Článek
Když 8. května 1945 skončila druhá světová válka, Československo slavilo osvobození. Po šesti letech nacistické okupace panovala obrovská úleva, ale také hluboká nenávist vůči Němcům. V pohraničí i ve vnitrozemí začaly okamžitě vznikat Revoluční gardy, improvizované ozbrojené skupiny a místní hlídky, které často jednaly bez kontroly státu. V této atmosféře kolektivní pomsty došlo u Dobronína na Jihlavsku k brutální vraždě německých civilistů.
Revoluční gardy hledaly „nespolehlivé živly“
Masakr se odehrál pravděpodobně 19. května 1945, tedy jen několik dní po skončení války. Podle historiků byli němečtí obyvatelé Dobronína a okolního Německého Šicendorfu vyvedeni na louku Budínka, kde byli ubiti zemědělskými nástroji. Dobronín přitom nebyl klasickou sudetskou obcí. Před válkou zde vedle sebe žili Češi i Němci a vztahy mezi nimi byly dlouhé roky relativně běžné. Okupace ale všechno změnila.
Po roce 1938 začalo české obyvatelstvo vnímat značnou část sudetských Němců jako podporovatele Hitlera. Mnoho českých rodin přišlo během války o majetek nebo příbuzné a po osvobození se touha po odplatě rychle šířila i mezi obyčejnými lidmi.
Pohled na louku, kde k masakru došlo
Historici upozorňují, že květen 1945 byl obdobím téměř úplného chaosu. Československý stát se teprve obnovoval, policie prakticky nefungovala a místní Revoluční gardy často rozhodovaly samy. „Revoluční grady ovlivňovaly nejen ryze bezpečnostní věci, ale zasahovaly i do soužití lidí, když v pohraničí vytipovávaly „nespolehlivé živly“, a zejména se zapojily i do různých protiněmeckých akcí - v květnu, červnu 1945,“ vysvětloval Matěj Spurný z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Smrt na louce Budínka
Právě tehdy se podle svědectví konala v Dobroníně první poválečná taneční zábava. Lidé slavili konec války, pili alkohol a část ozbrojených mužů se měla rozhodnout pro „konečné vyřízení účtů“ s místními Němci. Podle výpovědí pamětníků byli internovaní Němci odvedeni z místní hasičárny směrem k louce Budínka za vesnicí. Některé zdroje uvádějí 13 obětí, jiné až 15 nebo více mrtvých. Přesný počet není jistý dodnes.
Oběti si údajně musely samy vykopat hrob, pak začalo vraždění. Útočníci podle historických svědectví používali motyky, lopaty, rýče a další nástroje běžně používané při práci na poli. Někteří lidé měli být ubiti přímo na kraji jámy. Hrůza případu spočívá právě v jeho primitivní brutalitě. Nešlo o vojenskou akci ani spontánní přestřelku. Šlo o cílené zabíjení bezbranných civilistů. Podle pozdějších svědectví mezi oběťmi nebyli pouze nacisté nebo lidé spojení s okupační správou. Zabiti měli být i starousedlíci, kteří v oblasti žili dlouhá desetiletí.
Desítky let o tom nikdo nemluvil
Po roce 1945 případ prakticky zmizel z veřejné debaty. Komunistický režim neměl zájem otevírat téma českého násilí vůči Němcům. Oficiální poválečný výklad dějin stavěl Čechy především do role obětí nacismu a podobné případy byly nepohodlné. O masakru se tak dlouhé roky mluvilo jen šeptem mezi místními. Některé informace přežívaly v rodinných vzpomínkách nebo v sudetoněmeckých kruzích v Německu. Veřejně se případ začal výrazněji řešit až po roce 1989. Zásadní zlom přišel v roce 2010.
Louka Budínka u Dobronína
V srpnu 2010 policie zahájila archeologický průzkum lokality Budínka po svědectvích místních obyvatel a novinářském pátrání. Nedaleko Dobronína byl skutečně objeven hromadný hrob. Archeologové nalezli ostatky několika lidí, později se počet potvrzených těl zvýšil nejméně na třináct. Stav kosterních pozůstatků byl ale velmi špatný a po desetiletích už nebylo možné přesně určit všechny okolnosti smrti.
Samotný nález měl obrovský symbolický význam. Poprvé se totiž fyzicky potvrdilo, že nejde jen o legendu nebo sudetoněmeckou propagandu, jak někteří lidé dlouho tvrdili. Případ začala vyšetřovat policie, ale pachatele už nebylo možné postavit před soud. Většina pravděpodobných účastníků byla po smrti.
Kolektivní vina jako motor násilí
Dobronínský masakr je jedním z nejvýraznějších příkladů poválečné kolektivní viny. Po válce velká část české společnosti přestala rozlišovat mezi nacisty a německými civilisty. Sudetští Němci byli často vnímáni jako jednotný celek odpovědný za okupaci, Mnichov i válečné zločiny. Právě tato logika umožnila, aby se sousedé obrátili proti sousedům.
Historici zároveň upozorňují, že podobné násilí nebylo jen českým fenoménem. Po druhé světové válce docházelo k masakrům a etnickým čistkám v celé střední a východní Evropě. Nenávist nahromaděná během války často explodovala ve chvíli, kdy zmizela autorita okupantů a stát ještě nefungoval. To ale brutalitu Dobronína nijak neomlouvá. Naopak ukazuje, jak rychle se může spravedlivá touha po potrestání viníků změnit v pomstu vůči bezbranným lidem.
Proč je Dobronín důležitý i dnes
Dobronínský masakr zůstává jedním z nejcitlivějších témat českých moderních dějin. Ne proto, že by relativizoval nacistické zločiny. Ale proto, že připomíná nepříjemnou skutečnost: i oběť se může stát pachatelem. Případ zároveň ukazuje, jak snadno může společnost přijmout princip kolektivní viny. Stačí strach, trauma, chaos a pocit, že spravedlnost už není důležitá.
Dlouhá desetiletí se v českém prostředí mluvilo hlavně o německých zločinech během okupace — oprávněně. Teprve po roce 1989 se začalo otevřeněji diskutovat také o českém poválečném násilí vůči sudetským Němcům. Dobronín se tak stal symbolem temné stránky osvobození a připomínkou, že konec války automaticky neznamená konec brutality.
Časová osa
- 30. září 1938 — Mnichovská dohoda připojuje Sudety k nacistickému Německu.
- 1939–1945 — Nacistická okupace Československa. V české společnosti roste nenávist vůči Němcům.
- 8. května 1945 — Konec druhé světové války v Evropě.
- Květen 1945 — V Československu začíná divoký odsun sudetských Němců.
- 19. května 1945 — V Dobroníně se koná první poválečná taneční zábava.
- Noc z 19. na 20. května 1945 — Skupina německých civilistů je odvedena na louku Budínka a brutálně zavražděna.
- Po roce 1945 — Případ není oficiálně vyšetřen a postupně upadá v zapomnění.
- Po roce 1989 — Historici a novináři začínají případ znovu otevírat.
- Rok 2009 — Policie zahajuje prověřování na základě svědectví pamětníků.
- Srpen 2010 — Archeologové objevují u Dobronína hromadný hrob obětí.
- 2011 — Pokračuje antropologický průzkum nalezených ostatků.
- Současnost — Dobronínský masakr je považován za jeden z nejbrutálnějších případů poválečného násilí vůči sudetským Němcům v českých zemích.
Zdroje: autorský článek s využitím
