Článek
Jméno Helena Trojská se stalo součástí západní kultury stejně pevně jako Achilles, Odysseus nebo Trója samotná. Její příběh inspiroval básníky, dramatiky, malíře i filmaře a dodnes je symbolem ženy, jejíž krása změnila dějiny. Přesto o ní ve skutečnosti nevíme téměř nic. Není dokonce jisté ani to, zda vůbec někdy existovala. To, co dnes považujeme za její životopis, totiž vzniklo na pomezí historie, legend a náboženských představ starých Řeků. Každá generace autorů její příběh upravovala podle vlastních představ a potřeb. Z nevěrné manželky se stávala oběť únosu, z oběti zase svůdnice a z obyčejné ženy dcera nejvyššího boha Dia. Právě proto je Helena jednou z nejzáhadnějších postav antiky.
Nejkrásnější žena světa
Podle řecké mytologie byla Helena dcerou boha Dia a spartské královny Lédy. Už její zrození bylo výjimečné. Zeus se měl k Lédě přiblížit v podobě labutě a z jejich spojení se narodila vejce, z nichž se vylíhla Helena a její sourozenci. Tento fantastický motiv jasně ukazuje, že už antičtí Řekové nevnímali Helenu jako obyčejného člověka, ale jako bytost stojící na pomezí světa bohů a lidí.
Jakmile dospěla, její krása se stala pověstnou po celém Řecku. O její ruku usilovaly desítky vládců a princů. Aby mezi nimi nevypukla občanská válka, spartský král Tyndareos přiměl všechny nápadníky složit přísahu, že budou respektovat Heleninu volbu a v případě potřeby pomohou jejímu budoucímu manželovi. Helena si nakonec vzala spartského krále Meneláa. Právě tato přísaha se později stala jedním z hlavních důvodů, proč se téměř celé Řecko spojilo proti Tróji.
Obraz Heleny Trójské od prerafaelitského umělce z roku 1898
Jablko sváru, které změnilo svět
Příběh trojské války podle řecké mytologie nezačal únosem Heleny, ale na svatbě. Bohyně sváru Eris nebyla pozvána na svatbu hrdiny Pélea a mořské bohyně Thetidy. Rozzlobená proto mezi hosty hodila zlaté jablko s nápisem „té nejkrásnější“.
O jablko se okamžitě začaly přít tři bohyně – Héra, Athéna a Afrodita. Rozhodnout měl trojský princ Paris. Každá z bohyň se jej snažila podplatit. Héra mu slibovala moc, Athéna vítězství ve válkách a moudrost, zatímco Afrodita nabídla něco jiného, a to lásku nejkrásnější ženy na světě. Paris si vybral Afroditu.
Tento okamžik patří k nejslavnějším scénám řecké mytologie, ale současně ukazuje způsob, jakým antičtí autoři vysvětlovali lidské dějiny. Války podle nich nezačínaly pouze kvůli lidem, ale byly výsledkem sporů samotných bohů.
Únos, nebo dobrovolný odchod?
Když Paris připlul do Sparty jako host krále Meneláa, měl využít jeho nepřítomnosti a Helenu odvést do Tróje. Tím však shoda mezi antickými autory končí. Homér nikdy jednoznačně neříká, že byla unesena násilím. Naopak z jeho textů lze vyčíst, že Helena cítila k Paridovi náklonnost, i když později svého rozhodnutí litovala. Sama sebe označuje za příčinu obrovského utrpení a opakovaně si přeje, aby nikdy neopustila Spartu.
Jiní autoři ale tvrdili pravý opak. Podle nich byla Helena unesena proti své vůli a stala se pouhou obětí Parisovy touhy i zásahu bohů. Existuje dokonce verze, kterou ve své tragédii představil Eurípidés. Podle ní Helena do Tróje nikdy nedorazila a Bohové vytvořili pouze její dokonalou podobu, zatímco skutečná Helena byla ukryta v Egyptě. Řekové i Trójané tak deset let bojovali kvůli ženě, která tam vůbec nebyla. Tato verze ukazuje, že už ve starověku lidé pochybovali o tradičním příběhu.
Opravdu kvůli jedné ženě?
Těžko říct, kde je pravda. Představa, že se desítky řeckých králů vydaly na desetiletou výpravu jen proto, aby získaly zpět jednu ženu, nevypadá příliš pravděpodobně. Na přelomu 13. a 12. století př. n. l. bylo Egejské moře jedním z nejvýznamnějších obchodních center tehdejšího světa. Trója ležela u Dardanel, tedy na strategické cestě mezi Středozemním a Černým mořem. Každá loď převážející měď, cín, obilí nebo luxusní zboží musela touto oblastí proplout.
Portrét Heleny Trojské od Danteho Gabriela Rossettiho z 19. století
Kdo ovládal Tróju, mohl kontrolovat obchod i vybírat poplatky. Protolze předpokládat, že případný skutečný konflikt měl především ekonomické a politické příčiny. Helena se stala až pozdějším literárním symbolem, který složitou válku proměnil v příběh srozumitelný každému posluchači. Je mnohem snazší vyprávět o nejkrásnější ženě světa než o obchodních trasách a mocenské politice pozdní doby bronzové.
Co říká archeologie?
Dlouhá staletí byla Trója považována za pouhou legendu. Zlom nastal v roce 1871, kdy německý obchodník a amatérský archeolog Heinrich Schliemann zahájil vykopávky na pahorku Hisarlik v dnešním Turecku. Byl přesvědčen, že právě zde leželo město popsané Homérem. Schliemann sice skutečně objevil pozůstatky významného starověkého sídla, jeho metody však byly velmi problematické. Ve snaze dostat se co nejrychleji k údajné Homérově Tróji nechal odstranit celé archeologické vrstvy a část naleziště nenávratně zničil.
Pozdější výzkumy ukázaly, že na stejném místě stálo během tisíciletí hned několik měst. Za nejpravděpodobnější kandidáty na Homérovu Tróju jsou dnes považovány vrstvy označované jako Trója VI a Trója VIIa, které existovaly právě kolem roku 1200 př. n. l. Archeologové zde našli známky požárů, zničených hradeb i násilného konce. To ale stále nedokazuje, že zde skutečně bojovali Achilles, Hektor nebo Paris.
Existovala tedy Helena?
Na tuto otázku neumí věda odpovědět. Neexistuje jediný dobový záznam, který by Helenu zmiňoval jako historickou osobnost. Její jméno se objevuje až v řecké epické tradici, která vznikala několik století po předpokládaných událostech. Někteří badatelé se domnívají, že mohla být inspirována skutečnou spartskou královnou. Jiní soudí, že představuje spojení několika různých žen, jejichž osudy se během ústního vyprávění propojily.
Další teorie dokonce tvrdí, že Helena původně nebyla člověkem vůbec. Mohla být dávnou bohyní spojenou s plodností nebo krásou, jejíž kult se postupně proměnil v legendu o smrtelné ženě. Žádnou z těchto teorií ale nelze jednoznačně potvrdit. Zajímavé je sledovat, jak se pohled na Helenu měnil.
Ve starověku byla často obviňována z rozpoutání války, zároveň však vzbuzovala soucit. Homér ji nevykresluje jako bezcitnou svůdnici. Naopak ji ukazuje jako ženu, která si uvědomuje tragické následky svého osudu. Ve středověku se z ní stal symbol ženské hříšnosti a nevěry. Renesance ji naopak proměnila v ideál krásy. Malíři ji zobrazovali jako dokonalou ženu, kvůli níž byli muži ochotni zemřít. Moderní literatura a historie však nabízejí jiný pohled. Stále častěji je Helena představována jako žena, jejíž vlastní hlas byl přehlušen vyprávěním mužů. Její příběh se stal nástrojem k vysvětlení války, kterou ve skutečnosti způsobily mocenské zájmy vládců.
Busta Heleny Trojské od Antonia Canovy ve Viktoriině a Albertově muzeu
Proč nás fascinuje dodnes?
Příběh Heleny Trojské přežil více než tři tisíciletí proto, že v sobě spojuje všechna velká témata lidských dějin – lásku, zradu, moc, válku i otázku, nakolik mohou jednotlivci ovlivnit běh historie. Ovšem je velice pravděpodobné, že trojská válka – pokud skutečně proběhla – pravděpodobně nevznikla kvůli jediné ženě. Mnohem spíše šlo o střet mocností usilujících o kontrolu strategických obchodních cest. Přesto právě Helena zůstala tváří celého konfliktu.
Možná nikdy neexistovala. Možná byla skutečnou spartskou královnou. Nebo se její příběh skládá z osudů několika žen, které se během staletí proměnily v jedinou legendu. Jisté je jediné. Jen málokterá postava starověku dokázala přežít tři tisíce let s takovou silou jako Helena Trojská. Dodnes totiž nepředstavuje jen legendární krásku, ale také připomínku toho, jak snadno se skutečné příčiny válek mohou ztratit za příběhem, který se vypráví mnohem lépe.
Časová osa vzniku a objevení města Trója
- kolem 1250–1200 př. n. l. – období, do něhož bývá tradičně zasazována trojská válka.
- kolem 1200 př. n. l. – jedna z archeologických vrstev Tróje (VIIa) zaniká násilným způsobem.
- 8. století př. n. l. – Homér skládá Iliadu a Odysseiu.
- 5. století př. n. l. – Eurípidés představuje ve hře Helena alternativní verzi příběhu.
- 1871 – Heinrich Schliemann zahajuje vykopávky na Hisarliku.
- 80.–90. léta 20. století – výzkumy Manfreda Korfmanna potvrzují, že Trója byla mnohem větším městem, než se dříve předpokládalo.
- 21. století – archeologové pokračují ve výzkumu Tróje, otázka historické Heleny však zůstává nezodpovězena.
Zdroje: autorský článek s využitím
