Článek
Když se řekne železná opona, většině lidí se vybaví ostnaté dráty, strážní věže a vojáci se samopaly. Méně se už mluví o tom, že tento systém představoval obrovskou ekonomickou zátěž. Československý komunistický režim po více než čtyři desetiletí financoval rozsáhlou infrastrukturu, jejímž hlavním účelem nebylo bránit útoku cizí armády, ale zabránit vlastním občanům odejít na Západ. Přesnou cenu už dnes nikdo nezná. Odhady ale naznačují, že náklady mohly dosáhnout stovek miliard korun tehdejší měny a v dnešních cenách by šlo pravděpodobně o více než bilion korun.
Komunisté výdaje nezveřejňovali
Po únoru 1948 začalo podél hranic s Rakouskem a západním Německem vznikat jedno z nejstřeženějších pohraničí v Evropě. Budovaly se stovky kilometrů plotů z ostnatého drátu, elektrické zátarasy, později signalizační stěny, hlídkové komunikace, ženijní stavby, kasárna, sklady, pozorovací věže i rozsáhlá spojovací infrastruktura. Současně vzniklo zakázané pohraniční pásmo, kvůli němuž byly vysídleny celé obce a zanikly desítky vesnic.
Přesnou cenu tohoto systému dnes nelze určit. Komunistický stát nikdy nezveřejnil souhrnné náklady a výdaje byly rozděleny mezi ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, stavební organizace i další státní podniky. Vycházet můžeme pouze z dílčích archivních materiálů a ekonomických propočtů. Odhady vycházejí z rozsahu infrastruktury, počtu příslušníků Pohraniční stráže, tehdejších mzdových nákladů, cen stavebních prací i nákladů na dlouhodobý provoz.
Československo se přilnulo k Sovětskému svazu, což byla cesta do pekel
Astronomické výdaje na Pohraniční stráž
Samotná Pohraniční stráž představovala obrovský aparát. V různých obdobích čítala kolem 10 až 15 tisíc vojáků z povolání a důstojníků, k nimž se přidávaly tisíce vojáků základní služby. Každý z nich musel projít výcvikem, dostával uniformy, výzbroj, ubytování, stravu i zdravotní zabezpečení. K tomu bylo nutné financovat služební psy, automobily, obrněnou techniku, pohonné hmoty, radiostanice, opravy plotů, výměnu elektronických systémů nebo nepřetržitý provoz kasáren.
Pokud bychom tyto výdaje přepočítali na tehdejší ceny a zahrnuli běžný provoz celého systému, vychází podle ekonomických modelů orientační náklady v řádu několika miliard korun československých ročně. Nejde o archivně doloženou částku, ale o odhad založený na rozsahu systému a tehdejších cenových relacích.
Za více než čtyřicet let existence železné opony by se tak celkové náklady mohly pohybovat nejméně mezi 150 až 300 miliardami Kčs, přičemž po započtení všech investic, modernizací a nepřímých výdajů, by mohla být částka ještě výrazně vyšší. Samozřejmě ale nejde o účetně doložené výdaje.
Provoz byl daleko dražší
Přepočet do dnešních cen je ještě složitější. Socialistická ekonomika fungovala zcela odlišně než dnešní tržní systém a jednoduchý převod podle inflace by byl zavádějící. Pokud se ale použije srovnání podle kupní síly státu, podílu na ekonomice nebo nákladů na pracovní sílu, dostávají se ekonomové k částkám přesahujícím jeden bilion dnešních korun. Ani zde nejde o přesné číslo, ale o ilustraci skutečného rozsahu projektu.
Jenže samotná výstavba plotů byla pouze částí účtu. Daleko dražší byl každodenní provoz. Ploty bylo třeba opravovat po každé bouřce, pravidelně měnit poškozené sloupy, udržovat signalizační zařízení, opravovat hlídkové cesty a vytápět desítky kasáren. K tomu se přidávaly mzdy tisíců příslušníků, provoz vozidel, výcvik nových vojáků nebo náklady na modernizaci techniky.
Odznaky členů Pohraniční stráže v Československu
Československo víc a víc zaostávalo
Existovala však ještě jedna položka, kterou žádné účetnictví nedokázalo zachytit. Uzavřené hranice znamenaly omezený obchod se západní Evropou, pomalejší přístup k moderním technologiím, nižší konkurenceschopnost československého průmyslu i hospodářské zaostávání. Moderní ekonomické studie ukazují, že železná opona výrazně snížila obchod mezi Východem a Západem a způsobila dlouhodobé ztráty ekonomikám východního bloku.
Paradox celého systému spočíval v tom, že stát utrácel obrovské prostředky za hranici, která nebyla primárně určena k obraně před nepřítelem. Jejím hlavním úkolem bylo zabránit vlastním občanům odejít ze země. Desítky lidí při pokusu o útěk zemřely, stovky skončily ve vězení a tisíce dalších se o útěk ani nepokusily, protože věděly, že šance na úspěch jsou minimální.
Po listopadu 1989 se ukázalo, jak rychle se může gigantický projekt stát zbytečným. Ploty začaly mizet během několika měsíců, Pohraniční stráž byla zrušena a hranice, jejichž vybudování i provoz stály pravděpodobně stovky miliard korun, přestaly během krátké doby plnit svůj původní účel. Zůstaly jen fragmenty železné opony a připomínka toho, kolik prostředků byl totalitní stát ochoten obětovat, aby udržel své občany uvnitř vlastních hranic.
Časová osa vzniku a konce železné opony
- 1948 – komunistický převrat, začíná budování přísně střežené západní hranice.
- 1951 – vzniká Pohraniční stráž.
- 50. léta – instalace elektrických plotů a vznik zakázaného pohraničního pásma.
- 60.–80. léta – modernizace železné opony, budování signalizačních stěn a nové techniky.
- 17. listopadu 1989 – začíná sametová revoluce.
- Prosinec 1989 – otevírání hranic a postupná likvidace systému.
- 90. léta – odstranění většiny zařízení železné opony.
Zdroje:
