturní revoluce.
Změnil by se také vývoj americké politiky. Lyndon B. Johnson by se pravděpodobně nikdy nestal prezidentem. Tím by mohlo dojít ke zpomalení některých sociálních reforem, protože Johnson byl mimořádně schopný domácí politik a architekt programu Great Society. Na druhou stranu by Amerika možná nebyla tak vyčerpaná zahraniční válkou. Místo obrovských vojenských výdajů by část energie mohla směřovat do ekonomiky, vědy a kosmického programu.
Pokud by Kennedy přežil, dějiny se mohly ubírat jiným směrem
Jak by to bylo s Nixonem?
Zajímavý je i možný osud Roberta Kennedyho. Ve skutečných dějinách se stal symbolem odporu proti válce a chaosu konce šedesátých let. Pokud by však jeho bratr přežil a Vietnam se nerozrostl do katastrofálních rozměrů, Robert Kennedy možná nikdy nevstoupí do dramatické prezidentské kampaně roku 1968.
To by mohlo změnit celé další směřování Demokratické strany. Dynastie Kennedyů by možná hrála v americké politice mnohem větší roli i během sedmdesátých let. Velmi pravděpodobně by se změnil také osud Richarda Nixona. Nixon využil ve skutečných dějinách chaosu, strachu z protestů a rozdělení společnosti. Jeho politika „zákona a pořádku“ fungovala právě proto, že velká část Američanů měla pocit, že země ztrácí kontrolu sama nad sebou.
Bez hlubokého traumatu Vietnamu by Nixon možná nikdy nezískal dostatečně silnou podporu k vítězství. Pokud by se nestal prezidentem, pravděpodobně by nikdy nedošlo ani k aféře Watergate, která definitivně zničila důvěru veřejnosti v americkou politiku.
Největší změna mohla být psychologická
Kennedyho přežití by mohlo ovlivnit i vztahy se Sovětským svazem. Po kubánské raketové krizi totiž Kennedy i Nikita Chruščov pochopili, že přímá konfrontace může skončit jadernou katastrofou. Je možné, že by Kennedy pokračoval v opatrném uvolňování vztahů mezi Východem a Západem. Studená válka by samozřejmě neskončila, ale mohla by mít méně agresivní podobu.
Největší změna by však možná nebyla vojenská ani politická. Mohla by být psychologická. Atentát na Kennedyho se stal jedním ze symbolů ztráty americké nevinnosti. Ve skutečných dějinách po něm následoval Vietnam, atentáty na Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho, násilné protesty i Watergate. V očích mnoha Američanů se stát proměnil v nedůvěryhodnou instituci.
Kdyby Kennedy přežil, možná by tento proces nebyl tak rychlý ani tak hluboký. Amerika by si mohla déle zachovat víru v budoucnost, technologický pokrok a vlastní instituce.
Atentát nezměnil jen politiku
To neznamená, že by Kennedy vytvořil ideální svět. Měl své slabiny, podporoval tvrdé operace CIA a často jednal pragmaticky. Je také možné, že by nakonec Vietnam stejně eskaloval a studená válka pokračovala téměř stejným způsobem.
Rozdíl však mohl spočívat v jeho schopnosti učit se z krizí. Po kubánské raketové krizi už Kennedy nebyl stejným prezidentem jako na začátku mandátu. Začal více chápat limity vojenské síly i rizika ideologické konfrontace.
Právě proto je tato alternativní historie tak fascinující. Nejde pouze o otázku, zda by přežil jeden člověk. Jde o otázku, zda by Spojené státy nezůstaly méně cynickou, méně rozdělenou a psychologicky stabilnější společností. Atentát v Dallasu totiž nezměnil jen politiku. Změnil způsob, jakým Amerika začala vnímat sama sebe.
Časová osa alternativní historie
1963
John F. Kennedy přežije atentát v Dallasu a jeho popularita prudce roste.
1964
Kennedy s velkým náskokem vítězí v prezidentských volbách.
1965
Administrativa odmítá rozsáhlou eskalaci války ve Vietnamu.
1966
Dochází k opatrnému zlepšování vztahů mezi USA a Sovětským svazem.
1967
Kennedy prosazuje výraznější reformy občanských práv.
1968
Spojené státy nezažívají tak masivní protiválečné protesty jako ve skutečné historii.
1969
Po skončení Kennedyho mandátu nastupuje umírněnější politická generace.
70. léta
Americká společnost zůstává méně polarizovaná a důvěra ve stát neklesá tak dramaticky.
1980
Studená válka pokračuje, ale Spojené státy vstupují do osmdesátých let jako stabilnější a sebevědomější společnost.
Zdroje: autorský článek s využitím
