Článek
Na Mount Everestu se odehrály stovky dramatických záchran, ale jen málokterá se stala tak legendární jako příběh amerického patologa Becka Weatherse. Muže, kterého dvakrát prohlásili za mrtvého, nechali ve výšce přes osm tisíc metrů napospas osudu a přesto se vlastními silami dokázal vrátit do tábora. Jeho osud je dodnes jedním z nejsilnějších symbolů lidské vůle přežít. Současně ale připomíná, jak neúprosná pravidla platí ve „zóně smrti“, kde ani zkušený horolezec často nemůže zachránit svého spolulezce, aniž by sám riskoval život.
Na Everest nešel jen kvůli dobrodružství
Seaborn „Beck“ Weathers byl uznávaným patologem z Dallasu. Měl rodinu, úspěšnou kariéru i dlouhodobé psychické problémy. „Většinu dospělého života jsem trpěl těžkými depresemi. Nikomu jsem to nedával najevo. Zjistil jsem ale, že když své tělo ženete na hranici možností, nemůžete přemýšlet. A právě to, že člověk při takové námaze přestane myslet, pro mě bylo neuvěřitelně příjemné,“ popsal později důvod, proč ho extrémní horolezectví tolik přitahovalo.
V roce 1996 si splnil životní sen. Zaplatil přibližně 65 tisíc dolarů za účast na komerční expedici společnosti Adventure Consultants vedené novozélandským horolezcem Robem Hallem. Ve stejné době se na Everestu pohybovalo rekordní množství výprav, což později sehrálo významnou roli při jedné z nejhorších katastrof v historii hory.
Jižní stěna Mount Everestu
Chyba, která se změnila v katastrofu
Krátce před expedicí podstoupil Weathers operaci očí metodou radiální keratotomie. Lékaři tehdy netušili, že kombinace extrémního mrazu, nízkého tlaku a intenzivního ultrafialového záření může způsobit dočasnou ztrátu zraku. To se stalo během závěrečného útoku na vrchol 10. května 1996. Ve výšce kolem 8 400 metrů Weathers prakticky oslepl.
Vedoucí expedice Rob Hall mu proto doporučil, aby zůstal na místě zvaném Balkon a počkal, než se ostatní vrátí z vrcholu. Hall se pro něj chtěl vrátit při sestupu. Jenže už se nikdy nevrátil. Rob Hall totiž zůstal uvězněný vysoko pod vrcholem společně s klientem Dougem Hansenem a následující den zemřel. Mezitím se nad horou rozpoutala jedna z nejhorších bouří v dějinách Everestu.
Bouře přišla odpoledne téměř bez varování. Vítr dosahoval rychlosti přes 100 kilometrů za hodinu a viditelnost klesla téměř na nulu. Desítky horolezců ztratily orientaci a nebyly schopny najít cestu zpět do tábora IV na Jižním sedle. Právě tato noc vstoupila do historie. Během tragédie zahynulo při ní osm lidí, později další čtyři.
Prohlásili ho za mrtvého
Weathers mezitím zůstal ležet ve sněhu. Když se k němu dostali další členové expedice, byl silně podchlazený, nereagoval a nevykazoval téměř žádné známky života. Zkušený horský průvodce i lékař usoudili, že už mu nelze pomoci. Ve výšce přes osm tisíc metrů platí neúprosné pravidlo: pokud záchrana jednoho člověka znamená smrt dalších, musí padnout kruté rozhodnutí. Weathers proto zůstal na místě.
Jeho manželka Peach mezitím v Texasu dostala zprávu, že její muž na Everestu zemřel a rodina začala truchlit. Během noci ležel Beck Weathers několik hodin na otevřeném svahu v teplotách hluboko pod bodem mrazu. Pak se stalo něco, co dodnes lékaři označují za mimořádně nepravděpodobné. Probral se, silně omrzlý, dezorientovaný a téměř slepý se postavil na nohy. Netušil, kde přesně je ani kolik hodin uplynulo. Věděl jediné – musí jít.
Po několika krocích uviděli ostatní horolezci něco, co považovali za nemožné. Muž, kterého už oplakali, se pomalu blížil k táboru. Jon Krakauer v knize Into Thin Air popisuje, že Weathersův nos vypadal jako kus černého uhlí a tváře měl zčernalé omrzlinami. připomínal spíše zombie než člověka. Omrzliny zčernaly natolik, že jeho obličej připomínal masku. Jeden z chirurgů později jeho ruce popsal jako „ruce mrtvého muže“.
Zázrak ještě neskončil
Dostat se zpět do tábora byl teprve první krok. Weathers utrpěl devastující omrzliny. Ztratil pravou ruku pod loktem, všechny prsty na levé ruce, části obou chodidel i nos, který mu lékaři později zrekonstruovali pomocí tkáně z čela a ucha. Záchrana byla sama o sobě výjimečná. Kvůli jeho stavu rozhodli lékaři o vrtulníkové evakuaci z výšky, kde do té doby prakticky žádný záchranný let neproběhl. Šlo o jeden z nejvýše provedených vrtulníkových zásahů své doby.
Paradoxně právě Everest změnil Weathersův život k lepšímu. Po návratu domů přiznal, že před expedicí téměř zničil vlastní rodinu. Byl posedlý výkonem, kariérou i horolezectvím. Teprve když se ocitl na hranici smrti, uvědomil si, o co by přišel. Ve své autobiografii Left for Dead: My Journey Home from Everest napsal, že hora mu sice vzala část těla, ale vrátila mu manželství, vztah k dětem i chuť do života. „Posledních dvacet let bylo nejlepší období mého života… Kdybych měl všechno podstoupit znovu, udělal bych to znovu bez váhání,“ uvedl.
Film Everest ukázal jen část příběhu
Weathersův osud se objevil v bestselleru Jona Krakauera Into Thin Air i ve filmu Everest z roku 2015, kde ho ztvárnil Josh Brolin. Film ale kvůli omezené stopáži zjednodušil řadu okolností. Méně prostoru dostal například jeho dlouholetý boj s depresemi, komplikace po operaci očí i dramatická rekonstrukce obličeje po návratu do Spojených států. Proto bývá jeho vlastní autobiografie považována za nejpodrobnější svědectví o tom, co se na Everestu skutečně odehrálo.
Časová osa života Becka Weatherse
- 16. prosince 1946 – narodil se Beck Weathers v Texasu.
- 1986 – začíná s vysokohorským horolezectvím.
- Duben 1996 – připojuje se k expedici Roba Halla na Mount Everest.
- 10. května 1996 – při výstupu téměř oslepne a uvízne ve zóně smrti.
- 11. května 1996 – je prohlášen za mrtvého, ale vlastními silami se vrací do tábora.
- Květen 1996 – absolvuje vrtulníkovou evakuaci a sérii náročných operací.
- 2000 – vydává autobiografii Left for Dead: My Journey Home from Everest.
- 2015 – ve filmu Everest ho ztvárňuje Josh Brolin.
Zdroje: autorský článek s využitím
Kniha Left for Dead: My Journey Home from Everest
