Článek
Když 11. května 1996 odstartoval z mezinárodního letiště v Miami let ValuJet 592, nikdo z 105 cestujících a pěti členů posádky netušil, že během několika minut budou bojovat o holý život. McDonnell Douglas DC-9-32 mířil do Atlanty a let měl trvat necelé dvě hodiny. Posádku tvořili zkušení piloti Candi Kubeková a Richard Hazen, kteří za sebou měli tisíce nalétaných hodin. Počasí bylo ideální, nebe téměř bez mraků, viditelnost výborná a letový provoz probíhal bez komplikací. Letadlo se po startu zvedalo nad jižní Floridu a nic nenasvědčovalo tomu, že se uvnitř trupu odehrává proces, který nebude možné zastavit.
Nebezpečný náklad, o kterém posádka nevěděla
Jen několik hodin před odletem naložili zaměstnanci údržbářské společnosti SabreTech do předního nákladového prostoru desítky použitých chemických generátorů kyslíku. Tyto přístroje se běžně používají v letadlech jako nouzový zdroj kyslíku pro cestující. Když při poklesu tlaku v kabině vypadnou kyslíkové masky, uvnitř generátoru se chemickou reakcí začne uvolňovat kyslík. Jenže vnitřní teplota generátoru může přesáhnout 500 stupňů Celsia. Proto musí být před přepravou vždy zabezpečené ochrannými krytkami a považují se za nebezpečný materiál.
Letadlo DC-9-32 společnosti ValuJet Airlines na letišti Washington-Dulles v květnu 1995. O rok později se toto letadlo zřítilo západně od Miami
V případě letu ValuJet 592 se ale stalo něco neuvěřitelného. Generátory byly z letadla demontované během údržby, avšak pracovníci SabreTech je omylem označili jako prázdné a bezpečné. Některé z nich přitom stále obsahovaly aktivní chemickou směs a navíc jim chyběly bezpečnostní krytky na spouštěcích mechanismech. Stačil silnější otřes během nakládání nebo vzletu a mohly se samovolně aktivovat. Vedle generátorů byly uloženy také pneumatiky letadel a další hořlavý materiál. V uzavřeném nákladovém prostoru tak vznikla kombinace, která připomínala časovanou bombu.
Požár začal několik minut po startu
V 14:04 místního času se DC-9 odlepil od ranveje. Zpočátku vše probíhalo zcela normálně. Letadlo stoupalo podle letového plánu a řídící letového provozu předávali posádce další instrukce. Přibližně šest minut po startu se ale v nákladovém prostoru aktivoval nejméně jeden chemický generátor kyslíku. Prudká exotermická reakce vytvořila intenzivní zdroj tepla, který během okamžiku zapálil okolní kartonové krabice i další materiál.
Na rozdíl od běžného požáru měl tento jednu zásadní vlastnost – chemický generátor si vytvářel vlastní kyslík. Oheň proto nepotřeboval okolní vzduch a nebylo možné jej jednoduše udusit. Naopak se rychle rozšiřoval a produkoval obrovské množství hustého kouře. Vyšetřovatelé později spočítali, že teplota v nákladovém prostoru během krátké chvíle dosáhla hodnot, které začaly narušovat elektrické rozvody i konstrukci letadla.
Posádka netušila, co se děje
V kokpitu se nejprve objevily varovné kontrolky signalizující problémy s elektrickými systémy. Krátce nato začali piloti cítit zápach kouře. Nebylo však jasné, odkud přichází. Kapitánka Kubeková okamžitě kontaktovala řízení letového provozu a požádala o návrat do Miami. Dispečeři jí bez váhání dali přednost před ostatními letadly a připravili nejkratší možnou trasu zpět na letiště.
V roce 1999, u příležitosti třetího výročí nehody, byl v Everglades umístěn památník obětem
V té době už ale oheň v nákladovém prostoru ničil kabelové svazky vedoucí pod podlahou kabiny. Začaly selhávat jednotlivé palubní systémy, přestávaly fungovat některé přístroje a řízení letadla bylo stále obtížnější. Nikdo v kokpitu přitom netušil, že skutečný požár se nachází přímo pod nimi.
Nerovný boj s časem
Posádka se snažila dostat letadlo zpět na letiště co nejrychleji. Jenže požár postupoval rychleji, než předpokládaly nouzové postupy. Kabely se tavily, elektrické zkraty vyřazovaly další systémy a hustý kouř pronikal do kabiny. Záznam z hlasového zapisovače ukazuje, že piloti až do posledních okamžiků bojovali o udržení kontroly nad strojem. Komunikovali s řídící věží, prováděli nouzové postupy a snažili se letadlo otočit směrem k Miami.
Pak ale přišla série kritických poruch. Řídicí plochy začaly reagovat nepředvídatelně, přístroje postupně zhasínaly a letadlo se dostávalo do stále prudších náklonů. Během několika sekund bylo jasné, že návrat na letiště už nebude možný. V okamžiku, kdy kapitánka Candi Kubeková oznámila řídící věži, že se potřebuje okamžitě vrátit do Miami, zbývalo do katastrofy méně než dvě minuty.
Požár mezitím nabral ničivou sílu. Chemické generátory kyslíku hořely při extrémně vysoké teplotě a současně samy produkovaly kyslík, takže plameny nebylo možné udusit. Oheň se navíc šířil pod podlahou kabiny, kde vedly elektrické svazky i táhla ovládající některé systémy letadla. Posádka nejprve netušila, jak vážná situace je.
V kokpitu se objevovala jednotlivá varování, některé přístroje začaly vypadávat a do kabiny pronikal stále hustší kouř. Piloti se snažili zahájit nouzové přiblížení, ale letadlo se už pomalu vymykalo jejich kontrole. Vyšetřovatelé později zjistili, že vysoká teplota poškodila elektrické kabely natolik, že docházelo ke zkratům a výpadkům důležitých systémů. Oheň současně začal narušovat samotnou konstrukci letadla.
Posledních třicet sekund
Přibližně deset minut po startu se situace dramaticky zhoršila. Na záznamu z hlasového zapisovače je slyšet, jak se piloti snaží udržet letadlo pod kontrolou, zatímco se v kokpitu ozývají stále nové výstražné signály. Komunikace s řídící věží se začíná přerušovat. Pak přišel okamžik, kdy se DC-9 náhle prudce naklonil doprava a během několika sekund přešel do strmého klesání.
Podle údajů z letového zapisovače se letadlo řítilo k zemi rychlostí přesahující 800 kilometrů za hodinu. Posádka se ještě pokoušela náklon vyrovnat, ale požár už poškodil systémy natolik, že nad letadlem definitivně ztratila kontrolu. Ve 14:13 místního času narazil McDonnell Douglas DC-9 do bažin národního parku Everglades západně od Miami.
Náraz byl natolik prudký, že se letadlo doslova rozpadlo. Vysoká rychlost a měkké podloží způsobily, že většina trosek skončila hluboko v bahně a vodě. Nikdo ze 110 lidí na palubě neměl šanci přežít.
Pátrání komplikovaly bažiny plné aligátorů
Místo dopadu patřilo k nejhůře přístupným oblastem celé Floridy. Everglades tvoří rozsáhlé mokřady, které jsou plné hlubokého bahna, vody, husté vegetace i divokých zvířat. Záchranáři se na místo dostávali pouze pomocí vrtulníků, člunů a speciálních vznášedel.
Brzy bylo jasné, že nepůjde o záchrannou akci, ale o vyprošťování těl a hledání trosek. Vyšetřovatelé museli celé týdny procházet bahno centimetr po centimetru. Mnoho částí letadla bylo roztroušeno na velké ploše a některé součásti se podařilo najít až po několika měsících. Přesto se podařilo objevit jak letový zapisovač, tak zapisovač hlasů z kokpitu. Právě jejich analýza odhalila skutečnou příčinu katastrofy.
Vyšetřování odhalilo šokující řetězec chyb
Americký Národní úřad pro bezpečnost dopravy (NTSB) dospěl k závěru, že požár nezpůsobila technická závada letadla. Hlavním viníkem byly chemické generátory kyslíku, které neměly být do nákladového prostoru vůbec naloženy.
Společnost SabreTech, která prováděla údržbu letadel ValuJet, demontovala generátory z jiného stroje. Místo aby byly bezpečně zlikvidovány jako nebezpečný odpad, pracovníci je zabalili do kartonových krabic, označili jako prázdné a odeslali běžnou nákladní dopravou.
Vyšetřování navíc zjistilo, že některé generátory stále obsahovaly aktivní chemickou náplň a neměly nasazené ochranné krytky. Stačil jediný silnější náraz při manipulaci nebo během vzletu a spouštěcí mechanismus se aktivoval. A právě to se podle všeho stalo.
ValuJet čelila tvrdé kritice
Katastrofa odhalila také dlouhodobé problémy samotné společnosti ValuJet. Letecká společnost tehdy zažívala prudký růst a snažila se minimalizovat náklady. Vyšetřovatelé kritizovali systém kontroly externích dodavatelů i dohled nad údržbou. Ostrou kritiku si vysloužil také americký Federální úřad pro letectví (FAA), který podle NTSB nedokázal včas odhalit nedostatky při přepravě nebezpečných materiálů ani problémy v systému údržby společnosti.
Jen několik týdnů po katastrofě FAA zakázal společnosti ValuJet provoz všech letadel. Letecká společnost sice později obnovila provoz, její pověst však byla nenávratně poškozena. V roce 1997 se sloučila se společností AirTran Airways a jméno ValuJet definitivně zmizelo z oblohy.
Katastrofa změnila bezpečnostní předpisy
Nehoda letu ValuJet 592 vedla k zásadním změnám v celém leteckém průmyslu. Výrazně se zpřísnila pravidla pro přepravu nebezpečných materiálů a chemických generátorů kyslíku. Moderní dopravní letadla začala být vybavována účinnějšími systémy detekce a hašení požárů v nákladových prostorech a letecké společnosti musely zavést přísnější kontrolu externích servisních firem.
Katastrofa se zároveň stala jedním z nejvýznamnějších případů, které ukázaly, že jediná chyba při manipulaci s nebezpečným materiálem může během několika minut zničit celé letadlo.
Časová osa tragédie
- 11. května 1996, 14:04 – Let ValuJet 592 startuje z Miami do Atlanty. Na palubě je 110 lidí.
- Přibližně šest minut po startu – V předním nákladovém prostoru se aktivují chemické generátory kyslíku a vzniká požár.
- 14:10 – Posádka hlásí kouř na palubě a žádá o okamžitý návrat na letiště v Miami.
- Následující dvě minuty – Oheň poškozuje elektrické rozvody i systémy řízení letadla.
- 14:13 – DC-9 se stává neovladatelným a naráží vysokou rychlostí do bažin Everglades. Všech 110 lidí umírá.
- 1997 – NTSB zveřejňuje závěrečnou zprávu. Hlavní příčinou jsou nesprávně přepravované chemické generátory kyslíku a selhání společnosti SabreTech i dohledu nad údržbou.
- Po nehodě – FAA zpřísňuje předpisy pro přepravu nebezpečných materiálů a požární ochranu nákladových prostor dopravních letadel.
Zdroje: autorský článek s využitím
