Článek
Když se 25. května 2006 postavil Australan Lincoln Hall na vrchol Mount Everestu, splnil si sen, za kterým šel většinu života. Výstup se však během několika hodin změnil v boj o přežití, který vstoupil do historie horolezectví. Hall byl prohlášen za mrtvého, jeho rodina dostala zprávu o úmrtí a svět o něm psal v minulém čase. Jenže následující ráno se odehrála scéna, kterou mnozí dodnes označují za zázrak.
Everest, kde i malé rozhodnutí rozhoduje o životě
Skupina horolezců stoupajících k vrcholu spatřila muže sedícího na hřebeni ve výšce kolem 8 700 metrů. Neměl rukavice, čepici, kyslíkovou masku ani zapnutou péřovou kombinézu. Přesto byl naživu. Jeho první slova prý zněla: „Předpokládám, že jste překvapení, že mě tady vidíte.“ Výška nad 8 000 metrů bývá označována jako „zóna smrti“, on si tam však v klidu seděl, jako kdyby se byl právě projít v parku.
Lidské tělo v této oblasti zde postupně selhává, mozek trpí nedostatkem kyslíku, organismus ztrácí schopnost regenerace a každá minuta navíc zvyšuje riziko smrti. Zde se Hall při sestupu z vrcholu začal chovat zmateně. Trpěl pravděpodobně vysokohorským otokem mozku (HACE), jednou z nejnebezpečnějších forem výškové nemoci. Ta způsobuje poruchy koordinace, halucinace, zmatenost a bez rychlého sestupu často končí smrtí.
Hodně se řeší otázka, od jaké míry je už dnes výstup na Everest komerční záležitostí
Jeho šerpové se ho několik hodin snažili dostat dolů. Docházel jim ale kyslík, sami začínali trpět vyčerpáním a navíc se blížila noc. Na Everestu přitom platí kruté pravidlo: pokud záchrana jednoho člověka znamená téměř jistou smrt několika dalších, musí vedoucí expedice učinit rozhodnutí, které je z lidského pohledu téměř nepředstavitelné.
Rozhodnutí, které vyvolalo debaty
Vedoucí expedice Alexander Abramov nakonec vydal pokyn k návratu. Záchrana Halla se zdála nemožná, proto padlo rozhodnutí, že ho tam nechají i za cenu, že zemře, což ale bude znamenat záchranu ostatních. Šerpové proto sestoupili a rodina v Austrálii byla informována, že Lincoln Hall zemřel.
Na první pohled může takové rozhodnutí působit krutě. Jenže odborníci na vysokohorské lezení upozorňují, že podobné situace nejsou na Everestu výjimečné. Nad hranicí osmi tisíc metrů je každý krok extrémně náročný a i zcela zdravý člověk má jen omezené šance přežít delší pobyt. „Vaše tělo tam přestává fungovat a umíráte. Je to závod s časem,“ popsala americká horolezkyně Shaunna Burke, která vystoupila na Mount Everest v roce 2005. Pokud by šerpové zůstali přes noc u bezvládného horolezce, velmi pravděpodobně by přišli o život.
Ráno přišel šok
O dvanáct hodin později stoupal k vrcholu Američan Dan Mazur společně s Andrewem Brashem, Mylesem Osbornem a šerpou Jangbu. Krátce pod takzvaným Druhým stupněm spatřili něco neuvěřitelného. Na okraji několikakilometrové stěny seděl muž v rozepnuté kombinéze. Neměl rukavice ani kyslíkovou masku. Sundal si i brýle, přestože ostré horské slunce může během několika minut poškodit zrak.
Myles Osborne později popsal, že Hall seděl jen několik desítek centimetrů od tisícimetrového srázu a klidně si převlékal košili. Pak pronesl onu dnes již slavnou větu uvedenou výše. Jednou z nejpodivnějších okolností případu bylo, že Hall seděl téměř bez ochranného vybavení. Nešlo ale o vědomé rozhodnutí.
Nešlo ale o vědomé rozhodnutí. Lékaři vysvětlují, že těžký otok mozku může způsobit ztrátu orientace, zmatenost i naprosté nepochopení situace. Člověk pak často jedná nelogicky. „Osoby postižené tímto onemocněním jsou často zmatené a nepoznají, že jsou nemocné. Základním příznakem vysokohorského otoku mozku je porucha myšlení. Může se objevit zmatenost, změny chování či letargie,“ vysvětloval. Dr. Peter Hackett, lékař specializovaný na vysokohorskou medicínu.
Pohled vzhůru podél jihovýchodního hřebene ukazuje Hillaryho schod, 12metrový skalní stupeň nacházející se v nadmořské výšce asi 8 790 metrů
V extrémních případech se může objevit i takzvané paradoxní svlékání známé z podchlazení, kdy postižený mylně získá pocit, že je mu horko. U Halla se pravděpodobně spojilo více faktorů – otok mozku, hypoxie, vyčerpání i podchlazení.
Čtyři muži se vzdali vrcholu
Dan Mazur a jeho tým stáli před rozhodnutím. Vrchol Everestu byl vzdálen jen několik stovek výškových metrů, ale místo toho se okamžitě rozhodli výstup ukončit. Dali Hallovi kyslík, oblékli ho, podali mu tekutiny a přivolali pomoc. Následně se do záchrany zapojilo dalších jedenáct šerpů, kteří pomohli Halla dostat do nižších táborů. Toto rozhodnutí bývá dodnes označováno za jeden z největších projevů horolezecké solidarity na Everestu.
Dan Mazur později stručně vysvětlil svůj postoj: „Vrchol tam bude i příště a můžeme se vrátit. Lincoln má jen jeden život.“ Hallův případ přišel jen několik dní po smrti britského horolezce Davida Sharpa. Toho na cestě k vrcholu minuly desítky lidí, aniž by mu dokázaly účinně pomoci. Jeho smrt vyvolala celosvětovou debatu o tom, zda se z Everestu nestal příliš komerční podnik, kde má dosažení vrcholu přednost před lidským životem.
Záchrana Lincolna Halla naopak ukázala opačný přístup. Čtyři horolezci obětovali vlastní několikaletý sen, aby zachránili cizího člověka. Díky tomu se Hallův příběh často uvádí jako jeden z nejsilnějších příkladů horolezecké etiky.
Návrat do života
Navzdory těžkým omrzlinám a otoku mozku se Hall zotavil překvapivě dobře. Přišel o části prstů na rukou a nohou, ale znovu přednášel, psal knihy a otevřeně mluvil o tom, co se na Everestu stalo. V autobiografii Dead Lucky popsal nejen samotný boj o život, ale i psychické následky události. Zdůrazňoval přitom, že nepovažuje své šerpy za viníky. Věděl, že udělali maximum a sami stáli na hranici vlastního přežití.
Lékaři i horolezci se dodnes přou, jak mohl Hall noc ve výšce téměř 8 700 metrů přežít. Pomohlo zřejmě několik faktorů zároveň – relativně stabilní počasí, odolná fyzická kondice, zkušenosti z vysokých hor i skutečnost, že nezůstal ležet ve sněhu. Jednoznačná odpověď ale neexistuje.
Proto bývá Hallův případ označován za jeden z nejneuvěřitelnějších doložených příběhů přežití v historii Mount Everestu. Lincoln Hall zemřel až v roce 2012, nikoli na následky svého himálajského dobrodružství, ale na mezoteliom, vzácné nádorové onemocnění spojené s dřívější expozicí azbestu. Jeho jméno však zůstává symbolem člověka, který se doslova vrátil ze smrti.
Časová osa příběhu Lincolna Halla
- 1984 – Lincoln Hall se podílí na první úspěšné australské expedici na Mount Everest.
- 25. května 2006 – vystupuje na vrchol Mount Everestu severní cestou.
- 25. května 2006 večer – při sestupu prodělává těžký otok mozku, je prohlášen za mrtvého.
- 26. května 2006 ráno – Dan Mazur a jeho tým nacházejí Halla živého v nadmořské výšce kolem 8 700 metrů.
- 26.–27. května 2006 – rozsáhlá záchranná akce dopravuje Halla do bezpečí.
- 2007 – vydává autobiografii Dead Lucky: Life After Death on Mount Everest.
- 2008 – vychází dokument Miracle on Everest.
- 20. března 2012 – Lincoln Hall umírá ve věku 56 let na mezoteliom.
Zdroje: autorský článek s využitím
