Článek
Žena bývá tradičně spojována s péčí, empatií a mateřským instinktem. Druhá světová válka ale ukázala, že ani ženské pohlaví není zárukou soucitu. Jedním z nejděsivějších důkazů byla rakouská dozorkyně Hermine Braunsteiner, sadistická členka nacistického aparátu, kterou vězni v koncentračních táborech přezdívali prostě „Kobyla“. Její jméno se stalo synonymem brutality, kterou nepřežily stovky žen a dětí.
Sen vystřídala služba smrti
Hermine Braunsteiner se narodila roku 1919 ve Vídni do chudých poměrů. Už od mládí snila o tom, že se stane zdravotní sestrou. Rodina však neměla peníze na studium, a tak musela mladá Hermine nastoupit do služby jako pomocnice v domácnosti u zámožné rodiny v Anglii. Zdálo se, že jde jen o dočasnou zastávku před vysněnou kariérou. Pak ale přišla válka.
Po návratu na evropský kontinent nezamířila zpět do Rakouska, nýbrž do Berlína. Tam pracovala v letecké továrně, jenže mizerný plat jí sotva stačil na živobytí. Právě tehdy dostala nabídku, která jí měla změnit život – přihlásit se jako dozorkyně do ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Místo péče o nemocné přijala práci v systému, jehož účelem bylo ponižovat, týrat a zabíjet.
Krematorium koncentračního tábora Majdanek
Sadistka ji připravila na Majdanek
V Ravensbrücku se Braunsteiner ocitla pod dohledem jedné z nejbrutálnějších nacistických dozorkyň své doby Marie Mandlové. Právě ona byla známá mimořádnou krutostí vůči vězeňkyním i dětem a podle historiků měla zásadní vliv na formování mladých dozorkyň. Pod jejím vedením se z Braunsteiner během krátké doby stala disciplinovaná, ale zároveň mimořádně násilná členka táborové stráže. Skutečnou pověst zrůdy si ale vysloužila až po přeložení do vyhlazovacího tábora Majdanek v okupovaném Polsku.
V Majdanku byla povýšena na zástupkyni hlavní dozorkyně a její brutalita rychle eskalovala. Vězeňkyně před ní propadaly panice. Podle výpovědí přeživších mlátila ženy bičem, bila je obuškem a s oblibou do nich kopala těžkými okovanými botami. Právě tím si vysloužila přezdívku „Dupající kobyla“ nebo „Kobyla z Majdanku“.
Některé ženy umlátila nebo udupala k smrti přímo na apelplacu. Její výbuchy vzteku byly nepředvídatelné a často smrtící. Stačilo, aby se jí někdo podíval do očí, špatně se postavil nebo nebyl dostatečně rychlý.
V bezpečí nebyly ani děti
Přeživší u poválečného procesu v Düsseldorfu vypovídali, že Braunsteiner propadala náhlým záchvatům vzteku, během nichž brutálně bila vězně bez ohledu na jejich věk či zdravotní stav. Její sadismus se neomezoval jen na dospělé vězeňkyně. Mimořádnou hrůzu budilo její zacházení s dětmi. Během selekcí odtrhávala děti matkám z náruče, tahala je za vlasy a házela na nákladní vozy směřující do plynových komor.
Dětský pláč ji neobměkčil. Naopak, podle některých výpovědí ji rozrušené matky a jejich odpor rozzuřily natolik, že je bila ještě brutálněji. Historici uvádějí, že právě její role při selekcích dětí patřila mezi nejotřesnější body pozdější obžaloby.
Na konci bývalé „černé stezky“ vedoucí ke krematoriu stojí dnes v Majdanku kruhové mauzoleum
Po válce zmizela mezi obyčejné lidi
Po pádu nacistického režimu se zdálo, že Braunsteiner unikne trestu. V Rakousku byla sice po válce odsouzena, ale odpykala si jen několik let vězení. Po propuštění začala nový život, provdala se za Američana Russella Ryana a přestěhovala se do Spojených států. Tam vystupovala jako vzorná manželka a sousedka. Lidé v jejím okolí ji vnímali jako příjemnou, zdvořilou a nenápadnou ženu. Nikdo netušil, že tato usměvavá hospodyně má na rukou krev stovek lidí.
Její minulost však nezůstala navždy pohřbená. Lovec nacistů a přeživší holokaustu Simon Wiesenthal dostal informace o její totožnosti a po letech pátrání ji vystopoval v New Yorku. Braunsteiner se stala první nacistickou válečnou zločinkyní vydanou z USA do Západního Německa. Proces s ní patřil k největším poválečným soudům s nacistickými zločinci.
V roce 1981 byla odsouzena k doživotnímu vězení za vraždu desítek lidí, napomáhání vraždám více než stovky dětí a spolupodíl na smrti více než tisíce dalších obětí. Rozsudek padl po jednom z nejdelších nacistických procesů v poválečném Německu. Ani tento trest však netrval do konce života. V roce 1996 byla kvůli vážnému zdravotnímu stavu propuštěna. Zemřela o tři roky později v Německu. Pro její oběti však spravedlnost přišla příliš pozdě.
Další ženy, které se staly symbolem nacistické brutality
Irma Grese: Krásná tvář, která naháněla hrůzu
Jednou z nejznámějších nacistických dozorkyň byla také Irma Grese, přezdívaná „Hyena z Osvětimi“ nebo „Bestie z Belsenu“. Bylo jí pouhých dvacet let, když v táborech Auschwitz-Birkenau a Bergen-Belsen terorizovala vězně bičem, pistolí i psy. Přeživší ji popisovali jako ženu, která si násilí viditelně užívala a sama vybírala vězně do plynových komor. Po válce byla odsouzena v Belsenském procesu a ve 22 letech popravena oběšením.
Ilse Koch: Čarodějnice z Buchenwaldu
Další nechvalně proslulou postavou byla Ilse Koch, známá jako „Čarodějnice z Buchenwaldu“. Manželka velitele koncentračního tábora Buchenwald se stala symbolem zvrácenosti nacistické elity. Svědci ji vinili z mimořádné krutosti vůči vězňům a z toho, že se aktivně podílela na jejich týrání. Po válce byla odsouzena na doživotí a roku 1967 spáchala ve vězení sebevraždu.
Zdroje: Autorský článek s využitím
